Víly z Inisherinu

Martin McDonagh už má na pažbě zářezy jako V Bruggách nebo Tři billboardy kousek za Ebbingem, tady ale podle mě vystoupal na svůj zatim pomyslnej vrchol. Zápletka je až bizarně jednoduchá: rok 1923, na ostrově západně od Irska sledujeme dva dlouholetý kamarády, načež se jeden s tim druhym přestane bavit. Z ničeho nic, bez zjevnýho důvodu. Ani se nenadějete a jsou z toho uříznutý prsty, zapálený domy... Hlavním motivem filmu je ale možná trochu skrytě irská občanská válka. Ta se odehrává jakoby na pozadí, daleko na pevnině, odkud jen občas zaslechnete palbu z kanonů. Ve skutečnosti ji ale máte celou dobu před očima, protože vám její absurditu McDonagh alegoricky servíruje právě jako tragikomickou životní situaci dvou přízemních vesničanů. Masterpiece. Pádraic: "I am not putting me donkey outside when I'm sad, okay?" (09.04.2023)

Výborný filmový zážitek, za který si ovšem zaslouží uznání především Martin McDonagh, který jak po scénáristické, tak režijní stránce odvedl vážně skvělou práci, jelikož i přes opravdu minimální zápletku dokázal natočit skutečně zábavný, zároveň ale i silný film, který funguje snad ve všech ohledech. Je vtipný, je dramaticky působivý, je emočně přesvědčivý, disponuje nečekaně vyhrocenou gradací, a to vše je namixované tak, že se divák nestačí ani chvilku nudit, pořád se něco děje a i když veškeré ty miniudálosti, co se tu postupně odehrávají, mohou na oko působit nepodstatně, tak ve výsledku je jednotlivě každá z nich velmi důležitá a fakt výrazná. Navíc samozřejmě ke kvalitě filmu přispěla i parádní atmosféra dosažená i díky prostředí odlehlého ostrova a opomenout nemohu ani náhled do života irské venkovské komunity, která též působí svěžím, neobvyklým dojmem. Všechny tyto pozitiva nicméně zastiňuje ještě jedna věc, a to postavy a hlavně jejich herečtí představitelé, kteří byli vesměs nominováni na mnoho filmových cen, včetně Oscara, a nutno podotknout že naprosto právem, jelikož ve všech čtyřech případech, tedy Farrell, Gleeson, Keoghan i Kerry Condon se jedná o nadprůměrné, strhující výkony těch nejvyšších kvalit, především pak Farrell neskutečně zazářil a jen tu potvrdil svůj hvězdný status. Víly z Inisherinu je zkrátka originální, nápaditá a výrazná podívaná, dosahující ve všech ohledech těch nejkvalitnějších hodnot, nehledě na to, že se jedná o výjimečný zážitek i v tom smyslu, že podle mě dokáže zaujmout jak to nejnáročnější filmové publikum, tak to nejkomerčnější, jelikož je zde prakticky bezchybně spojeno umění se zábavou, a to se také povede skutečně jen málokdy a málokomu. (30.04.2023)

(Kino VIFF 2022)Souhlasím, že je to nejkomornější film McDonagha, zároveň strašně kouzelný. Kvůli přízvuku hlavních postav jsem nepřeložil úplně všechno, o to víc se těším na VOD, že si to dám brzy znovu. Hlavní protagonisté jdou pro Oscara :) (13.12.2022)

Jak to jen říct? Když jeden náhle vypoví křehkou a oboustranně sdílenou dohodu o vztahu (zde přátelství), zbyde tomu kdo je "vypovězen" jen tíživé prázdno. A byť důvody toho, kdo vztah vypověděl, jsou "oprávněné", ten druhý-"vypovězený" v panice jedná a snaží se onen vztah vrátit zpátky, ale už to nejde, neb dotyčný se rozhodl... Pak se láska mění ve zranění a to zranění pak v nenávist, která má hrozné důsledky. Ale jsme lidé, koneckonců, musíme být zraňováni, to nás dělá lidskými, jen zvířata mlčky přihlížejí našemu i svému konání. Ale my jednáme. [....] Za mě asi nejlepší McDonagh. To co zprvu vypadá skoro jako "beckettovská" existenciální absurdita  (už ta jména: Colm, Padraic) se mění v průběhu filmu v něco jímavého. Kupodivu: ze začátku to úplně neladí, je to dost divadlo, trochu to z toho trčí - člověk úplně slyší na scéně pronášet repliky, divadlo vyplněné filmovou syntaxí. Postupem času ale divadelnost mizí a film je čím dál víc "filmovější." Možná to ke konci zabředne trochu do "podobenství". Nebo spíš by se dalo říct, že je to dramatická meditace, nad věcmi, které jsou velmi aktuální. Farrell nese tíhu světa, který nechápe, ale později bolestně pochopí jeho podstatu. Je skvělej. (14.12.2022)

Ze všech filmů tohohle roku, 'The Banshees Of Inisherin' byl pro mě měsíce tím nejočekávanějším. 'In Bruges'. Farrell, Gleeson. McDonagh. Kdo zná, zná. Celý ten irský podtón a známé scenerie, historie, Samuel Beckett, Dylan Moran, James Joyce. Očekávání. Sledujeme příběh o Padricovi (Farrell), který hned na začátku zjistí, že jeho nejlepší přítel Colm (Gleeson), už vlastně nechce být jeho přítelem... a o tom, do jak temných rozměrů se tohle zpočátku "Nech mě na pokoji, nebo..." vlastně dostane. Psychologická studie irské zatvrzenosti, až psychopatičnosti, kdy se střetává jedna zamezenost s druhou, zatímco kousek opodál malého ostrůvku Inisherin se odvíjí irská občanská válka počátku dvacátých let, takže člověk jakoby sleduje izolovanou komunitu, svět uvnitř Světa. Zvláštní je hlavně to, že i přestože je Farrell v roli jednoduššího a zpočátku milého Padrica tak přesný, je v první části filmu dost upozaděný "Well, there goes that dream" Barrym Keoghanem a Kerry Condon. Nádherné scenérie, pomalé tempo, které se postupně propadá do gradujících a vyhrocených sfér. Nečekaně banální zápletka je rozvinutá do rozměrů, které opět ukazují McDonaghův úžasný dramatický talent, ale nejsem si jist, zda kromě nálady, úplně skáču z toho zakončení. Přeci jen 'Three Billboards Outside Ebbing, Missouri' a 'In Bruges' byly ve všech ohledech vymazlenější i s tím, jaké měly konce... šlo o bezkonkurenční záležitosti. 8.5/10 (14.12.2022)

Skutečné Víly z Inisherinu byly přátelé, které jsme si udělali při cestě. Asi není třeba moc říct, spousta už film podrobně rozebrala. Za mě asi nejlepší McDonagh (i když musím uznat, že jsem V Bruggách už roky neviděl). Tak jednoduchý koncept a tak dobře rozepsaný. (11.01.2023)

Můj oblíbený McDonagh, nemohla jsem si pomoct, ale viděla jsem v tom celou dobu divadlo. Trošku ponuré, ale nechyběl jeho černý humor a krásný závěr. (12.03.2023)

Colin Farrell ve své nejméně padnoucí roli. Vůbec mi na něj nesedělo, že je "prosťáček" z ostrova uprostřed ničeho. Ani námět, ani několik záblesků originality nezachrání celkový špatný dojem z herců, dialogů a vyznění filmu. 50% (24.03.2023)

Má vůbec člověk právo ukončit přátelství "bezdůvodně"? Jak může skončit, když se někdo po desítkách let rozhodne odhodit masku, kterou potřebuje k přežití ve své komunitě? Jak vůbec odlišit odvahu od křivé zbabělosti? McDonagh na to sice neodpovídá dokonale, ale v kulisách jednoho pochmurného irského ostrova rozhodně dost působivě, aby ve mně film dozníval ještě pár týdnů. 75% (13.04.2023)

/+/I am not putting me donkey outside when I'm sad, okay? (8/10) (06.07.2023)

Kdysi jsem byla naprosto okouzlená z V Bruggách, nadchly mě i Tři billboardy kousek za Ebbingem. Z Víl z Inisherinu jsem velmi rozpolcená. Ani s odstupem několika dnů od zhlédnutí nevím, co jsem to vlastně viděla. Bylo to jen velké "nic" beze smyslu, které si hrálo na propracované umělecké dílo? Nebo to v sobě, v jednoduchosti, zvláštnosti, rázovitosti svých postav přece jen obsahovalo nějakou hloubku? Možná také bylo záměrem scenáristy a režiséra v jedné osobě nechat diváka takhle konsternovaného, donutit ho vystoupit ze své komfortní zóny, narušit jeho divácké stereotypy, začít přemýšlet o věcech, které považoval za jasné, dané, neměnné, hledat smysl v něčem na první pohled nesmyslném. Jestli jo, tak u mě se to povedlo na 100 %. K žádnému výsledku jsem ale (zatím) po tom usilovném přemítání nedospěla. A asi by mi nepomohlo ani ufiknout si celých deset prstů. Strašně špatně se mi tato věc jakkoli hodnotí, z určitého úhlu pohledu by to asi mohlo být na plný počet hvězd, stejně jako na nejnižší hodnocení. A tak to průměruji a dávám tři hvězdy. (08.12.2023)

McDonagh nam naserviroval na banalni storce naroubovane podobenstvi cele zabalene v jeho trademarkovem cernocernem humoru. Chvilemi jsem se az desil tomu, jak se v tom vidim. Ach, ta muzska jesitnost, jak by rekla ma manzelka. (17.12.2022)

Drsné ale nádherné prostředí Irska dává filmu notnou dávku nefalšované atmosféry, která by se tady dala krájet. Perfektní herecké výkony ( Keoghan si jde možná pro Oscara ). Možná že jednoduchý příběh s prostou zápletkou, jenže dokonale eskalující, kdy nevíte, co jedna či druhá strana je schopna udélat. O tom všem tento film je. Skvělé drama a horký adept na snínek roku. Tohle se velmi povedlo. (21.12.2022)

Dear Pádraic, I am safely ensconced in the mainland and, Pádraic, it's lovely here. There's a river running past my window as I write and the people already seem less bitter and mental. I'm not sure why, but I think it's 'cause a lot of them are from Spain. Mostly, I wanted to say there's a spare bed here for you, Pádraic. And with the war almost over, I think there'd be work for ya here. Because there's nothing for you on Inisherin. Nothing but more bleakness and grudges and loneliness and spite and the slow passing of time until death. And sure, you can do that anywhere. So come, Pádraic. Leave there. Dominic can look after Jenny and the rest of your animals. They could move into the house together. So come now, Pádraic, please. Before it's all too late. ___ No jo, Siobhán měla nakonec nejvíc rozumu ze všech. Kdybych neviděl Kalvárii, asi by to bylo za pět. (11.01.2023)

Tentokrát se ingredience McDonaghovy tvorby nesešly v chutný celek. Někdo v komentářích psal, že je to takový chudý příbuzný jiných McDonaghových filmů a já bych to poupravila na "nejchudší". Atmosféra a beauty shoty krajiny parádní, ale divácký zážitek to pozvedlo jen na dvě hvězdy. Za pár dní si z filmu budu pamatovat asi dvě, tři scény a pocit, který mě asi nepovede k tomu, abych se na film podívala znovu. Radši si dám Bruggy. (18.01.2023)

„Ár jů fekin sčjůpid mejt.“ Aneb výborný irský drama, který bylo v zásadě úplně o ničem, ale mě zatraceně bavilo. Bylo hustý sledovat, kam až tento vyhrocený vztah dvou celoživotních kamarádů povede. Klobouk dolů hlavní čtveřici herců – Farrell, Gleeson, Condon, Keoghan, hráli naprosto skvěle. Zlaté Glóby zasloužené. (21.01.2023)

Tak tady nevím co se stalo.Film má zde 77%,je to vítěz Zlatých glóbů,má nominaci na Oscara za nejlepší film,Cival je z toho odvařenej,já dal předchozímu filmu McDonagha pět hvězd a přitom jsem zde sledoval jen fňukání Farrella,který byl v smutný z toho,že se ním už Gleeson nebaví.Vlastně je o tom celý film.Hodinu a třičtvrtě sledujeme Farrella,jak si to cupitá kolem kamenné zdi z domku ke Gleesonovi,od Gleesona do hospody,z hospody domů nebo do kostela a neustále si někomu stěžuje,že se s ním už Gleeson nemluví.Po půl hodině se dozvídáme,že s ním nemluví protože je nudný a celý film se točí kolem tohoto "problému".Gleesonova reakce na neustálé Farrellovy výčitky vůči němu je úplně mimo a já se přesvědčil o tom,že v tom filmu není nikdo krom Siobdán(Farrellova sestra) normální.Avízované "šokující" vyústění s oslíkem,prsty a odplatou je jen nesmyslné,nepochopitelné a trapné.Pochválit se na filmu dá snad jen kamera,záběry krajiny a fajn hudba. (16.02.2023)

Formálně i herecky naprostý skvost, krásná kamera a nepředvídatelný originální scénář. Jistě, předestřený konverzační koncept by se hodil spíš do divadla, ale s těmito kulisami ho přijímám za plný počet. 90 % (02.03.2023)

Příběh nic moc, ale Keoghan zastiňuje ostatní a posouvá to z průměru svým herectvím. (15.03.2023)

Do you think God gives a damn about miniature donkeys, Colm? / I fear he doesn't. And I fear that's where it's all gone wrong. Pádraic žije v komunitě rázovitých lidí na malém irském ostrově. Smyslem života jsou mu hovory s oduševnělým kamarádem... Okamžik nabytí tvůrčí dospělosti vypravěče lze identifikovat jako ten, kdy odhazuje žánrové obezličky - mafiány, vraždy, zločiny, psychopaty, kteří bývají často jen proto, aby odváděli pozornost z problémů, které by mohly nudit. McDonagh tohle vše odložil poprvé a v poušti relaxačně zeleného prdelákova rozehrává nahý střet legitimních zájmů.  Výsledkem jsou dvě hodiny věrohodné ilustrace boží neexistence, ne-li něčeho ještě horšího. Kdyby šlo mít v takové situaci radost, byla by radost to sledovat. 1TH OF APRIL 1923 (07.12.2023)