Krvavá neděle

Velmi dokumentární a realistický pohled na události, které zapříčinili Krvavou neděli 30.1.1972; událost, která dodala IRA sílu... Film sleduje (nehodnotí, opravdu jen sleduje) pohled všech zainteresovaných stran. Greengrass zde poprvé ukázal, že je velmi schopný scenárista, ale hlavně velice nadaný režisér, jehož styl roztěkané režie a kamery vás vtáhne přímo na místo. Přestože filmu nechybí síla i působivé momenty, tak by mu prospělo prodloužit závěr či ho alespoň nechat lépe doznít; jako u United 93. (26.03.2005)

Forma mně hodně připomněla moji vlastní práci s kamerou, jen obsah nemívám tak dramatický a jsem naprosto nestranná :-). Teď vážně - dokumentárním stylem, s kamerou funící těsně za zády pohybujícího se objektu, se často dařilo diváka propašovat do samotného kotle dění, na žádné straně však neměl známé, a tak mu nezbylo, než se nechat strhnout vírem a bez odstupu být postaven před hotovou věc v jednom nepřátelském táboře, aby byl, se stejným efektem, vzápětí vyplivnut do protějšího, vždy jako pozorovatel, ovlivněný předem daným náhledem - úskalím všech hraných dokumentů... I když tvorbu Paula Greengrasse nijak zvlášť neobdivuji, za udržení pozornosti v permanentním neklidu si určitě zaslouží mé uznalé kývnutí. (18.11.2013)

Das ist škandál !!! Fakt krvavej masakr natočenej podle skutečnejch událostí po jehož zhlédnutí máte chuť vstoupit do Irské Republikánské Armády /IRA/. Tento snímek natočený dokumentárním stylem s autentickými záběry nám popisuje události jednoho nedělního dne, kdy do ulic severoirského města Londonderry vyšlo pokojně demonstrovat tisíce nespokojených Irů. Natož tam byli povoláni Britští výsadkáři, kteří měli dohlížet na pořádek v ulicích a v případě nebezpečí zasáhnout mírovými prostředky jako jsou vodní děla, slzný plyn ad. Zelený mozky si asi mysleli, že jsou ve válce a jelikož měli plán pochodu, tak na jednom místě tohoto pochodu postavily barikády a tím donutili demonstrující jít jinou cestou, kde je čekalo nemilé překvapení a to byla palba doslova dozad. Bylo dokázano i z autentických záběrů, že demonstrující neměli žádné zbraně, takže nebyl důvod je zabíjet. Mezi bezmála třiceti mrtvými bylo i třináct nezletilých dětí, kteří si šli jenom zaházet kamenama společně se svýma fotříkama na britské armádní jednotky. Následně po tomto medializovaném krvavém incidentu byla ustanovena vyšetřovací komise z britské strany, která měla za úkol zamést vše pod koberec, ale tím si nasrali na hlavu, jelikož jako reakci na tento masakr vypálil rozzuřený dav britskou ambasádu v Dublinu a také IRA zaznamenala nebývale velký zájem v rekrutování nových členů této organizace. Také v kulturním světě nezůstal tento incident bez odezvy. Nejznámějším protestsongem proti této události byl asi song od irské hudební kapely U2 s názvem „Sunday Bloody Sunday" a také skladba„The Luck of the Irish" od Johna Lennona. Velice smutné je, že ani po čtyřicetiletém výročí od této události se nikdo z britské vlády neomluvil za tento incident a celkově nechápu, že ti imperialističtí britové nenechají tento smaragdový ostrov na pokoji. A to píšu zejména protože jsem v Irsku několikrát byl a dokonce jsem tam i pracoval a můžu říct, že místní mentalita zdejších lidí je dosti podobná jako ta naše. No prostě mají rádi pivo, rádi se baví, tancují, mají rádi fotbal a těch podobností je mnohem víc. Mají moje sympatie a v této věci jsem stoprocentně na jejich straně. Za nestranné natočení tohoto snímku dávám zasloužených 100%. (16.06.2021)

║Rozpočet $5miliónov║Tržby USA $773,228║Tržby Celosvetovo $1,807,903║ Tento film natočený podľa skutočných udalostí je nám sprostredkovaný cez doslova dokonalý dokumentaristický štýl, čo je v prípade réžie Paula Greengrassa až v neskutočne silnom podaní, stačí si popri tom spomenúť aj na jeho nedávny Let č.93 ktorý je z podobnej kategórie. Miestamy až človeku tuhne krv v žilách, keď sleduje čo sa tam vlastne dialo a aké brutality sa konali s Anglickej vojenskej strany na Írskych neozbrojených civilistoch ale takúto tvar má náš skutočný civilizovaný svet, čo je škoda že práve aj v tých vyspelejších krajinách. (26.06.2008)

Podle mě je to silný film. Jak duševním obsahem, tak i jen čistě materiálním dějem. Edgar Alan Poe kdysi řekl, že jedno dodá i jinak odpudivé a odporné věci přitažlivost pro obyčejného člověka. A to je skutečnost. A i zde toto vědomí dodalo hodně. Bez toho, že by se to stalo, by tento film byl jen další masakr, možná dobře natočený a zahraný, s výborně gradovanou přeměnou přístupu lidí, ale nic víc. Ale protože je to skutečné, takže těch třináct lidí opravdu někdy umřelo, tak je to každému mnohem zajímavější a plné všemožných vnitřních dějových pnutí k naší realitě. Vemte si například takové Skleněné peklo. Kdyby ten film byl podle skutečné události, a ne jen z pera Thomase Scortii a Franka Robinsona, byla by to ještě kromě skvělého filmu úžasná výpověď o existujících lidech a jejich skutečných charakterech. Ale vraťme se ke Krvavé neděli. Neschvaluji sice, že vojáci stříleli do davu, ale když se nad tím zamyslím, ani jim to nemůžu vytýkat. Stejně jako se davu zmocnila davová nenávist a následně hysterie a panika, tak se těch vojáků zmocnila sugesce války, všemi projevované nenávisti a strachu, aby se jim nic nestalo. A přiznejme si, že jenom cvok by sebe nechal zranit nebo zabít, místo aby zabil on sám a dřív, než by mohl být vůbec zraněn (pokud má prostředky, což oni měli). Myslím, že skutečná situace mohla být ještě mnohem horší a dusnější, než jak to ukazuje scénárista. Ale naopak si myslím, že spousta věcí je tam přibarvených, jako vychloubání vojáků, kdo kolik vystřelil. Nikdo není od přírody vrah, tím míň masový. A co se týká toho nastrčení bomb, i o tom si myslím své. Klidně je ten kluk totiž mohl mít opravdu při sobě, nebo mu je mohli dát jeho kumpáni, když chtěli zachránit svůj zadek, aby je nezatkli za terorismus. Ale taky mu to klidně mohli vážně strčit ti vojáci. To už se dneska patrně nikdy nedozvíme a ani nezjistíme, kdo za to ve skutečnosti mohl. I kdyby někdo z nich promluvil, je to jen tvrzení proti tvrzení a bez důkazu. Co se týká osudu vojáků, kteří stříleli, nemám strach, že by nebyli potrestáni. IRA si je určitě postupně našla a vypořádala se s nima. Ještě bych chtěl zdůraznit výkon Jima Nesbitta. Kdyby jeho postava nebyla tak přesvědčivá, film by byl hodnocen stejně jenom kvůli tématu, protože přestože je to pro někoho známá věc, pro spoustu lidí to bylo poprvé, kdy se o Krvavé neděli dozvěděli (včetně mě, i když nejsem zrovna neználek). (03.03.2006)