Vetřelec

Vetřelec je bezpochyby vynikající film, bohužel jeho největším slabinou je fakt, že se na něm podepisuje zub času. Věřím, že v době uvedení do kin to musela být bomba, a to hlavně díky efektům a trikům, ale ty v dnešní době působí trochu úsměvně (nemyslím tím samotného vetřelce, ten byl zpracován výborně, ale spíš narážím na "androida" a některé další "vychytávky" týkající se především lodi). Avšak každopádně Vetřelec může stavět na perfektní hudbě a na hodně husté a napínavé atmosféře, navíc mám takovej pocit, že jsem, se "chytl" snad na všechny lekačky, co tam byly (což oceňuju; sice jsem si několikrát říkal, že to teď určitě přijde, ale Scott to vždycky tak dobře načasoval, že mě stejně nachytal :-)). Slušné herecké výkony předvedli hlavně Holm a Weaverová (ikdyž nevím, co tou promenádou ve spodním prádle a nedoléhajícím, průsvitném tričku, rejža sledoval ;-)). Po zhlédnutí dvojky a trojky jsem se utvrdil v tom, že jednička má kromě efektů a triků téměř ve všech ostatních ohledech navrch a zvyšuju hodnocení z původních 4* na plný počet. (28.08.2009)

Vetřelec je jedním ze zásadních děl žánru sci-fi, který znamenal definitivní emancipaci sci-fi jako plnohodnotného žánru, který může spadat do áčkové kategorie a soutěžit o nejvyšší mety na filmových festivalech. Dokončil tak proces, který nastartoval Kubrick se svým snímkem 2001: Vesmírná odysea. Zároveň rehabilitoval motiv vesmírných "potvor", který byl zprofanovaný lacinými béčkovými snímky předchozích desetiletí. Režisér přistoupil k tématu s maximální vážností a pracoval jednak velmi pečlivě se scénářem, jednak si zvolil výtečného spolupracovníka v podobě do té doby nepříliš známého výtvarníka H. R. Gigera. Právě po výtvarné stránce jde o mimořádně podařený snímek, který používá širokou škálu barev k navození ponuré atmosféry. Mimozemská loď působí neobyčejně zvláštně. Prostředí opotřebované kosmické lodi plné nejrůznějších zvuků vydávaných technikou vytváří zvláštní napětí, které diváka neopouští až do posledních okamžiků. Pomalu se stupňující napětí střídají šokující "lekačky". Vetřelec působí originálním dojmem a vzbuzuje skutečný strach. Herci přistupovali k filmu se zřejmou skepsí, považovali ho za jeden z běžných laciných žánrových filmů a byli příjemně překvapeni výsledkem. Film katapultoval Sigourney Weaver mezi hvězdnou hereckou elitu a zaručil jí do budoucna velmi zajímavé honoráře. Ripleyová se stala její životní rolí a spousta fanoušků si ji s důstojnicí hvězdné lodi jednoduše ztotožnila. Pamatuji si na zoufalou snahu tehdejší omladiny dostat se na filmové představení do kina. Na film byl obrovský nával a navíc přístupný až od určitého věku. I s odstupem doby, byť dnes technicky už dávno není na špičce, má Vetřelec velmi působivou, plně funkční atmosféru. Celkový dojem: 100 %. (18.04.2008)

Po sedmi letech jsem si film, kvůli kterému se o film jako takový začal zajímat, pustil znovu. Překvapilo mě, že za ta léta neztratil nic ze své působivosti. Snad jenom to, že ony legendární momenty si pamatuji až dostatečně živě na to, aby mě dokázaly nějak vyděsit, či napnout. Ale toť čistě subjektivní pocit, protože Scottova promyšlená režie, ve které dokonale ždíme všechny podstatné prvky – chladnou výpravu kosmické lodi, hru světel a stínů, Goldsmithovu hudbu, racionální posádku a v neposlední řadě legendárního nezvaného hosta, dokáže i po letech uchvacovat. Dnešní generaci (mých současníků), pro které se filmová hrůza vyrábí formou vřískajících teenagerů a remaků asijských bubáků, už tenhle vesmírný opus zřejmě nic neřekne, ale za ta léta už není podstatné co, ale jak! Bez kapky nostalgie, s plným vědomím ‚stárnutí‘, bez debat stále strhující pecka. (21.02.2009)

S oblibou se tvrdívá, že nejvíce se v hororových filmech bojíme toho, co nevidíme. Ve Vetřelci navíc to, co nevidíme, ani neznáme. Proti upírům platí česnek, svěcená voda a dřevěný kolík. Co ale dělat s monstrem z vesmíru? Vesmír dal tvůrcům možnost rozvinout hrůznou fantazii směry do dálav do té doby netušených. Angažovat pro tvorbu podoby vetřelce Gigera bylo logické, jeho obrazy nikdy nedýchaly pozitivní atmosférou. Za to tvůrcům patří jeden dík. Druhý dík věnuji za roli Ashe. (dále mohou následovat SPOILERy) V obvyklém hororu lidé obvykle ohrožují jiné lidi svojí hloupostí, strachem či šílenstvím. Ash je jiný, systematický, dokonale, až děsivě a nelidsky racionální. Však taky není člověkem. A přece se asi mnoho diváků neubrání hodnotit ho lidskými standardy, a to ani ve scéně, ve které už je zobrazen jako věc, jako rozbitá věc. Třetí dík budiž dán za prostředí kosmické lodi. Jednoznačně vymezený prostor, který má pevně dané hranice, z něhož není úniku, v němž nemá smysl bušit na dveře a křičet:"Pusťte mě ven!" Protože ve vesmíru přece nikdo váš křik neuslyší. Tento prostor musíte sdílet s Něčím Velmi Nebezpečným. Nejsem příznivec hororů, ale Scottův Vetřelec si své místo v mojí dutině břišní vybojoval. (29.10.2007)

Film s výbornou atmosférou, ale i s respekem k milníku SF žánru nemohu smlčet, že posádka se občas chovala příliš hloupě. Při troše snahy mohli vetřelce dostat hned několikrát. Nemůžu si pomoct, ale když se postava ve filmu chová ne jak by se asi v reálu chovala, ale jak jí určí scénárista, vždycky se to odrazí na mém výsledném dojmu z filmu, který prostě mohl být lepší, kdyby tenhle vetřelcožel nešvar spousty hororů byl trochu víc omezen. (02.07.2007)