Kundun

Tento snímek je z kategorie filmů "na jedno téma různý pohled". Mám tím na mysli srovnání Kunduna se Sedmi lety v Tibetu. Oba dva silné a přesto se mi Kundun dostal hlouběji pod kůži. Možná je to dáno i minimalistickou hudbou Philipa Glasse, která z filmu činí nejen filmový, ale i hudební zážitek; snad i tím, že mu nevévodí, ale cyklicky podtrhuje jednotlivé scény. Tak jako se opakuje běh žití, tak se opakují i minimalistické tóny Glassovy hudby. Možná i proto mi krásně souzněla s buddhistickým poselstvím celého snímku. (11.07.2010)

Teda sice nechapu, proc se Scorsese poustel do neceho takovyho, kdyz to nechtel vypravet nejak odlisne, jako treba v Poslednim pokuseni Krista, ale aspon je film diky nemu stravitelnej. Tema filmu zni tocit ultra mega nudne a obcas i tak film pusobi, kdyz zabredne do prilisne umeleckosti, jenze vetsinu casu to je prave diky Scorsesemu poutavej pribeh se slusnejma rezijnima vychytavkama a peknou hudbou. Navic diky obsazeni pusobi film i dost realisticky, jediny co uz to kazilo, bylo, ze mluvily anglicky. Misty jsem se sice nudil, ale jinak se jedna o zajimavej film. (13.09.2007)

Cetl nekdo Tibetskou Knihu Mrtvych? Snad jim Cinani prinesli trochu toho rozumu do hlav. At je film jakkoli dobre zvladnuty, tibetska kultura je postradatelna. Tim spis, ze se sklada z nekolika odvetvi a ruzne smisenych nabozenskych vetvi, takze nema vlastni nazor. "Vidis to moc cerne" Ty pisecny koberce jsou sice fajn, ale nejak to nestaci. "Mozna to precejen neni tak spatne. Narod zijici poklidne bez vyraznych pri. Na nikoho neutoci a ani vrazdy ci loupeze nemaji." Rika kdo? Martin Scorsese a Dalajlama? Smarja hochu, ty se konecne prober. Americti Indiani byli (snad) jedini, kteri stali za nezniceni. Posud sam : .1. Vsechny bytosti trpi. [ Dejme tomu. A?] ........................ 2. Duvodem utrpeni je lpeni na vecech, nelpeni na vecech, zniceni, stvoreni .... [ Takze vpodstate uplne vsechno. Mno, jsou lidi co bolest citit nemohou a jsou lidi, ktere podobne veci tesi. Navic bolest je zdravy zpusob jak telo rika "tohle ne, sefe". ] ........................ 3. Behem zivota sbirat plus a minus bodiky do karmy, podle toho zdali jsi se choval hezky ci osklive. Po smrti se bodiky sectou a pri kladnem poctu se stanes jednim z ( bohem, polobohem, clovekem ) pri zapornem jednim z (kdosi v Pekle, duch, zvire). [ Co bude, kdyz budes mit 0 jsem se nikde nedocetl. Dalsim problemem je kolik bodu staci na jake prevteleni (coz urcite poresili) a kolik bodu za co dostanu a kde si to mam overit svoji "bilanci". ] ........................ 4. Abys ses vyvaroval znovuvskriseni (reinkarnace), tak musis pochopit duvod utrpeni. Osvobozeni od reinkarnace se rika Nirvana. [ a) Ten duvod ... neco mi to rika ... pockat ... co ze je napsano v bode 2 ? b) Proc bych se mel chtit vyvarovat ... aha kvuli utrpeni ... no jo ale to byl predpoklad, ktery nikdo nejak zvlast nedokazal ... nevermind ] ........................ 5. Muzes se taky na pochopeni pomoci bodu 4 "zvysoka vysrat" a misto toho si muzes vybrat nahradni zpusob ziskani Nirvany mezi 1) odrikavat, co ti rika ucitel 2) jist svata jidla a pit svate napoje 3) sahat na svate veci 4) nosit svate veci 5) koukat na svate veci ........................ 6. Dosahnout Nirvany muzes nejenom jako mrtvy, kteremu knez predrikava nad "umrlcim lozem" co ma delat, ale i tim ze budes mrtvy a knez to bude predrikavat nejakemu tvemu znamemu. Anebo ze by to bylo o tom, ze nepujdes do pekla? Sorry, ale ja jsem se moc daleko v te knizce nedostal a je mi to "rovno". (14.01.2009)

Scorsese je kouzelník. Alespoň obrazový a alespoň občas. A když čaruje v už tak dost kouzelném Tibetu, jako doprovod slouží hudba Philipa Glasse a nosnými pilíři jsou citáty Jeho Svatosti a mandala, dokonalé obrazy ve kterých se tohle všechno kombinuje nemůžou být než doplněny skvělými hereckými výkony. Představitel hlavní role byl vybrán naprosto perfektně, jako by aura dalajlámy přešla i na něj. Můj obdiv všem zúčastněným a zcela nepodstatných a nedůležitých 100%. (23.04.2004)

Kundun je... náročný. Dvouhodinová konverzačka, která tak trochu klouže po povrchu (jak pokud jde o výchovu převtěleného Buddhy, tak tibetskou filozofii jako takovou), listuje prvními 24 lety Dalajlámy jako by se v Himaláji nechumelilo a v podstatě variuje jen tři typy scén: Dalajláma jako svatý muž, Dalajláma jako chytrý, ale trochu přecitlivělý a značně naivní dítě/mladík, a Dalajláma tvrdošíjně odmítající opustit Tibet. Scorsese z toho naštěstí vyrežíroval maximum a za pomoci Glasse a Deakinse, kterého v roce 1997 akademie opět oloupila o Oscara, předkládá Západu pravděpodobně velmi věrohodnou představu o tom, jak to v Tibetu v první polovině 20. století vypadalo. Minimálně to věrohodně působí, však s filmaři spolupracovala celá Dalajrodina včetně Jeho svatosti! Takže jsem to viděl poprvé a dost možná naposledy a párkrát jsem si zívnul, ale jsem rád, že jsem tento výšlap do Tibetu mohl prožít. PS: Jestli je to s výchovou Dalajlámy tak, jak ukázali ve filmu, jedná se o mnohem humanističtějí přístup, než jaký jsem čekal. Myslel jsem, že tříleté děcko prostě seberou rodičům, zavřou do kláštera a hustí do něho mantry, filozofii a politiku, dokud mu nevymijí mozek nebo se z toho nezcvokne. Ale zjevně jsem byl úplně mimo a jedná se v podstatě o tradiční, byť trochu obřadnější, výchovu budoucího panovníka, jaké se v monarchiích a autokraciích praktikují odedávna. Bravo, Tibete, hned jsi mi sympatičtější! (12.04.2018)