Blade Runner

„Všetky spomienky sa stratia v čase. Ako slzy. Dážď. Hodina smrti.“ BLADE RUNNER mi nikdy extra nesadol a tento naoko chladný sci-fi experiment sa mi nikdy nezapísal do srdiečka. A ak mám od Ridleyho Scotta vybrať kultové sci-fi, bez váhania vyberám VOTRELCA. Napriek tomu BLADE RUNNER má veľa do seba: dodnes (!!!) nezostarnutú víziu sveta budúcnosti, ktorá síce zaváňa klišé (lietajúce autá), ale napriek tomu nie je smiešna, ani trápna. Naopak, i vďaka slušným hercom (najmä Ford s Hauerom) dodnes kvalitne funguje. Tou skutočnou bombou je ale práve vizuálna stránka. Či skôr audiovizuálna, pretože i vďaka šialenej Vangelisovej hudbe, geniálnej výprave, fantastickým kostýmom a originálnym rekvizitám úchvatne hypnotická atmosféra nepripomína nič, čo by mohlo vzniknúť na planéte Zem. (25.11.2006)

Depresívne L.A. 2019 skvelá práca s kamerou a Vangelis vytváraju atmosferu, ktorú môže Blade Runnerovi drtivá väčšina filmov len ticho závidieť. IMHO nepovažujem toto za vrchol Ridleyho tvorby, ale skvelý odazový mostik medzi réžisérsku elitu. A vidno, že Balde Runnera malo rado veľa veľa budúcich režisérov, ktorý sa ním neraz (väčšinou neuspešne) inšpirovali. (26.04.2004)

Scénář: Hampton Fancher, David Webb Peoples .. Pomalé a prázdné. Přesně takhle na mne zapůsobil Blade Runner. Ano, mluvím o tomto emh! kultovním sci-fi filmu. Kromě dobré Vangelis hudby a rozmáchlé vize architektury, která slouží jako pozadí pro slušně budovanou temnou noir atmosféru nemám co pochválit. Příběh lovce replikantů je totiž pěkně fádní a rozhodně nemá na to utáhnout celý film natož s pomocí několika filozofických dialogů udělat kult. Až ustane slzet déšť, třeba prohlédnou i další.. (27.04.2006)

Úžasná atmosféra, skvělé zpracování, díky němuž bych filmu odhadoval tak čtvrtinové stáří, vynikající herci, několik velmi silných scén, ale zároveň strašná nuda. Takhle nějak vypadá to staré klišé, že forma překonala obsah. Blade Runner si mě nezískal, ani když jsem mu nedávno (2011) dal druhou šanci. (15.01.2009)

I po více než dvaceti letech stále mladá, svěží a novátorsky vyhlížející sci-fi, která neztratila nic ze své působivosti. Scottovo vizuální vidění, podpořené Vangelisovou hudbou, však plně přebíjí obsah, který je ve své podstatě až příliš jednoduchý a za filozofii bych jej rozhodně neoznačil, stejně tak jako nespatřuji moc oduševnělé romantiky ve vztahu Deckarda s Rachael – mnohem více na mě zapůsobil démonický Roy Batty jehož proslovy o zážitku ze žití ve strachu a slzách v dešti ve mně rezonovaly po zbytek filmu. Filmový kult pro fajnšmekry, pro mě nevšední zážitek po dvouleté odmlce, která propříště už tak dlouhá zřejmě nebude. (03.01.2007)