Blade Runner

Dan Nekonečný s holubicí, přemetující trans Kocáb a antiherec Ford. Aneb jak si po letech zkazit filmový zážitek. Pamatovala jsem si to MNOHEM sofistikovanější, ale asi se mi tehdy (2006) ještě nedovyvinuly mozkové spoje (nebo jsem si vysnila lepší děj, když jsem si při tom v Aeru dávala dvacet). Rutger každopádně kouzelný. (3,5*) (08.10.2017)

Už jenom kvůli Vangelise jsem vydržela do konce. V tomto takřka artovém snímku byla hlavně jeho hudba ta dobrodružná a pokaždé jiná. Celý snímek i díky němu občas působil až nepříjemně depresivně a táhle. Samozřejmě že vnímám určitou dokonalost v napsaném sci-fi příběhu, ale nemůžu si pomoct, trochu mě míjí. Závěrečná hra na hoňku a na kočku a myš se konečně podobala thrilleru, ta se skutečně povedla. Rutger je jako záporák opravdu výjimečně působivý. Tahle budoucnost mě ale děsí, když pominu fakt, do jaké doby je příběh vsazen. Stálé přítmí, déšť, špína, bezútěšné prostředí bez zvířat a rostlin. To je děsivá vyhlídka. (13.04.2016)

Žánr filmové science-fiction ve své nejzralejší podobě. Scott dokázal spojit výtečnou trikovou stránku, kvalitní herce a hlavně charakteristicky intelektuální Dickův příběh do fascinující "noir" detektivky budoucnosti. Atmosféře náramně pomáhá Vangelisova hudba a také to, že spíše než akční rozvíjení zápletky film vyznává dialog a pomalý posun vpřed. Fikční svět kolem vás tak nabývá na plastičnosti a při dobré konstelaci vás pohltí a nadobro se otiskne v duši. A příběh o lidskosti/nelidskosti/umělosti nabývá na aktuálnosti, ne naopak. Zajímavé je i to, že film si diváky nezískal "sezónně", ale získává je napříč časem. Což je samozřejmě velká poklona jeho kvalitám. (27.01.2004)

„If only you could see what I've seen with your eyes..“ Nadpozemská hudba Vangelise doprovází Marlowa 21.století Harrisona Forda na bolestné, metaforami protkané cestě za sebepoznáním. Na výhradně velká plátna patřící a různými interpretacemi živený Scottův kult je volně inspirován novelou Dicka "Do Androids Dream of Electric Sheep?", nicméně našel jsem si v něm i magický svět zítřků Raye Bradburyho a to nejen v názvu budovy, na jejíž střeše film prostřednictvím replikanta s nejzákladnější touhou žít (úchvatný Hauer) vyvrcholí. Bezesporu jeden z milníků filmového science fiction, který by měl před vypuštěním holubice k nebi vidět každý fanoušek tohoto žánru místo Neapole. Už jen proto, že člověk nikdy neví, jestli nenajde na chodbě přede dveřmi origami jednorožce.. (02.07.2009)

You know, that Voight-Kampff test of yours ... did you ever take that test yourself? -- to je hlavní otázka filmu. V původní, mírně polopatické verzi firmu se vysvětlení neobjevilo -- odpověď "vysvětlil" jedinou přidanou scénou relativně nedávný director's cut, který jinak vyházel spoustu balastu, prosazeného do filmu původně producenty, kteří se obávali, že diváci filmu nebudou rozumět. Dodatku je možná na škodu, každý se měl zamyslet sám podle náznaků, nebo ještě lépe -- jen popřemýšlet, jaká je hranice, co tvoří člověka, co je člověk.... Tak, dosti nesmrtelnosti chrousta: Atmosféra je dodnes nepřekonaná -- špinavá, opotřebovaná směs futurologistické technologie, která není k smíchu ani po tolika letech, a úpadku amerického snu v přesvědčivé vizi budoucnosti -- díky silnému příběhu tam ani tolik nejde o rekvizity, a přesto vše je dokonale podmanivé.... (08.09.2006)