1492: Dobytí ráje

Výstavba děje si zřetelně říkala o chronologické dobrodružné drama, ovšem Ridley zalomením syžetu převedl film na psychologii tzv. prvního světového humanisty. Muže věřícího, spíš než ve víru, ve své síly a ve vlastní rozum. Mořeplavce, skrz kterého postihl Ridley všechny prazákladní témata lidství – středověk vs. renesance (rozkošná scéna s nevěřícím prelátem vedle glóbu), realita vs. ideál, zlořád vs. humanismus, fantasie vs. pragmatismus. A zejména paradox humanismu a renesance, nesměřující od středověku ke spáse, alegoricky od peklu k ráji, ale obráceně. Ano, ta věčně vychvalovaná renesance byla doba, kdy se všechno zvrtlo a my lidé posledních století za to neseme následky. Neseme si s sebou ztrátu romantiky a iluzí, ztrátu rytířů a hrdinů... renesance kupříkladu zapříčinila vznik konvencí, norem, nebo podvojného účetnictví - příšerná ustanovení a doslova voda na mlýn byrokratické a sešněrované Evropě dneška (a tuhle ideu Ridley kulantně podchytil). Jak vidno, středověk měl mnohé co do sebe. 1492: Dobytí ráje je tedy vpravdě dílem pro poslední romantiky, vizionáře a snílky současnosti, dílem mainstreamově filozofickým, v němž Ridley objevil sám sebe, a to přesně mezi Novým světem Malicka (utínání scén před klimaxem, askeze a zkratka, „herzogovské" rozvíjení děje skrze obraz) a svými pozdějšími pop-historickými konstrukty v čele s Gladiátorem (starosvětsky doslovné a formálně vytuningované dobrodružství). Ridley si sice k suverenitě dopomáhá famózní hudbou Vangelise, která si film místy zcela přisvojuje (pokud se tvrdí, že dobrá hudba = 70% kvality filmu, zde je třeba ještě takových 20% přidat), ale to nemění nic na tom, že je 1492: Dobytí ráje vrcholně odvyprávěné dílo, které řadím co do pohnutí divákem vedle Alexandra Velikého (2004) a Posledního Mohykána. Korunuje to shakespearovský dialog v závěru, kde Sanchéz (Armand Assante) s Kolumbem polemizuje o tom, kdo parazituje na systému a kdo skutečně popohání svět kupředu („You're a dreamer..."). Geniální film - pro mnoho režisérů by znamenal vrchol tvorby, pro Ridleyho je kupodivu jen jedním z mnoha. (21.02.2008)

Dnes již legendární soundtrack, výtečná vizuelní stránka a obstojně hrající Depardieu... Tyto atributy bezpečně zajistí, že film funguje a je bez problémů koukatelný.. Jenže nenabízí vůbec nic navíc. Nedočkáme se žádné silné scény, která by nám uvízla na dlouho v paměti, nedozvíme se o objevení Ameriky vůbec nic nového.. Film se hrozně snaží být něčím víc, ale je to jen průměrný blockbuster, který se za několik let ztratí v propadlišti filmových dějin... (17.02.2006)

Ja si nemôžem pomôcť, ale ak si niekto najme na hudobný doprovod svojho veľkofilmu Vangelisa, tak v konečnom dôsledku vždy musím pridať jednu hviezdu. Najznámejší Vangelisov "vlezlý" soundtrack v ťažkom Ridleyho prepadáku, ktorý sa snaží celý čas tváriť ako umelecký psychologický film o jednom slávnom moreplavcovi. Diváci určite čakali niečo iné. Asi pirátov a fóry. Toľko k tomu komerčnému prepadu. Samozrejme životná Depardieho úloha. (09.07.2012)

Poslední film Ridleyho Scotta, ve kterém se pokusil o něco víc než jen předvádění hezky barevných obrázků (alespoň na pár let). Jako by od té doby ztratil touhu předávat dechberoucí vize. Filmu vévodí výkon Gerarda Depardie, ale má i skvělé vedlejší postavy - královna Sigourney Weaver s účesem po vzoru Cher, Tchéky Karyo jako kapitán Pinon, který tu působí docela legračně dokud diváka nezmrazí hláškou: "Du vychcat to zlato" ... V neposlední řadě ještě Michael Wincott, jehož "černá" kreace sice opakuje podobné výkony z Vrány nebo Robina Hooda, ale je dostatečně démonická. Scéna, kdy přijede na koni do vesnice má až mystickou atmosféru.... K tomu slavná Vangelisova hudba, monumentální, autenticky roztřesené záběry, a vůbec příběh člověka, který byl svědkem zrodu a pádu vlastního díla, načež na něj všichni zapomněli a sláva připadla někomu jinému.Pro mě rozhodně velmi dobrý film. PS: není architektura použitá ve filmu anachronismus? 1492 je ještě gotika, pozdní,ale přece. V Itálii už sice vznikaly první renesanční stavby, ale to, co si Columbus ve filmu přiveze do Ameriky (od Leonarda da Vinci:-) bylo spíš spíš baroko, což je na konci 15. století nesmysl... (14.04.2004)

Nikdy bych nevěřil, že se film o životě Kryštofa Kolumba dá natočit jako takřka regulérní žánrový horror. Ridley Scott to ale dokázal, a neuvěřitelné se stalo skutkem. Za takto pojatý historický film by se nemusel stydět žádný z velmistrů hrůzy. Najdeme tu řádění inkvizitorů, popravy čarodějnic, rej kanibalů, uťaté končetiny a jako bonus zlého aristokratického démona (téměř-upíra). Jedno z nejneočekávanějších filmových překvapení, jaké jsem kdy zažil. (13.04.2005)