Kundun

Scorsese přizpůsobil tempo filmu životu v Tibetu. Tempo je neskutečně pomalé, což může mnohé odradit. Na druhou stranu to je ku prospěchu výpovědi. Když dojde k příchodu čínského vojska, ani v tu chvíli se tempo nemění. Jako kdyby se Scorsese maximálně snažil z filmu na diváka přenést buddhistickou filosofii, která jako kdyby neznala zlo, respektive ho přijímala, ale nevykonávala. Film prezentuje rozdíl mezi tím, jak klidný a mírný a zlý a nepřátelský svět může být. Dalajláma je natolik zajímavou osobností, že i jeho dětství dokáže film udržet. Bohužel stejně jak je pomalé tempo, takové je i vyznění filmu. Jako kdyby se stejně nedalo nic dělat, věci prostě budou tak, jak budou. (08.11.2013)

V Posledním pokušení Krista zobrazil Martin Scorsese Ježíše jako jednoho z lidí, se všemi lidskými chybami, pochybnostmi i strachem, ale přesto výjimečného a nezapomenutelného. Podobná věc se mu povedla ve filmu Kundun - tady je nedokonalým a přesto "božským" a vznešeným člověkem čtrnáctý tibetský dalajláma. Rozdíl mezi oběma filmy je v tom, že Kundun je osoba 20. století, náš současník, a proto nepřichází v úvahu "vykonstruovaná" pointa Posledního pokušení. Dostatečně silnou pointou je v tomhle případě sama skutečnost. V pozadí dalajlámova příběhu zvolna vyrůstá před našima očima představa historických událostí - tak, jak své okolí a to, co se kolem děje, vnímá sám dalajláma, nejprve jako malý chlapec, potom teenager a nakonec jako dospělý muž. Kamínky do mozaiky proto přibývají pozvolna. Hlavně díky této postupné gradaci nechybí filmu napětí a je velice snadné a jakoby samozřejmé vcítit se do hlavního hrdiny. Film navíc klade spoustu otázek, aniž by na ně explicitně podával odpovědi - nechává divákovi prostor k zamyšlení, a to se cení. V tom by měl Martin Scorsese dávat lekce mnohým hollywoodským kolegům. (02.02.2007)

Obtížné hodnotit tento biografický snímek, u mě se pohupuje mezi 3 a 4 hvězdičkami.Protiklad vidím hlavně v úmorné zdlouhavosti některých scén které film ani tak nepopohánějí o kus do předu,i když má film něco přes dvě hodiny působil na mě dojmem že trval skoro tři.U takového filmu jako je například Gándhí který tolik správně trvá,se mi tohle nestávalo. Přikloním se ke 4 hvězdičkám ale jen proto že jsem si doplnila vzdělání,ale s klidným srdcem můžu říci že další projekci bych už asi nezvládla. (03.07.2010)

Tenhle pohled za vysoké zdi Potály a svět na obou jejich stranách je o hodně silnější a trpčí káva než Sedm let v Tibetu a díky Buddhovi a všem bódhísattvům za to. A díky i Scorsesemu, který se tentokrát přenesl z newyorských ulic mezi majestátní vrcholy a ukázal, že umí kdykoli a kdekoli. Vizuálně a hudebně úchvatný, tématicky originální, herecky vynikající a režijně skvěle zvládnutý snímek o lidskosti, předurčenosti, svobodě, netoleranci, útlaku, naději a odpuštění na pozadí historie neobyčejného života neobyčejné osobnosti. 101% a palec nahoru pro dalajlámu, Tibet a Scorseseho a palec dolů pro čínskou vládu. (02.11.2007)

Dalajlámov život- táto téma mne osobne prišla veľmi zaujímavá a preto som bol na Kundun veľmi zvedavý. A som celkom sklamaný. Film mi vážne veľmi nesadol. Páčilo sa mi ako prekvapivo nenásline pôsobila používaná angličtina, páčili sa mi rôzne zábery na odlišný spôsob života a aj celková výprava. Dej bol ešte znesiteľný, ale neviem čím to, ale film bol nenormálne nudný. Možno moja chyba, ale problém je v tom, že v ňom nebolo nič kvôli čomu by som si ho pozrel znova. Tento Scorseseho výtvor teda rozhodne nie je moja šálka kávy a spolu s Mean Streets a Zúriacim býkom ďalší jeho film, ktorý na mňa pôsobil uspávajúco. A napríklad trojhodinové Kasíno ma nenudilo ani sekundu. Ako to ten fiškus robí? :-) (28.07.2008)