Bertha z dobytčáku

50% s odřenýma ušima za finální masakr, jinak Scorsese neScorsese dost nuda a většinou hodně o ničem, navíc občas vážně blbě natočený a s několika do očí bijicíma chybkama. Navíc ta krev je jak v Suspirii a některý scény kolikrát navazujou úplně jinak, než by asi měly (postava se usmívá a kouká doleva, najednou do země a vážně, atd.). (29.05.2007)

Raný Scorsese z produkce Rogera Cormana je variací ( také prý podle skutečných událostí ) na Bonnie a Clyde Arthura Penna. Slabší scénář bez zajímavěji napsaných postav povyšuje co jiného než Mistrova režie. Díky němu má film svižné tempo a nadprůměrně inscenované sekvence násilí ( i přes zřejmý nízký rozpočet ). Především závěrečná scéna s výbornou vizuální stránkou se vryje do paměti. Hersheyová i Carradine průměrní, s několika vkusně natočenými nahými scénami ( přičemž první mi připomněla Kdo to kepe na moje dveře ). Čistých 70%, uvažoval jsem o 4*, ale zážitek brzy vyšuměl, nic emocionálnějšího se nekoná .... Po natočení Scorsesee promítl film Johnu Cassavetesovi ( režisér proslavený nízkorozpočtovými nezávislými filmy ze 60. let ) a ten mu řekl, že strávil rok života vytvářením sračky a ať se příště zaměří na něco osobnějšího. Výsledkem byly Špinavé ulice...( zroj IMDB ) (22.08.2006)

„Nice work, but don’t fucking ever do something like this again“, poradil John Cassavetes Scorsesemu po zhlédnutí jeho béčkové odpovědi na Bonnie a Clydea. Motivací k natočení exploatační road movie, absurdně kombinující levicovou ideologii s křesťanskou symbolikou, byla začínajícímu režisérovi kromě peněz údajně možnost zakonzervovat na filmový pás prsa Barbary Hershey, která hraje v zásadě prostitutku (a které se Scorsese za tuto výhradně fyzickou roli „omluvil“ jejím obsazením coby Máři Magdalény v Posledním pokušení Krista podle románu, s nimž ho prvně seznámila právě Hersheyová). Film vybočuje z průměru několika vizuálně nápaditě řešenými scénami a dvojstranným uplatňováním násilí, jež je díky výrazům herců a pozornosti věnované obětem buďto brutální (v podání fašizoidních autorit), nebo spravedlivé (v podání odborářů). Vzhledem k zadání a podmínkám natáčení se vcelku pochopitelně nejedná o žádné veledílo, ale při žádném důkladnějším rozboru motivů ve Scorseseho filmografii by nemělo být opomenuto. 55% (03.12.2011)

Druhý celovečerák Scorseseho nabízí zajímavou hereckou sestavu a stejně tak příběh. Neznám dopodrobna americké dějiny, takže jsem si zase tolik nepochutnal. Nicméně závěrečná vendeta Bernie Caseyho stojí za povšimnutí. Bohužel David Carradine dopadl neslavně a to ukřižováním na nákladní vagón. Snímek by se dal označit za takovou gansterku ve westernovém stylu. (13.01.2013)

I velký Mistr musel nějak začínat... Slaboduchý scénář a příšerná country hudba předznamenávají fakt, že tenhle film skutečně nebyl jedním ze Scorseseho uměleckých vrcholů, spíše průměrný až podprůměrný odlesk zašlé slávy velkého gangsterského opusu Bonnie a Clyde a možná i variace na nějaký western, třeba Butch Cassidy a Sundance Kid... Scorsese akcentuje sociální dobový rozměr a odborového předáka vykresluje coby morálně slabé individuum pouštějící se na dráhu zločinu. Ústřední ikonou filmu je železnice a vlak, který tu sehrává téměř úlohu žánrové definice - železniční road-movie s mírně romantickým nádechem... Sociálně těžká 30. léta v USA jsou v pozadí reflexe jako velmi nešťastná a drsná doba pro život... Nejsilnější je závěrečná ,,biblická" scéna, při které Martin Scorsese využil v plné míře svůj velmi hodně osobitý vztah k filmovému násilí... Bertha z dobytčáku je bohužel snímkem, který neurazí, leč zřejmě brzy na něj zapomenete... (16.01.2008)