Reklama

Reklama

Známý americký režisér Martin Scorsese nedělá jen filmy o gangsterech. Devět let po kontroverzním Posledním pokušení Krista natočil snímek o dětství a mládí jiné božské bytosti: o nositeli Nobelovy ceny míru, čtrnáctém dalajlamovi. Příběh začíná po smrti třináctého dalajlamy v roce 1933, kdy se vydali tibetští mnichové hledat jeho nové převtělení. Jeden z nich jej objeví po čtyřech letech v čínské provincii Čching-chej blízko tibetských hranic. Je to svéhlavý dvouletý chlapec, žijící v početné chudé rodině. Malý kluk podle mnicha projevuje nesporné příznaky svědčící o jeho božskosti. Po rozloučení s rodinou se ocitá v temném paláci Potala v Lhase. Obklopen sluhy, učenými mnichy a členy vlády vyrůstá v izolaci od okolního světa a je zasvěcován do tajů víry. Jen zřídkakdy se může uvolnit v zahradách letního sídla. Až mnohem později objeví v Potale věci ze Západu po osvíceném předchůdci. S některými civilizačními „vymoženostmi“ se rozšiřuje dalajlamův obzor a narůstají jeho vědomosti o světě za hranicemi Tibetu. Po ustavení komunistického režimu prohlásí Mao Ce-tung životní zájem lidové revoluce na sjednocení země, k níž musí patřit i Tibet. Následují historické události, jež zcela rozvrátí po staletí trvající teokracii a jež vedou v roce 1959 k nucené emigraci čtyřiadvacetiletého dalajlamy… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (227)

H34D 

všechny recenze uživatele

Ještě štěstí, že tento, pro mě, potenciálně nepříliš zajímavý příběh si vzal na paškál mistr Scorsese a udělal z něj o třídu lepší zážitek. Pěkná kamera, okouzlující výprava do tibetských scénerií a velmi citlivě a vkusně zvolená hudba - to je jen začátek, Scorsese Kundunovi vtiskl něco neurčitého ze svého rukopisu. Objevování Dalajlámy tak působí až magicky, jeho vzestup velkolepě a život + způsob vlády jaksi správně a čistě. A tak to má být... Přesto nemohu opomenout jistou zdlouhavost a pro mě osobně i ne zcela dravou záživnost. Vidět jednou a dost. 7/10 ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Deakinsova kamera vťahuje do neznámeho sveta. Glassová hudba mu dodáva patričnú atmosféru. Niečo medzi spirituálnou veľkosťou a hravou všednosťou. Dominanta Kunduna ako filmu je jeho citlivosť v prvej polovici a jeho duchovná prezreteľnosť v polovici druhej. Nedá sa vo filme nájsť výsostne Scoreseseho prvok. A film nepôsobí ani ázijsky. Ale skĺbenie týchto dvoch svetov vytvára iný životopisný film. Je v ňom badať náznaky hrôz Maa a jeho Čínskej ľudovej republiky. Ale aj duchovenstvo 14. dalajlámu, ktoré čelí ťažkej skúške. Politika a náboženstvo nejdú dokopy. Tu to máme ale z tej druhej strany. Príbeh, ktorý ani po rokoch nestráca nič zo svojej pôsobivosti a je pripomienkou udalosti, ktorej následky sú citeľné u dvoch národov dodnes. Pritom filmu nechýba duchovný aspekt ale ani ten formálny, filmový. Skôr záležitosť pre určitú skupinu fanúšikov. Podľa môjho názoru je to ale ďalší znak Scorseseho všestrannosti a rozprávačského umu. ()

Reklama

kingik 

všechny recenze uživatele

Kundun se v tomhle případě stal ztělesněním nudy než Buddhy. Styl zvolený Scorsesem je pojat jako velkolepý film se silným důrazem kladeným na vizuální stránku filmu. Kamera uzpůsobená širokému plátnu dokáže vykouzlit nejeden pěkný a působivý záběr na Tibet a jeho obyvatele. Ale tady končí veškeré klady filmu nasnímaného v polodokumentárním stylu. K autentickému zážitku sice pomáhá neznámé herecké obsazení, ale současně v přepálené stopáži se ztrácí v různých variacích na exotické prostředí, které nabídne záběry z mnoha časových úseků běžného dne jednoho vládce. Když připočtu k záporům i můj nezájem o tyto náboženské kultury, vychází mně z toho hezky nasnímaný film, ve kterém se skoro nic neděje. Kvality mistra Scorseseho přišly vniveč. 40% ()

marhoul 

všechny recenze uživatele

Současný tibetský Dalajláma je pro mě persona, kterou obdivuji a chápu jako jednu z nejvlivnějších osobností minulého a současného století. A nejsem budhistka. Zajímá mě vše kolem tohoto sympatického pána a líbí se mi, jaký film o něm Martin Scorsese natočil. Líbí se mi jako celek, nenašla jsem v něm slabších míst, ale je pravda, že jsem ani chyby hledat nechtěla. :) Tibetu bych přála, aby nebyl v područí čínského draka a Dalajlámovi šťastný návrat do chrámů, které kdysi obýval. Já vím, zase jsem naivní... ()

TomPrusik1 

všechny recenze uživatele

Martinovi Scorsesemu se podařilo opravdu perfektně zmapovat atmosféru Tibetu. Snímek Kundun totiž působí hrozně autenticky, za což může hlavně volba neherců. V obsazení nenajdeme žádného Brada Pitta ani Keanu Reevese, všichni herci nejspíše stály poprvé a naposledy před kamerou. Příběh Dalajlámy a komunistické invaze do mírumilovného Tibetu je nám všem asi dobře známý. Co se však dozvíme nového z filmu jsou různé tibetské tradice a zvyky. Jako třeba výběr Dalajlámy, přikládání si různých předmětů na hlavu a sledování křičícího pána v trochu srandovním oblečku jak tancuje a sděluje nějaké důležité poselství. Chybělo mi ale nějaké hlubší vysvětlení pro neznalce budhismu, proč to dělají a jaký to má význam. Předpokládám, že ne každý divák se v tomto orientuje a umí pochopit tyto tradice. Oceňuji i krásnou práci s kamerou a dobře zvolenou hudbu. Po filmové stránce a výpravě je film zvládnutý na výbornou. Dobře se na to koukalo, ale film neměl zrovna takový spád, tempo bylo takové pomalejší, tak proto dávám jen 4 hvězdy. Jestli se ale zajímáte trochu o budhismus a Tibet, určitě budete velmi spokojení. 80% ()

Galerie (12)

Zajímavosti (7)

  • Martin Scorsese film věnoval své matce Catherine Scorseseové, která zemřela před natáčením filmu, protože "dalajláma představuje bezpodmínečnou lásku a moje matka pro mě byla nejbližší osobou s tímto druhem lásky". (Kulmon)
  • Philip Glass, který k filmu složil hudbu, je známým zastáncem tibetské nezávislosti. Dokonce je i spoluzakladatelem Tibetského domu v New Yorku. (Brousitch)
  • Dalajlamu a jeho rodinu ztvárnili skuteční příbuzní samotného dalajlamy, kteří v době vydání filmu žili v uprchlickém táboře v Dharamsale či v zahraničí. (Kulmon)

Reklama

Reklama