Poslední pokušení Krista

Vskutku nebývalý pohled na Ježíše Krista. Avšak není se vlastně čemu divit. Celá staletí se teologové mezi sebou rafali o to, zda byl Ježíš člověk, Bůh, obé najednou, a co pak víc. Otázky, které asi obyčejní lidé příliš neřeší. Církev nakonec dospěla k závěru (poměrně brzo), z něhož se dnes odvíjejí všechny pohledy na danou problematiku, z něhož dodnes vyvozujeme naše vnímání Ježíše jako bohočlověka. Věřícímu nezbývá, než přijmout, věřit a nechápat. To ale dost dobře nejde, a tak abychom Ježíše mohli přijmout, stále dokola o něm a o jeho poslání přemýšlíme. Kazantzakis i Scorsese z Ježíše udělali člověka takřka takového, jací jsme my. Plného pochyb, tužeb a nejasných přání, který se sám musí rozhodovat, přemýšlet a trápit. Na konci filmu se pak opakují častá zamýšlení nad původem a především důvodem křesťanství, nad tím proč je a proč je tak jiné než ostatní náboženství. Tady opravdu nevím, jak hluboce jsou tyto otázky zasazeny a jakou nabízejí odpověď. Pro mne jen jedinou, křesťanství rozhodně není náboženství od lidí! (11.12.2004)

Mám voči Scorsesemu nejaké resty, pričom na jeho "The Last Temptation of Christ" som sa naozaj dosť tešil, keďže iný biblický príbeh "The Passion of the Christ", je pre moju osobu doslova filmárskym skvostom, ktorý sa mi navždy vryl do pamäte. No a to bude asi aj ten zásadný problém. Neviem ich totiž neporovnávať, pričom kým ma jeden doslova emocionálne zožul, druhý na mňa pôsobil dojmom, akoby ma chcel svojimi omšovými žvástami dokopať k samovražde. Ja chápem, že v tomto prípade ide o hĺbku podstaty myšlienok náboženstva a jeho následného šírenia. A prakticky to, čo v úvode tvorcovia uvádzajú, že o toto v tomto prípade nepôjde, no tak presne o toto v tomto snímku ide v prvom rade. Strašne na mňa snímok pôsobil, pričom jediné čo dokázal vyvolať, bol dojem neodbytného Jehovistu stojaceho pred dverami, ktorý extrémne tlačí na pílu. No a toto má u mňa úplne opačný efekt. Toto je film čisto pre "veriacich", ktorým súvetia v tomto počine, nijakým spôsobom nebudú rezať uši. (10.11.2023)

Chápu velice dobře, proč církevní kruhy a jiné mistry dogmatu film nadzvedl ze židle. Ježíš v podání Scorseseho opustil slupku umělé nadreálné postavy a stal se mnohem více člověkem, který má jednoduše strach. Chybuje, mění názor, disponuje touhami a je nejistý, tak nejistý .. To pobouření chápu ne z důvodu, že by Scorsese udělal něco špatně, ale díky mému nevalnému mínění o dogmatických prasatech obecně. On naopak myšlenku přenesl do mnohem hmatatelnější a pochopitelnější podoby a jakožto silný věřící s výjimečnou schopností nadhledu přistupuje ke své víře kriticky a uznává její neduhy, aby je ideologickou tezí vzápětí obhájil a nebo jen útrpně přiznal bez obhajoby. Jeho rétorika sice nebude působit masivním okouzlením, ale je mnohem upřímnější a pro mne, jakožto více méně ateistu, snesitelnější. Ano, Ježíš na mě i v tomto snímku působil jako mnoho dnešních fanatických mesiášů v rozličných sektách. Vždyť co jiného bylo ve své době Křesťanství. Ale v jeho podání se mi nesvírají pěsti rozčilením nad blbostí a můžu se na věc dívat s větším nadhledem. Jako na historickou událost, která ve své době daný průběh potřebovala, ať je mé osobní hodnocení dopadu čí glorifikace ze stran některých religionistických majorit místy sebenevrlejší. (11.03.2011)

Asi nejkřesťanštější film, co znám (nejpravdivější film, co se týče zachycení pravých a těch opravdu důležitých z křesťanských myšlenek). Při prvním shlédnutí to byl jistě jeden z mých tří nejsilnějších filmových zážitků. Při nedávném zatím posledním shlédnutí mě uvrhl do několikadení deprese. Vždycky ho pochopím trochu jinak, vždycky nacházím nové a nové myšlenky. Geniální hudba, geniální Willem Dafoe, hodně hodně hodně dobrá režie, střih a vůbec všechno - především scénář. No prostě to musíte vidět... :-) 12. 10. 2006 : Nejkřesťanštější a v tomto směru nejpravdivější (a nejkrásnější) film je Deník venkovského faráře od Roberta Bressona (ale Poslední pokušení je hned po tom) (08.10.2006)

Scénář: Paul Schrader .. Přiznám se, že filmy s netradičním výkladem bible a křesťanství mám rád (viz Stigmata). Poslední pokušení Krista jsem viděl až po Umučení Krista a musím přiznat, že oba snímky se tak trochu doplňují, neboť to, na co Scorsesemu stačilo cca 20 minut natáhl Gibson na dvě hodiny. Tím ale nechci shodit dílo ani jednoho z pánů režisérů! Každý přispěl svým kouskem do složité mozaiky Takže pro oba 80%. (28.02.2005)