New York, New York

Scorseseho pocta tradičním filmovým muzikálům v amerických kinech sice prohrála souboj s Hvězdnými válkami, ale komerční propad nikdy nebyl zárukou nekvality. Robert De Niro byl přinejmenším stejně přesvědčivý jako (tou dobou) prakticky ve všem, Liza Minnelli byla opravdu excelentní zpěvačka, kostýmy i hudba jsou na špičkové úrovni. Snad jen na začátku mi připadalo, že několik scén je zbytečně dlouhých, pak už se to rozjelo parádně (90%). (07.06.2020)

To jsem nevěděl, že tuhle blbost natočil Scorsese. Ale co se dá dělat, chtěl jsem tomu dát šanci. Teď ale vím, že zbytečně a doufám, že Scorsese už nikdy po muzikálu nesáhne. Obdivovat musím De Nirovu hru na saxofon, která je vážně uvěřitelná... ale jeho postava sobeckýho psychouše safoxouše denirouše byla taková divná. Ale to asi měla. A teď k mému nejsilnějšímu zážitku. V sále se tančí, De Niro hledá babu na vojetí, slídí davem a pak najednou, viděno z dálky, strašnej vyhryz v davu! Ano, tvor nazvaný Liza Minnelli, naleze do své hlavní role a už se jí nezbavíme. Tancuje, zpívá a nelíbí se mi ani ten styl zpěvu, ani ty její tance, ani barva hlasu, ale hlavně, celá ona. Když zkombinuju její zjev a chování, dostanu kombinaci Zagorové, Hurvínka, kokršpaněla, Zelenkové, lenochoda Sida z Doby ledové, staré báby ve středním věku, Vincenta Schiavelliho a hnusu z popáleninovýho centra s parukou. Ty její vlasy byly kolikrát taky hrůza, jak kdyby byly vyrobený z psího ocasu a navlečený na drátěnou konstrukci. Jako hororová postava by prostě vyzněla líp. Ještě když se vrátím k hudbě, tak ty zpěvy stojí za prd a i ten chabej New York, New York (kterej jedinej má zapamatovatelnou melodii) nemá na verzi Franka Sinatry. Ale co se mi líbilo, tak ty jazzové a bluesové kousky (dokud se do toho nepřimíchal zpěv). Ze zpěvaček se mi jakž takž zamlouvala až ta černoška, na kterou se i dalo dívat, na rozdíl od těch bílejch mrch. No a konečně - bylo to celý hrozně dlouhý. Čím víc se blížil konec, tím to bylo delší, protože se tam najednou objevila hromada muzikálovejch a jinak trapnejch vystoupení, u kterejch jsem trpěl. Celé to je jak převzaté z broadwayských prken a ten děj je uplně o hovně. Už nemám víc chuť o tom psát. (03.05.2018)

Veľké sklamanie. Liza Minnelli je v tom nevinne, pretože na ňu som alergický. Martin Scorsese ma so svojou záľubou v uťahaných filmoch, pri sledovaní ktorých čakám na milosrdný koniec, tiež nesklamal. Jazz ani muzikály predvojnového ladenia neobľubujem. Ostáva môj obľúbený Robert DeNiro. Jeho postava sebastredného, konfliktogénneho hajzla je stvárnená výborne, ale mám za to, že patrí do iného žánru. Nejaké prednosti by som určite našiel, ale film ma striedavo nudil a rozčuľoval, takže dve hviezdičky sú akurát. (19.05.2010)

Na filmoch je krásne to, aké vedia byť umelecké. Pohyby kamier, zaujímavý strih, skvelá hudba, to je to, čo robí film filmom a umením zároveň. Celý film som rozmýšľal či je toto ten istý Scorsese, ktorý natočil Huga a Prekliaty ostrov. Ale vyzerá to že hej. Rutinne skvelý De Niro v hudobnom filme, ktorý nenudí, ak naňho máte náladu a vôbec neopovrhujete umeleckými snímkami. Len preboha načo tá skoro trojhodinová stopáž? (( 70% )) (18.08.2012)

Nebyl to špatný film, Martyho i Roberta mám ráda (jejich tvůrčí spojení přineslo několik skutečných filmových klenotů), ale muzikál není tak úplně můj šálek kávy - i když i tady se najdou výjimky (Vlasy, Moulin Rouge). V tomto nablýskaném spektáklu s vynikající atmosférou mi ovšem chybělo zaměření se na postavy - ty tu prostě nebyly tím podstatným - hlavním hrdinou příběhu byl skutečně New York, respektive jazz. A pak mi trochu nesedla Liza Minnelli, mám pocit, že daleko lepší herecký výkon podala v "Kabaretu" s Michaelem Yorkem. Přesto určitě film, který si oněch 155 minut pozornosti zaslouží. (12.07.2008)