Kalašnikov

Zajímavě natočený film, který si o dost víc vychutná ten, komu krom jmen "Kalašnikov" jsou povědomá i jména Špagin nebo Děgťarjov. Samozřejmě že je třeba se připravit i na notnou dávku patosu (tak je to ruský film o hrdinovy Sovětského svazu, že...) a úsměvné dialogy. To ale nic nemění na faktu, že od začátku do konce prostě věříte, že jste v 40tých letech minulého století. To že nejde o akční super-pecku s neporazitelným super-hrdinou, snad taky zdůrazňovat nemusím. Díky tomu se i děj sune uvěřitelným tempem a zbytečně se nikde nezdržuje. Moc se mi líbilo, že život Kalašnikova není jen o "tom jediném úspěchu", ale také také o cestě k němu, která nebyla jen samý úspěch. Pozn.: opravdu, opravdu by mě zajímalo, jestli klíčovou myšlenku úspěchu Kalašnikovovi vnuknul právě, Špagin (jak je to zobrazeno ve filmu) i ve skutečnosti :). (09.08.2020)

O najlepšej a najikonickejšej automatickej zbrani aká bola kedy vyrobená. Alebo tiež o tom, že absencia vzdelania nutne neznamená aj absenciu nadania a talentu. Len treba chcieť a ísť si za svojím. Z toho pohľadu veľmi motivačné a vo veľkej miere aj pozitívne pôsobiace. Príbeh krásne ukazuje, že často aj v stave núdze človek človeku rád hádže polená pod nohy. Ale na konci sa ten generál zachoval ukážkovo, keď si prezeral prvého kalašnikova: "môj prototyp zavrite do skrine a zahoďte kľúč, nech ho nikto nevidí... Toto je budúcnosť..." Skrátka jednoduché ako výstrel, áno, také veci sú zvyčajne geniálne. Nadpriemer. 75/100 (04.09.2020)

Bylo to něco mezi Ronem Howardem a reklamní kampaní mezinárodní společnosti. Prostředí stalinistického Sovětského svazu drceného nacistickými vojsky působilo téměř vlídně, a ty věčně rozzářené tváře vojáků mě postupem času začaly iritovat. O trochu vážnější a temnější myšlenky zavadil film jen dvakrát. I tak hlavní hrdina působil jako lehce asociální a rozčilujícím způsobem umanutý solitér. Jestli ho scénář polidštil, jak už to u podobných filmů bývá, tak bych s ním tedy pracovat nechtěl. (11.02.2021)

Při hodnocení životopisných filmů mám vždycky dilema. Na jednu stranu se moc rád dozvím pravdivý příběh někoho známého/zajímavého, případně zajímavý příběh někoho, koho jsem do té doby neznal. Na stranu druhou mě velmi irituje, když se životopisný film nezakládá na pravdivých událostech, je upravovaný, nebo záměrně zavádějící. Vyhnout se tomu asi úplně nedá, vždyť obraz hlavní postavy často zkresluje už jen to, jaké hlavní události tvůrci vypíchnou/nezmíní, nebo období, kterému se věnují nejvíc. Zkrátka kontext. U ruských filmů je navíc ta věrohodnost, často překryta ideologií a nacionalismem. Takže pak už je to jen o tom, jestli bude dost i těch faktických informací, aby neměl divák čas pochybovat. A v tom je velká slabina Kalašnikova. Tvůrci vystavěli pomník prostému, ale talentovanému vynálezci, který překonal pár těžkostí, aby nakonec přišel s ikonickým samopalem AK-47. Samozřejmě za podpory matičky Rusi. O konstrukci AK-47 se mimochodem nedozvíte skoro nic. Těch pár zajímavých věcí, jako byly soutěže konstruktérů, mi na kvalitní životopisný film naprosto nestačí, takže za mě slabota. PS: nejsem hnidopich, třeba u Vremja Pěrvych mi bylo vcelku fuk, jak to bylo doopravdy a u Kódu Enigmy jsem taky nešťoural. Oba filmy totiž měly i něco navíc...solidní dramaturgický přesah. (21.12.2020)

Jasný.. AKčka jsou kult, všichni je milujeme a konstruktér takové zbraně si zaslouží poklonu. Problém je, že i když se to přibarví a zdramatizuje, pořád je to o pendlování mezi nákresy, dílnou a střelnicí a to prostě není materiál pro vtahující drama. Jurij Borisov to hraje na takového toho jednoduše bodrého vidláka s vizí, až to zavání kýčem. Olga Lermanová je krásná ženská. Chemie mezi ní a Jurijem funguje a ta romantická linka je tak překvapivě nejsilnější složkou filmu. Osobně mi to přišlo málo syrové. Všichni tady byli vlastně docela pozitivní, všechno vypadá mnohem hezčí a načančanější, než by člověk v Rusku na konci války čekal. Rusové si prostě natočili takovou nablýskanou pohádku o jejich národním pokladu. Nic víc, nic méně. (21.10.2023)