Kundun

Martinovi Scorsesemu se podařilo opravdu perfektně zmapovat atmosféru Tibetu. Snímek Kundun totiž působí hrozně autenticky, za což může hlavně volba neherců. V obsazení nenajdeme žádného Brada Pitta ani Keanu Reevese, všichni herci nejspíše stály poprvé a naposledy před kamerou. Příběh Dalajlámy a komunistické invaze do mírumilovného Tibetu je nám všem asi dobře známý. Co se však dozvíme nového z filmu jsou různé tibetské tradice a zvyky. Jako třeba výběr Dalajlámy, přikládání si různých předmětů na hlavu a sledování křičícího pána v trochu srandovním oblečku jak tancuje a sděluje nějaké důležité poselství. Chybělo mi ale nějaké hlubší vysvětlení pro neznalce budhismu, proč to dělají a jaký to má význam. Předpokládám, že ne každý divák se v tomto orientuje a umí pochopit tyto tradice. Oceňuji i krásnou práci s kamerou a dobře zvolenou hudbu. Po filmové stránce a výpravě je film zvládnutý na výbornou. Dobře se na to koukalo, ale film neměl zrovna takový spád, tempo bylo takové pomalejší, tak proto dávám jen 4 hvězdy. Jestli se ale zajímáte trochu o budhismus a Tibet, určitě budete velmi spokojení. 80% (29.01.2021)

Tenhle pohled za vysoké zdi Potály a svět na obou jejich stranách je o hodně silnější a trpčí káva než Sedm let v Tibetu a díky Buddhovi a všem bódhísattvům za to. A díky i Scorsesemu, který se tentokrát přenesl z newyorských ulic mezi majestátní vrcholy a ukázal, že umí kdykoli a kdekoli. Vizuálně a hudebně úchvatný, tématicky originální, herecky vynikající a režijně skvěle zvládnutý snímek o lidskosti, předurčenosti, svobodě, netoleranci, útlaku, naději a odpuštění na pozadí historie neobyčejného života neobyčejné osobnosti. 101% a palec nahoru pro dalajlámu, Tibet a Scorseseho a palec dolů pro čínskou vládu. (02.11.2007)

Tento snímek je z kategorie filmů "na jedno téma různý pohled". Mám tím na mysli srovnání Kunduna se Sedmi lety v Tibetu. Oba dva silné a přesto se mi Kundun dostal hlouběji pod kůži. Možná je to dáno i minimalistickou hudbou Philipa Glasse, která z filmu činí nejen filmový, ale i hudební zážitek; snad i tím, že mu nevévodí, ale cyklicky podtrhuje jednotlivé scény. Tak jako se opakuje běh žití, tak se opakují i minimalistické tóny Glassovy hudby. Možná i proto mi krásně souzněla s buddhistickým poselstvím celého snímku. (11.07.2010)

Ještě štěstí, že tento, pro mě, potenciálně nepříliš zajímavý příběh si vzal na paškál mistr Scorsese a udělal z něj o třídu lepší zážitek. Pěkná kamera, okouzlující výprava do tibetských scénerií a velmi citlivě a vkusně zvolená hudba - to je jen začátek, Scorsese Kundunovi vtiskl něco neurčitého ze svého rukopisu. Objevování Dalajlámy tak působí až magicky, jeho vzestup velkolepě a život + způsob vlády jaksi správně a čistě. A tak to má být... Přesto nemohu opomenout jistou zdlouhavost a pro mě osobně i ne zcela dravou záživnost. Vidět jednou a dost. 7/10 (12.10.2008)

Mám rád životopisné filmy. A tento je velmi dobrý, na nic si nehraje a ukazuje dalajlámu jako člověka. Člověka, který občas pochybuje, že je správně na svém místě. A taky ukazuje, to co všichni vědí, jakou politiku Čína v této oblasti praktikuje. A není divu, že se jednotlivým stranám nelíbil. Mě se líbil. Ale Poslední císař byl lepší. (20.08.2008)