Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Hořká komedie o manželství, nevěře a podivné lásce podle novely Vladimíra Párala... V příběhu o tom, jak se šest lidí domnívá, že prožívají lásku a občas si při tom jaksi vymění partnery, vytvořil jednu z nejvýznamnějších filmových rolí Pavel Landovský, jehož Standu Kociána charakterizovala tehdejší kritika jako „živnostníčka v podnikání i v lásce“. Neméně velkou a náročnou roli zde dostal Josef Somr, který hrál bezskrupulózního Adu Vinše. Oběma úspěšně sekunduje debutující Daniela Kolářová v primitivní a vychytralé postavě Bohunky, za jejímiž intelektuálně znějícími replikami je cítit prázdnota, bezútěšnost a neschopnost prožít něco hlubšího než „bouři pod peřinou“ (pod tímto výstižným názvem běžel Bočanův film v Polsku). Mechanická monotónnost života však u našich hrdinů pomalu umrtvuje vše lidské včetně lásky a sexu. Hynek Bočan chtěl natočit „zlý“ film a současně však film, který by nebyl nudný. Zvolil proto úmyslně metodu kontrastu. Soukromá vichřice je komedií, při níž se divák baví tak dlouho, dokud mu nedojde, že se směje vlastně sám sobě... Když se v polovině 60. let objevila na pultech knihkupců prvotina spisovatele Vladimíra Párala (tehdy inženýra severočeské chemičky) "Soukromá vichřice" s podtitulem „Laboratorní zpráva ze života hmyzu“, nikdo netušil, s jakou úporností bude tento nelítostný analytik ubíjející životní banality a stereotypu ve svých „výzkumech“ pokračovat. Ale ať už to byla "Profesionální žena", "Radost až do rána", "Mladý muž a bílá velryba", "Milenci a vrazi" a další jeho díla, vždy kromě „vědeckého zájmu o onen hmyz“ v nich najdeme svižný vypravěčský styl a na svou dobu odvážný ponor do světa erotiky. Jeho knihy byly čtenáři nadšeně přijímány, protože znamenaly v české literatuře jisté novum. Podobně byly vítány i filmové přepisy próz spisovatele, který patří vedle Bohumila Hrabala k nejčastěji filmovaným autorům moderní české literatury. Soukromou vichřici natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan. Podle režisérova názoru je Páral „jedním z prvních autorů, kteří v naší literatuře odkryli velice přímým, až drastickým způsobem reálné vztahy mezi lidmi“. (Česká televize)

(více)

Recenze (85)

PetrPan 

všechny recenze uživatele

V krátké době opět motiv partnerského stereotypu ve filmu,  povídka z Tváre v okne  byla o stupeň hořčejší, ale ani Bočanova adaptace Párala se s partnerským soužitím nepárá a jako stereotyp rovnou  ukazuje celé to naše snažení na tomhle světě.  Nesympatické postavy, tedy kromě lehce natvrdlého  a naivního Landovského dodávají onu hořkost,  originalitu pak odlehčení v podobě pokusů o vraždy s vlastně dnes už legendární scénou kyseliny ve vaně a dojem kazí jen stydlivá kamera, kterou bych na sklonku šedesátých let v tak přísné podobě zase nečekal. Aneb trocha nahoty by Páralově adaptaci rozhodně prospěla. Pěkné (asi) čtyřky Míly Myslíkové tedy nevidno... ()

Mylouch 

všechny recenze uživatele

Šarže a pěšák - Detol a provozák. Do puntíku vytěžená schematičnost typů v tragicko-komediální etnografii vyspělé socialistické společnosti, podpořená schématem vyprávění. Skvělá režie, rozkošnická kamera Jana Němečka, krásně telecí Bohunka s buřtgulášem, kreativní Myslíková se Somrem a především velké sólo Standy Lanďáka. Scéna za scénou (hlavně ta v zákopu) jsou mistrovskými etudami. "To je Páral." Báječný, že jo ? ()

Reklama

Bernhardiner 

všechny recenze uživatele

Parálovi se pravděpodobně v době psaní tohoto příběhu začal párat mozek, protože nechápu jak je možné, že Kolářová po sotva minutové známosti se Somrem nasedne k němu do auta. A to Somr - nic ve zlém - není takový hezoun, aby po něm každá letěla. Když odpářu tuhle a některé podobné blbosti, dostanu průměrný příběh s docela dobrými herci, který na jedno pokoukání stačí, ale žádná velká zábava se rozhodně nekoná, protože humorné situace tam nejsou prakticky žádné. Je to prostě stereotypní a nudné, nicméně může to posloužit k drobnému zamyšlení nad vztahy mezi lidmi. 50% ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Ahoj Stando, už máte vrata u garáže?“ Z určitého úhlu pohledu jde vlastně o strašně smutný film. Dobová ubíjející realita, pořád to stejné, opakující se, bez větší naděje na změnu. Jenže přesně v tom zároveň tkví největší přednost filmu. Rutina dějová i dialogová, ať už jde o hlášení šéfovi, ujíždějící tramvaj, romantický pár, flákače na stavbě, Proč bychom se netěšili jako signál k sexu, debaty u karet a mnoho dalších po chvíli divákovi známých jevů, dokáže solidně rozesmát. Jakože to, co film ukazuje, je směšné, úsměvné, trapné a hořké zároveň (v pozitivním slova smyslu). Namátkou mě také hodně pobavily „originální“ milostné řeči svůdníka, hospodská konverzace Lohniského a Landovského, krásná scéna s detolem či žárlivec a jeho zabijácké pokusy. A jak se dokáže po projetí tramvaje a následné nehodě každodenní rutina na chvíli zbořit, aby se postupně zas navrátila k normálu, ukazuje film výtečně. I když možná až zbytečně důkladně, postupem času to až otupuje. Proto „jen“ ty slušné 4*. „Co bude k večeři?“ - „No přece buřtovej guláš!“ ()

topi 

všechny recenze uživatele

Groteskní a vtipná komedie o vztazích, kterému dokonalé herecké obsazení vtisklo velkou věrohodnost. Nejlepší na tom je, že to tak funguje všechno už od nepaměti a v každé době. Tohle Vladimír Páral vystihnul na jedničku a Hynek Bočan snímek natočil s naprostou lehkostí a glancem. Pár scén, hlavně s Lanďákem jsou neskutečný palby! ()

Galerie (33)

Zajímavosti (10)

  • Natáčení probíhalo v roce 1967 v Ústí nad Labem a v Petrovicích u Humpolce. (dyfur)
  • Daniela Kolářová později vzpomínala, že natáčení v romantickém prostředí u řeky nebylo žádný med. V jedné scéně vystupovala ještě jako studentka DAMU v plavkách. Vše mělo budit dojem léta. Jenže se natáčelo v brzkém jaru na Vysočině a mezi záběry sněžilo. Štáb režiséra Hynka Bočana musel proto čekat, až sníh roztaje a herečka bude moci před kameru v plavkách. Začínající Danielu Kolářovou to tehdy zaskočilo. (rakovnik)

Reklama

Reklama