Krvavá neděle

Poctivá rekonstrukce jednoho velmi černého dnu v lidské historii a to nejen pro Britské ostrovy. Paul Greengrass mě nikdy nezklamal a ačkoli patří Krvavá neděle mezi jeho větší prvotiny, patří rozhodně mezi ty nejlepší. Monumentální davové scény, dokumentární kamera (celková autenticita je tak vysoká, že to místy opravdu vypadá jak dokument), kterou kazí divné a občas trochu násilné stmívačky. Film dokáže s divákem zacloumat, ale patosu je minimum. Koncert je to i po herecké stránce, parádní výkony podávají i zdánlivě nedůležití komparzisté a prostě bylo vidět, že do natáčení šli s plným nasazením. (18.07.2015)

Forma mně hodně připomněla moji vlastní práci s kamerou, jen obsah nemívám tak dramatický a jsem naprosto nestranná :-). Teď vážně - dokumentárním stylem, s kamerou funící těsně za zády pohybujícího se objektu, se často dařilo diváka propašovat do samotného kotle dění, na žádné straně však neměl známé, a tak mu nezbylo, než se nechat strhnout vírem a bez odstupu být postaven před hotovou věc v jednom nepřátelském táboře, aby byl, se stejným efektem, vzápětí vyplivnut do protějšího, vždy jako pozorovatel, ovlivněný předem daným náhledem - úskalím všech hraných dokumentů... I když tvorbu Paula Greengrasse nijak zvlášť neobdivuji, za udržení pozornosti v permanentním neklidu si určitě zaslouží mé uznalé kývnutí. (18.11.2013)

Ještě předtím, než se Paul Greengrass dal na filmařskou dráhu, pracoval jako politický pozorovatel a své globální měřítko si nejvíce zaostřil na Severní Irsko. A právě během této doby nashromáždil neskutečné množství faktů a osobních poznatků, které později přenesl do tohoto filmu. Ihned od začátku je zde patrná silná politická nekorektnost, neboť jedna ze zúčastněných stran zde jasně „prohrává“, ale není to vinou samotného režiséra. Ten s dokumentární nezúčastněností rekonstruuje události hodinu po hodinu (později téměř minutu po minutě) a celé to předkládá v neskutečně nesnesitelné a syrově autentické atmosféře, v níž rychle, stručně a přitom velmi jasně předkládá postoj obou táborů. Navíc si dějové části rozdělil na třetiny, v níž ta první doslova zmáčkne diváka očekáváním opravdového pekla, druhá vyvolá otázku „Proč?“ a závěrečné „oplakávání mrtvých“ je dle mého jedním z nejemocionálnějším okamžiků v dějinách filmu, což při absenci sentimentu zahanbí i závěry filmů Stevena Spielberga. Když jsem pak v závěrečných titulcích, které jsem četl přes slzící oči (fakt!), uviděl zmínku o královně, vyznamenáních a počtech potrestaných Dále opravdu nemám slov! (19.09.2005)

Paul Greengrass je mistr realistických filmů. Každý jeho snímek působí lehce dokumentárně jako by jste se dívali na záběry točené člověkem, který tam byl. Je to úžasný režisér. Krvavá neděle vyprávějící o jednom pochodu městem, který britští vojáci naprosto nezvládli a zabili několik lidí. V ten okamžik se z městečka Derry stala válečná zóna. Střelba, výbuchy, křik, krev... To vše ukazuje Greengrass s klidem a nechává ať jen vy rozhodnete a uděláte si na to vlastní názor. On nehodnotí ani neodsuzuje. Pouze ukazuje jak to pravděpodobně bylo a snaží se o naprosto objektivnost. (18.02.2007)

Krvavá nedeľa iba potvrdila správnosť zaradenia Paula Greengrassa do desiatky mojich najobľúbenejších režisérov. Je hraným dokumentom, v ktorom som ani nepostrehol, že tam niekto hrá. Použitie výsadkárov na policajný zásah bolo chybou od samého začiatku, preto nemohlo dopadnúť inak a je úplne ľahostajné, čo bolo spúšťačom. Paul Greengrass nakrútil tento film so znalosťou problematiky, s úctou k detailom, citom pre plynutie času a ľudské správanie sa. Perfektným strihom mu dal potrebnú dynamiku aj v neakčných pasážach. Pomalší rozbeh v prvej polovici a uponáhľaný záver sú mojimi jedinými a malými výhradami k tomuto filmu. (21.03.2011)