Špinavé ulice

Americké filmy zo 70.tych rokov majú aspoň pre mňa zvláštnu atmosféru. Veľké káry, u ktorých si v tej dobe nikto neláme hlavu koľko to žerie, chlapi v prazvláštnych kombináciách oblekov, košieľ, kravát a kožených sák, doplnené klobúkmi, či inými šialenými pokrývkami hlavy. Negri nosia afro. Po uliciach sa váľa tony papiera, všetko vyzerá depresívne a ošumelo. Robert De Niro zo svojej postavy dostal úplne nečakane opäť maximum. Potešilo ma tiež podarené odľahčenie inak vážneho snímku. Za zmienku stojí aj vypilovaný soundtrack s dobovými hitmi. Film jednoducho ukazuje skazenosť skorumpovanej Ameriky 70.rokov, asi je to jeho zámer ale na mňa je to trochu nuda, chcelo by to pútavejšie príbeh. Na Martina Scorsesea v skutku slabota a snáď to napraví chystanou snímkou The Irishman (2019) (15.09.2019)

SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: MARKÍZA = 30.7.2002, réžia českého znenia (Č.N.T.S. 1995) = MICHAL PAVLÍK+ČESKOSLOVENSKÁ Pay-TV PREMIÉRA: MGM = 28.11.2012+TELEVÍZNA PREMIÉRA NA ČT (dabing WHV): ČT 2 = 21.1.2013, réžia českého znenia (WHV 2007) = VLADIMÍR ŽĎÁNSKÝ (22.1.2013) (22.01.2013)

Nabízelo by se říct, že Mean Streets rozvíjí téma režisérova debutu Who's That Knocking at My Door?, ale on to vlastně nedělá. Pořád tady sledujeme skupinu vejrostků za prahem dospělosti, co se bezcílně potlouká po New Yorku, permanentně kalí, hádají se, perou a zase usmiřují, přičemž my máme permanentní pocit, že balancují na hraně propasti, ze které není úniku. Na jedné straně oné hrany je pak vstup do dospělosti, opuštění mladistvé a čím dál již vyčerpávající nevázanosti, na druhé pak pravděpodobně smrt někde v pouliční škarpě kvůli nějaké naprosté blbosti. Mean Streets oproti debutu spíše rozšiřuje kontext takovýchto postav tím, že nás nechává více nahlédnout do mafiánského světa, který celé ty ulice zastřešuje a který je v nich sice tichý, avšak všudypřítomný. Pozice Charlese (Keitel) v tomto světě je již jasnější než u předchůdce - jakožto synovec místního mafiánského kápa má budoucnost v zásadě zajištěnou, akorát nesmí stihnout nic posrat. Pořád s sebou ale tahá zátěže v podobě nesvéprávného Johnnyho (de Niro) a vlastního strachu se vyvázat ze svého mládí. Ze svého okolí je nejzajištěnější, nejrespektovanější a s nejsilnějším zázemím. A paradoxně právě proto nesmí být například viděn, jak si v restauraci povídá s mulatkou. Ta pak ve své poslední scéně, právě tím, nakolik je v důsledku svého původu odtsrčena na společenský okraj, působí ze všech vlastně nejsvobodněji. (21.08.2023)

Po dvou nikterak veleúspěšných snímcích vytahuje Martin z rukávu eso, které mu po několik generací zajistí bezmeznou přízeň publika. Tím esem není nikdo menší než Robert De Niro. Jeho Johnny Boy je jedním slovem fantastický, k tomu si připočtěme slušňáka Harveyho Keitela a je naprosto jasné, že se zrodil kult. Zápletkou se jistě inspiroval o několik let později Jaroslav Soukup a natočil českou verzi Kamarád do deště. Špinavé ulice nestárnou. 75% (22.01.2013)

Neuvěřitelně přesná studie jednotlivých charakterů zasazená do překrásně vykreslené atmosféry nejnižšího podsvětí. Samotný děj je namíchán nejspíš silně nahodile a film se soustředí jen na vylíčení skutečně svébytných postav. Přestože jakýmsi vypravěčem je tu Charlie, na nějž se soustředí nejvíce pozornosti, který trpí zajímavými náboženskými problémy, a který by rád měnil své okolí i přátele, v konečném důsledku nejvíce zaujme typický flákač Little Italy Johnny Boy Roberta De Nira. Nevím, zda pouze kvůli skvělému hereckému výkonu, či díky nejvyšší míře autentičnosti jeho postavy. Film je obdařen výjimečnou syrovostí, kouzlem drobných scén a o jeho dokonalém hudebním doprovodu netřeba mluvit. (27.12.2004)