Private Torment
Režie:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Jiří ŠustHrají:
Pavel Landovský, Josef Somr, Daniela Kolářová, Míla Myslíková, Josef Chvalina, Eva Geislerová, Evelyna Steimarová, Adolf Minský, Soňa Šimberová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hořká komedie o manželství, nevěře a podivné lásce podle novely Vladimíra Párala... V příběhu o tom, jak se šest lidí domnívá, že prožívají lásku a občas si při tom jaksi vymění partnery, vytvořil jednu z nejvýznamnějších filmových rolí Pavel Landovský, jehož Standu Kociána charakterizovala tehdejší kritika jako „živnostníčka v podnikání i v lásce“. Neméně velkou a náročnou roli zde dostal Josef Somr, který hrál bezskrupulózního Adu Vinše. Oběma úspěšně sekunduje debutující Daniela Kolářová v primitivní a vychytralé postavě Bohunky, za jejímiž intelektuálně znějícími replikami je cítit prázdnota, bezútěšnost a neschopnost prožít něco hlubšího než „bouři pod peřinou“ (pod tímto výstižným názvem běžel Bočanův film v Polsku). Mechanická monotónnost života však u našich hrdinů pomalu umrtvuje vše lidské včetně lásky a sexu. Hynek Bočan chtěl natočit „zlý“ film a současně však film, který by nebyl nudný. Zvolil proto úmyslně metodu kontrastu. Soukromá vichřice je komedií, při níž se divák baví tak dlouho, dokud mu nedojde, že se směje vlastně sám sobě... Když se v polovině 60. let objevila na pultech knihkupců prvotina spisovatele Vladimíra Párala (tehdy inženýra severočeské chemičky) "Soukromá vichřice" s podtitulem „Laboratorní zpráva ze života hmyzu“, nikdo netušil, s jakou úporností bude tento nelítostný analytik ubíjející životní banality a stereotypu ve svých „výzkumech“ pokračovat. Ale ať už to byla "Profesionální žena", "Radost až do rána", "Mladý muž a bílá velryba", "Milenci a vrazi" a další jeho díla, vždy kromě „vědeckého zájmu o onen hmyz“ v nich najdeme svižný vypravěčský styl a na svou dobu odvážný ponor do světa erotiky. Jeho knihy byly čtenáři nadšeně přijímány, protože znamenaly v české literatuře jisté novum. Podobně byly vítány i filmové přepisy próz spisovatele, který patří vedle Bohumila Hrabala k nejčastěji filmovaným autorům moderní české literatury. Soukromou vichřici natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan. Podle režisérova názoru je Páral „jedním z prvních autorů, kteří v naší literatuře odkryli velice přímým, až drastickým způsobem reálné vztahy mezi lidmi“. (Česká televize)
(více)Recenze (85)
Je to taková banální zápletka na téma milostnej trojúhelník, ale zachraňujou to herecký výkony a pár zábavnejch scének. Zejména bych vyzdvihnul Landovskýho. Ten je dokonalej a ukrad celej film pro sebe. Somr s Myslíklovou jako manželé otrávený každodennim stereotypem jsou taky výborný a debutující Kolářová celkem ujde. Akorát chvílema strašně huhňá a vůbec jí neni rozumět, co řiká. Ale ona zamlada huhňala snad ve všech filmech... Lepší 3 hvězdičky. ()
Groteskní a vtipná komedie o vztazích, kterému dokonalé herecké obsazení vtisklo velkou věrohodnost. Nejlepší na tom je, že to tak funguje všechno už od nepaměti a v každé době. Tohle Vladimír Páral vystihnul na jedničku a Hynek Bočan snímek natočil s naprostou lehkostí a glancem. Pár scén, hlavně s Lanďákem jsou neskutečný palby! ()
Do revoluce mohla témata vyčtená z Párala přinášet cosi nového, ale po tom, co byl jako autor zdiskreditován Playgirls a Milenci & Vrahy, nelze k němu mít důvěru. Touto optikou bych bývala byla čekala eventuálně příjemné překvapení. Nicméně, radost je pohledět jen na výkon Kolářové. A čistě pro zajímavost je dobré zaznamenat trojici cameí Menzela, Neckáře a Bohdalové. Tento fenomén se jinak v českém filmu příliš nepěstoval. ()
V krátké době opět motiv partnerského stereotypu ve filmu, povídka z Tváre v okne byla o stupeň hořčejší, ale ani Bočanova adaptace Párala se s partnerským soužitím nepárá a jako stereotyp rovnou ukazuje celé to naše snažení na tomhle světě. Nesympatické postavy, tedy kromě lehce natvrdlého a naivního Landovského dodávají onu hořkost, originalitu pak odlehčení v podobě pokusů o vraždy s vlastně dnes už legendární scénou kyseliny ve vaně a dojem kazí jen stydlivá kamera, kterou bych na sklonku šedesátých let v tak přísné podobě zase nečekal. Aneb trocha nahoty by Páralově adaptaci rozhodně prospěla. Pěkné (asi) čtyřky Míly Myslíkové tedy nevidno... ()
Tahle komedie je ve své podstatě vlastně hrozně smutná - neskutečně trefně odráží dobu a tehdejší smýšlení lidí, stereotyp a zvláštní hodnoty, kterých si lidé tehdy vážili a jak žili. U některých scén jsem vybuchovala smíchy (periskop z roury od kamen, kyselina požírající stoličku, Landovský a Somr jedoucí z hospody), u některých se usmívala (ujíždějící tramvaj, středeční milování u šéfa doma), ale konec už moc vtipný nebyl. Můžeme jenom doufat, že se nám ten stereotyp vyhne a že zůstal v roce 89 spolu s komunisty. ()
Reklama