Ve spárech temnoty

Stejně jako před léty se režisér rozhodl vše vsadit především na postupné budování atmosféry a několik úderných leč dobře provedených krokodýlích útoků. Žádné gigantické monstrum, žádné přemrštěné digitální efekty a to se mi na něm líbí asi nejvíce. Zpola potopená jeskyně se ukázala býti slušným prostředím k natočení filmu, zvláště když pracujete především s náznaky, dobrým zvukovým doprovodem a šetrným podsvícením. Jen v samotném závěru se dle mého nechal až moc unést a akční finále mi do toho zas až tolik nepasovalo. Ale tak to je otázka vkusu a momentální chuti. O trochu horší už to bylo s tou omáčkou okolo. Postavy jako takové mi nějak zvlášť nevadily a některé z nich mi byly i docela sympatické, no o dost horší už to bylo s úrovní dialogů a přesvědčivostí některých momentů. Ale to zas u tohoto režiséra není žádná novinka, spíše bych řekl jeho „neduh“. Každopádně si myslím, že i tentokrát odvedl slušnou práci, za kterou se určitě stydět nemusí. Nicméně na krokodýlím jídelníčku bych určitě skončit nechtěl, přestože sám jsem měl už tu „čest“ krokodýlí maso ochutnat na jedné z mých dovolených a musím uznat, že není zrovna nejhorší. 50% (25.10.2020)

Dá sa kvitovať, že to v jaskyni vyzerá dosť autenticky, rozumej v podstate nič nevidíme, len zmes tmavých farieb so zelenou. Lenže filmy v podzemí sú tu od toho, aby vytvárali aj nejakú atmosféru, čomu treba prispôsobiť aj určitú štylizáciu. Postavy riešia hádajte čo, no niečo v zmysle kto čaká dieťa a s kým. Finále je síce fajn a odohráva sa niekde inde, ako by ste očakávali, avšak predchádza mu scéna, z ktorej priamo kričí blbosť preživších postáv. (28.08.2021)

S natural horory (i s těmi nejmizernějšími) jsem vyrostl a přestože se jim teď už vyhýbám obloukem, semtam si to sama nálada žádá si odpočinout u něčeho až v takovéto míře nenáročného. Dávnou Krvavou lagunu jsem odzíval a řadil jsem ji i daleko za sequely Anakondy, ale její nově příchozí dvojka (dokonce stejný rejža) mně jako klaustrofobikovi v pár momentech naháněla hrůzu a nebýt odfláknutých útočných scén, tak by mi tenhle australský survival vůbec nevadil. (22.08.2020)

Z krokodýlí žranice divák uzří spíše krokodýlí mrsknutí. A i když si kovaní zoologové trhají diplomy, tenhle jeskynní průzkum docela zabaví. Režisér Andrew Traucki se po třinácti letech vrátil do podobných vod, v nichž už se se svým štábem s krokodýlem zabijákem v zádech svého času brodil. Tentokrát jen změnil lokaci, a denní svit vyměnil za šero jeskyně. Krokodýlí eskapády napsalo scenáristické duo John Ridley a Sarah Smith, co se věnuje seriálové tvorbě. A tenhle jejich "zlozvyk" až rutinu si přetáhli i do filmových vod, které neskýtají tu nejnápaditější hru na honěnou se zubatým šibalem. Ovšem režisér má poměrně přehled a cit, kdy diváka napnout a své herce poslat do úzkých. A tak se stalo, že Jessica McNamee v titulní roli si s krokodýlem tyká, ten si ji na své menu nezařazuje, ovšem čtyři její přátelé už pro něj představují plnohodnotný jídelníček. A to nevyzrazuji postupné řídnutí party, nýbrž jde o pouhé konstatování, že divák shledá jednoduché, avšak intenzivní dění přece jen poněkud předvídatelným a schematickým. K duhu filmu jde realisticky komponovaný krokodýl, neokoukané herecké tváře a poměrně neotřele využité prostory panenské jeskyně. (Rozpočtem) skromná hostina s kuchařem pevného stisku může začít. 7/10 (10.09.2020)

Dva páry a průvodce se vydají do australské džungle za dobrodružstvím. Cílem je kamarádem průvodcem náhodně objevená šachta, z níž by mohla vést podzemní cesta do neobjevené jeskyně. Část skupiny hledá nevšední zážitek, průvodce Cash s kamarádem Ericem, přirozeným vůdcem, by případné nalezení rádi zpeněžili. Úvodní scéna s japonskými turisty navnadí, na akci si ale musí divák ještě chvilku počkat. Samozřejmě je smůla vlézt do podzemí v době, kdy se chystá velká bouře a hrozí přívaly vody. Hazard je to ovšem tehdy, když o ní skrze chytrý telefon víte. Film je samozřejmě plný hloupých klišé. Můžete si vcelku zdárně tipovat, v jakém pořadí kdo zařve, a vůdce jako první rozhodně nebude. Krokodýl útočí, jak ho napadne, ale zase se nejedná o nijak inteligentního tvora, tak budiž. Nu a přežívat v jeskyni s takovým přísunem masa asi rovněž nebude problém, byť závěr ukáže ještě něco dalšího. Ano, přepálený závěr jako by vypadl z akčních filmů 80. let. Pravda je, že napadení krokodýlem není hned zkraje tak devastující jako u žraloka, jehož zuby maso odřezávají. Krokodýl musí maso vytrhávat. V podstatě jde o jeskynní variantu Kořisti (2019). Normálně bych dal méně hvězd, ale mám slabost pro podzemí a krokodýly, a tak vše hloupé přehlížím, včetně nepřekvapivých vztahů jednotlivých postav. (11.08.2020)