Kdo to klepe na moje dveře

Odhlédnu-li od faktu, že Kdo to klepe na moje dveře režíroval bůh (který se očividně teprve zaučoval, ale je milé v historii Scorseseho hledat kořeny třebas Tarantina), takže spousta záběrů a střihových montáží je jednoduše božích, není to zase taková paráda. Lehce existenciální, generačně-výpovědní story by potřebovala výraznější příběh. Nebo alespoň nějaký příběh. Zkrátka takové cvičení na téma "hledání stylu". (23.07.2013)

Drama z prostředí nevlídného města plného nevlídných lidí, v čele s Keitelovým J.D., nacházející se na půli cesty mezi neúspěšnou romancí a "krutě pravdivým" příběhem, s jasně viditelnými Scorseseho trademarky( nutnost morální podloženosti chování postav, začáteční nevysvětlený střet chilugánů (Špinavé ulice), kontrast mezi beznadějí a vysvobozením( Taxikář), v tomhle případě náboženským) . Kamera (i) statická v detailech, ale pohyblivá v celcích + (ii) zaostřující na zdánlivě bezvýznamné prvky obrazu spolu s místy chybějící, místy vyzvednutou funkcí hudebního doprovodu( fantaskní -This is the end- postelová scéna vyvstávající uprostřed filmu jako nezodpovězená otázka a jedna z vrcholných flashbackových scén filmu) nechává diváka samotného na pochybách, co je a co není pro výsledný film důležité a nutí ho tak prožít každou scénu jednotlivě spolu s herci. (21.06.2009)

Zdařilý debut režiséra, jenž dává v určitých částech jasně najevo, co chce a kam míří, jindy zas užívá experimentální prvky, které v jeho pozdější tvorbě vymizely. Detaily střídají celky stejně nenadále jako násilné pasáže intimní za zvuků nádherné dobové hudby. Nalezneme zde několik typicky dlouhých, ruční dokumentaristickou kamerou podpořených, hypnotizujících scén (styl mi trochu připomíná Jarmusche), na druhou stranu zase spoustu pasáží blížích se novodobým klipům. V mnoha místech je Scorsese velmi zkratkovitý, nevypráví příběh lineárně, ale i s flashbacky. Postavy prožívají svůj nevázaný život (přestože J.R. tvrdí, že je staromódní), opíjejí se, mlátí se mezi sebou a dělají si naschvály. Jasně patrný zárodek rozvíjejícího se režisérského talentu. (07.04.2006)

Film o předsudcích vyvolaných výchovou. Do určité míry je to film proticírkevní, neboť její výchova je plná tabu, pokrytectví a falešné morálky. A pohled do života mladíků v italské čtvrti New Yorku, jejich bezstarostná zábava je střídána s milostnou zápletkou a láskou, která končí nepochopením, když se J. R. nedokáže smířit s tím, že jeho vyvolená (Zita Bethume) nedokáže smířit s tím, že byla v minulosti znásilněna a proto už není panna. Nikdy nebudeme vidět svět jako ten druhý, a porozumět mu je tak obtížné, když vidíme v první řadě sami sebe. (15.06.2009)

Obhroublá romance, která vlastně ani žádnou romancí není. Jen teskná balada o muži, jež od sebe odvrhl to jediné, na čem mu kdy v jeho prázdném životě záleželo. Krutý a přece tak laskavý snímek střídající dramatické polohy s mladickou nerozvážností i jasnou vizí a zručností zkušeného muže a režiséra. Slzopudné lyrické rozjímání o ulicích a útěku z nich, přátelích a ženách plné sexuálního napětí útočícího na druhou signální soustavu. Zamyšlení u kterého se nechce ani věřit, že je počinem debutujícího režiséra... (12.11.2005)