Mafiáni

Dle mého soudu prostřední díl skládačky, který pokrývá období mezi Zuřícím býkem a Casinem. Zatímco Casino se odehrává v 80. letech. Mafiáni si berou na mušku 60. a 70. léta. Je zajímavé sledovat jak se postupem času uklidňují De Nirovy postavy (Zuřící býk = neurotik, Mafiáni = docela obyčejný zlodějíček, Casino = člověk, který rozhodně netráví čas tím že někomu dělá fašírku z obličeje) a naopak vzrůstá agresivita Joe Pesciho, který se nedožije konce tady, ani v Casinu. Mafiáni jsou dle mého soudu nejlepším Martinovým filmem a asi již navždy zůstanou nepřekonaní. Funny scéna je stejně vynikající jako když si u baru Billy Batts dělá srandu ze všemi oblíbeného Tommyho. Samozřejmě za tenhle svůj omyl musí zaplatit. 100% (12.10.2012)

Nejlepší snímek mezi gangsterskými filmy to sice není, ale určitě jde o výrazný nadprůměr. V porovnání např. s nedávno zhlédnutým francouzským Prorokem chybí pocit absolutní autentičnosti a naopak cítím určitou, byť ne velkou, snahu gangsterské prostředí zatraktivnit, což je na druhou stranu pochopitelné z komerčních důvodů. Patrně nejvýraznější role Raye Liotty, který svůj talent později nedokázal zúročit tak, jak by si asi sám představoval. Snímek líčí příchod jednoho ambiciózního kluka mezi místní galerku a jeho postupný vzestup ve zločineckém prostředí, který nakonec vede až k jeho zatčení a spolupráci s policií. Scorsese je zkušený režisér a v těchhle vodách je jako doma, navíc se opřel o řadu špičkových herců typově dokonale odpovídajících představám diváka o mafiánských bossech a jejich kumpánech. Robert De Niro nebo Joe Pesci už na podobné role mají snad patent. Celkový dojem: 90 %. (11.03.2010)

"Jsem mafián. Žiju si na úrovni, lidi ze mě mají respekt, pokud se chovám k rodině příkladně, jsem oceněn veškerými privilégii. Prachy vládnou světem a já jich mám dost. Poldové jsou také jen lidé a za mírný poplatek mi dají pokoj. Občas nějaký ten mord, vloupačka či krádež, výslech...rodinná oslava. Ne vždy byl a ne vždy bude můj příběh stále takto přímočaře snadný a příjemně stereotypní. Rodiče, zejména otec, nenesli příliš dobře, že se stýkám s bandou taliánů a nechodím do školy. Mě to ale bavilo a navíc jsem si vydělal více, než kdokoli v naší čtvrti. Už jako teenager jsem vzbuzoval v lidech respekt. Vážili si mě jako filmové hvězdy, díky čemuž jsem mohl využívat všemožných neplacených výhod. Měl jsem však jednu smůlu, já s Jimmym jsme byli irové. Nikoho nezajímalo, že jsem z druhé půlky ital, členem rodiny jsem být nemohl. Po letech vraždění a nejrůznějších trestných činech Tommyho konečně vzali do rodiny. Jenže tehdy se to začalo všechno srát. Bylo mi důrazně řečeno, že drogy jsou zlo a nestojí to za to. Já byl však nenasytný a radu nebral vážně. Brzy na to však doplatím." Asi takto by se dal charakterizovat tento skvěle natočený film, omluvte mi ten román. A proč 4*? Fakt nevím, ale něco tomu přecejen chybělo. 25 let!...80% (04.03.2014)

Jestliže Kmotr představoval výpověď o životě vznešených mafiánských bosů ve vší eleganci, pak Mafiáni vypráví o drsných gangsta z ulice, kteří se chtějí mít jak prasata v žitě, neberou si servítky a nezdráhají se někomu rozkopat držku za jakýkoli méně podařený vtípek. Po třetím zhlédnutí žasnu ještě víc než kdy dříve nad tím, jak elegantní a půvabné je Scorsese vyprávění. Jeho režie je jako malování obrazu - ladně prohání štětec po plátně, přičemž diváku se před očima rýsuje epická freska - dokonalý mistrovský celek, v němž má každá věta a každý detail své místo. Pro mě osobně je právě tento způsob vyprávění nejlepším argumentem, proč mám filmy mnohem raději než knihy. 10/10 (01.09.2008)

Monumentální freska. Mistrovské dílo, které nás přinutí, abychom na mafiánský svět nahlíželi z ptačí perspektivy, abychom se zbavili veškerého morálního zaujetí a přijímali předkládané pouze a jenom tak, jak je nám mistr Scorsese servíruje. Zdánlivé pedantství, puntičkářství a až patologické vyžívání se v detailech nám umožňuje jenom a jenom se kochat v dalších a dalších přívalech řečí, událostí, postav, vztahů, ale v neposlední řadě též zdánlivě podružných předmětů, což je nejlépe vidět na plných stolech a desítkách odrůd všeho možného koření, těstovin, pokrmů i nápojů. Samotný příběh je pojat spíše náčrtově a více než zběžně, že si někdo může stěžovat, že tu o nic nejde (S jedním takovým kacířem jsem film dokonce sledoval). Když si však uvědomíme, že byl film natočen podle skutečné události, musíme pouze složit hold nesmírné autentičnosti, nezaujatosti a dokonce neobvyklému druhu humoru, jež se tu prolínají a spoluutvářejí kompaktní a mistrovské dílo, kterému se všichni herci úplně podřídili, aby jim to však bylo jen ku prospěchu. Co by byl Ray Liotta bez tohoto filmu? Opravdové hvězdy jsou bezeporu Niro s Pescim, který tu vytvořil navýsost přesvědčivého, živelného gangstra, kvůli kterému su musím stále znova ptát: To že je ten trumbera ze Sám doma? Robert De Niro pak jako kdyby ve filmu trochu odpočíval s snad se i schovával, čímž právě dodal své postavě punc naprosté věrohodnosti. Jestli bych měl něco vytknout, tak snad jen, že Scorsese přeci jen poněkud zanedbal starost o Nirovo stárnutí, což je zvlášť markantní ve srovnání s jeho Zuřícím býkem. (19.12.2004)