Král komedie

Martin Scorsese zase jednou totálně přestřelil a vsadil karty na děj, který má kritizovat mediální sílu v Americe. To se mu v mých očích nepovedlo a Robert De Niro je chvílemi skoro až k smíchu (bohužel v místech kde to pravděpodobně moc nechtěl...). Jako herce ho mám velmi rád, ale tato role mu nesedla tak přirozeně jak se snaží tvrdit. Postava jeho pomocnice je lehce stupidní a hraje jí neskutečně ošklivá osoba, což pravděpodobně byl účel, ale při pohledu na ní jsem měl chuť přepnout program. Celkově krom De NIra snad ve filmu není kvalitní herec, vše vypadá až moc uměle a postavy jsou chvílemi schopny riskovat až moc. Je to velké zklamání a dlouho jsem se rozhodoval mezi 2 a 3*, ale film mě nerozesmál, ani mě nedonutil na jeho téma přemýšlet a už vůbec jsem neměl pocit, že pokud odejdu na wc přijdu o půlku života... (07.03.2007)

Nedoceněný, asi až moc jiný... Jízlivý snímek byl ze strany Martina Scorseseho v jistém směru hazardní podnik. Přiměl ho představit jinou podobu „špinavých ulic“ (špína není na ulici, kde se lidé ušpiní, neboť lidé ulici špiní) a pokaždé výrazný projev Roberta De Nira vést do vyloženě sebeshazujících poloh. Jeho Pupkin není odporný charakter v autoritářském významu toho slova, daleko spíše zoufalcem, u kterého provokuje hlavně neústupná tupost, s jakou prosazuje velikášské záměry. Scorsese podřídil vizuální stránku odlehčené stylizaci první poloviny, v níž průběh do té doby jednoznačné zápletky s přemírou dialogů nedovoluje ani pro autora tak typické hudební výplně. Experimenty však neopouští, kupříkladu Pupkinovo nacvičování výstupu zamrazí čistě subjektivním vstupem do jinak neuchopitelné mysli. Důležitý je moment Pupkinových objektivně prezentovaných představ, ukazujících se vzápětí jako liché (tj. subjektivní, zase tato hra). Souvisí to s náhlým přechodem do ještě vyhrocenější druhé poloviny, vystavující stále se rozšiřující konglomerát pokleslé zábavy na tak trapný odiv, že se té trapnosti nejde nesmát. To už nejsou toliko média, hvězdy a idoly, čili tvůrci, ale také konzumenti. Zásadní je divácký přístup – vcelku nečekaný závěr vychází s posedlosti kultem hvězd v určité míře. Nadto předestírá, jak laxní je v životě posuzování určitých lidí (ve filmu postav) na základě útržků a prvotních dojmů, vyplívajících zde s autorem předložených událostí. Divák má vlastně přejímat směrem k Pupkinovi rétoriku velkých šéfů obrazovky a mistrovství Scorseseho spočívá v několikerém přehazování „objektivního“ přístupu. Moc se mi líbí ono vrstvení, ve světě televize, kde vítězí okamžik, není vůbec nemístné. (01.12.2011)

Samotna predloha filmu (neviem ci vymyslena alebo skutocna) je minimalne zamysleniahodna.Cely pribeh na mna posobil jemne tragikomicky.Osoba Pupkina alias de Nira je vykreslana do najmensich detailov a dava nam moznost vidiet do mysle "zakomlexovaneho" loosera, ktory uprimne veri vsetkemu co robi, aj ked to zjavne hranici s "dobrymi mravmi". PS.tak ma napadla taka paralela s nasimi politikmi... ;-) (25.02.2004)

U tehle "komedie" jsem se tedy moc nezasmala... Mozna proto, ze na rozdil od vetsiny hodnoticich jsem film jako komedii jednoduse nechapala :) V Krali komedie vidim spis sondu do duse prumerneho cloveka, ktery dela prumerne vtipy, ale strasne moc by chtel byt geniem. Jenze jediny zpusob, jak se z prumernosti vymanit, je neco sileneho. Hlavniho hrdiny je vam lito, ale zaroven je i desivy kvuli svym pomatenym predstavam. Konec tak vubec nechapu jako nejaky "happy-end". Je spravne, kdyz de facto blaznovi takova vec projde a davy ho zboznuji? A nesedi ve skutecnosti nekde za mrizemi a dal nesni? (16.10.2017)

Při druhém zhlédnutí jsem prozřel. Tohle není o stand-up vystoupeních (i když to De Nirovo na konci je vážně famózní), tohle je o vrtkavosti showbyznysu. Neznám jiný film, kde by se v takové míře skloňovalo jméno hlavní postavy. De Niro opět předvádí svůj herecký koncert a potěšil i Scorsese. Z průměrného filmu se tenhle živelný majstrštyk stal jedním z TOP Scorseseho zářezů. Bylo mi totiž líto, že už končí a odsýpalo to zatraceně rychle. (12.01.2007)