Barva peněz

Ono se nabizi rict, ze je film tak trochu o nicem, coz je na jednu stranu jiste pravda. Tuctovej pribeh o starym zkusenym co zaucuje mladyho nadejnyho, tentokrat do kulecniku. Takze vetsinu casu vyplnujou nejaky rady a hry. Jenze to by to nesmel bejt Scorsese, aby se nezacal pribeh v druhy polovine stacet trochu jinym a prekvapivym smerem. Takze kdyz uz uz by to zaclo nudit, najednou to zas chytne stavu. Navic to hrani je skvele natoceny, Newman, ackoliv nehraje zadnyho mafiana, jak jsem cekal, tak je hodne charismatickej a skvelej a Cruise je tady sice takovy hovadko, co hraje kulecnik jak kdyby delal kung-fu, ale nicmene ta role mu docela sedla. Z ostatnich bych mozna zminil mladyho Turturra, jinak tu nikdo moc nestoji za rec. Takze nakonec to ale ty 4* da. (06.09.2010)

Až do Mysu hrůzy Scorseseho největší komerční úspěch je ve vícero ohledech esenciálně osmdesátkovým filmem. Jakožto pokračování Harzadního hráče zapadá Barva peněz do dobové módy sequelů, druhou největší roli dostal Tom Cruise, tehdy velmi čerstvě proslavený Top Gunem a díky hudbě a kameře jde o velmi cool podívanou. Přesto Barva peněz není typickým, lehko zaměnitelným osmdesátkovým produktem, ale osobitým dílem filmaře s poměrně jasnou vizí. Cool jsou Scorseseho filmy přinejmenším od Špinavých ulic, takže (audio)vizuální styl nebyl reakcí na dobový požadavek vnějškově efektních podívaných – doba naopak konečně dohnala Scorseseho. K mylným závěrům by mohlo vést také obsazení ke hvězdám stoupajícího amerického zlatíčka. Scénář sice nestraní ani jemu, ani Newmanovi, ale rozhodně nejde o tehdy žádanou variaci příběhu, v němž se mladé štěně učí novým kouskům od starého, nepoučitelného psa. Vztah mezi cynickým Eddiem a namachrovaným Vincentem navíc v druhém plánu odráží pohyby ve filmovém průmyslu jako takovém, konkrétně hollywoodské přerozdělování moci: z rukou starých mazáků do tlap dychtivých mladých yuppies. A tak zatímco Newmanovi, jenž nemá příliš kam stoupat (a zároveň nechce nikam spadnou), již prakticky nezbývá, než s nostalgií rekapitulovat svou kariéru a dělat si pořádek v životních prioritách, Cruise, který na začátku výstižně pracuje v hračkářství, s nebetyčnou arogancí a bez jakéhokoli respektu předvádí, že na něj, jak se sám domnívá, nikdo nemá. Zatvrzelí jsou oba, nepoučitelný jenom mladší z nich. Neboť jestli jsem poslední záběr pochopil správně, Eddie se, poté, co zkrachuje jeho plán získat nad svým učněm kontrolu (a jako bonus na něm vydělat nějaké peníze), vrací nejen do hry, ale hlavně ke hře pro hru samotnou. Po dlouhých letech cynického přechytračování druhých a dokazování si bůhvíčeho se konečně stává skutečným biliárovým králem. Co na tom, že má jeho království rozměry zhruba dva metry čtverečné – prohrál a vyhrál na něm nejdůležitější bitvy svého života. Význam tohoto objektu s povrchem barvy peněz pro oba (proti)hráče neustále zdůrazňuje kamera, nacházející se často ve výši stolu a připomínajícími svými prudkými nájezdy na postavy kulečníkové šťouchy. Stejně jako si Newman svým charismatem dokáže během chvilky podmanit scénu, umí takto Scorsese v pár vteřinách navodit potřebnou atmosféru a připravit nás na významnost události, k níž má dojít. Pravdou však je, že jednotlivé scény, jakkoli nápaditě zrežírované jsou si výsledným „feelingem“ dost podobné a po dvou hodinách jsem byl neskonale rád, že můžu z těch zakouřených heren konečně vypadnout. Přesto hodně, hodně stylové pokoukaní s jedním z nejlepších pozdních Newmanových výkonů. 75% Zajímavé komentáře: berg.12, Silas (07.10.2012)

"Občas prehrať, znamená vyhrať!" Konečne som si odškrtol starší rest. Na tomto filme bol pre mňa hlavným ťahákom P. Newman, ale určite aj režisér Scorsese, takže takmer istá záruka spokojnosti. Mladučký T. Cruise sa tiež predviedol v dobrom svetle, ale P. Newman nemusí robiť nič a predsa je zaujímavejší. Príbeh z biliardového prostredia síce na prvý pohľad nevyzerá ktovie ako atraktívne, ale funguje to a po filme dostanete aj vy chuť zahrať si biliard. 80%. (13.05.2016)

Jednou za čas se vždy v každém oboru objeví ohromný talent, ale takový talent je jako nevybroušený diamant. Každý sportovec vám řekne jedno nesporné moudro: talent je jen polovina úspěchu. Tou druhou polovinou může být odhodlanost, nebo taktika. V takovém případě se sportovce ujme trenér, diamantu brusič, ale kdo se ujme kulečníkového hráče? No přece bookmaker, protože se na tom dají trhnout velký prachy. Tím talentem je sympaticky hrající Tom Cruise a jeho mentorem Paul Newman, který hraje opravdu skvěle (teď už mluvim o herectví a ne o poolu). Příběh mladíka, který si musí ujasnit svůj životní cíl je pod taktovkou génia Scorseseho trošičku ucouraný, ale i tak jsem se u filmu skvěle bavil, protože kulečník je moje nejmilejší hospodská aktivita, teda hned po pití piva, ale na rozdíl od Cruise nejsem mistr v potápění koulí, ale spíše v nechávání jich na stole. Obvzláště musím pochválit kameru. Některé záběry z her jsou úchvatné. (09.01.2007)

Cruiseův hejsek je sice blbý jak tágo, ale má talent a kuráž a to je ten důvod, proč se Hustler Newman po letech vrací do hry (jo a taky dioptrické sluneční brýle). A ženské protějšky? Ty jsou tam jen od toho, aby utěšovaly a regulovaly jejich zbytnělá ega a to je při náladách, kdy je peníze dvakrát sladší vyhrát, než vydělat, setsakramentsky potřeba.. Ballhausova kamera je perfektní, ať už snímá zakouřené kulečníkové herny, samotnou hru a nebo pomáhá zachycovat auru Newmana, aby si na sedmý pokus konečně přišel pro zlatou sošku. Problém je v dynamice vyprávění, kdy ambice sportovního filmu a ani dramatu nebyly zcela naplněny a ty nárazy koulí z tvrzeného plastu začaly postupem času vydávat monotónní zvuk. Každopádně se divím, že po tomhle nevyšla sbírka poolových mouder Eddieho Felsona. Určitě by tam bylo i jedno speciálně věnované Turturrově postavě: „Pokud chceš vyhrávat, nepudruj si nos, ale ruce..“ (03.04.2023)