Blade Runner

Neuvěřitelné jak se z celkem solidního sci-fi snímku může odebráním zbytečných monologů, tu a tam malou změnou a poupravením závěrečných vteřin stát jeden z atmosféricky hypnotických klenotů světové kinematografie. A zřejmě ten vůbec nejvlivnější film vůbec, protože bez jakékoli nadsázky ovlivnil veškeré sci-fi po něm. Geniální pochmurná noir vize budoucnosti, která ve vás i dnes vzbudí otázky. Nemyslím teď nutně ty, zda tedy je či není Deckard replikantem; což se ostatně stejně liší verzi od verze a ona ambivalentnost je dána tím, že Hampton s Fordem k tomu vždy přistupovali, že jím je, zatímco Ridley jim natruc, že není. Spíše to pokládá otázky "věčného" charakteru, kde je hranice mezi životem a lidstvím a především zda na tom vůbec záleží, kdo je/není replikantem. Blade Runnera se tak řadí po bok Posledního pokušení Krista spíše než ostatních žánrových scifáren. Není to film pro každého (ano, je to p-o-m-a-l-é a málomluvné způsobem, kdy třeba Deckard v závěru dvacet minut vůbec nepromluví, byť nesleze z plátna), ale kdo si k němu cestu najde, tak tomu rozhodně nehrozí, že by se mu vzpomínky na tento skvost vytratily z paměti jako slzy v dešti... Původní kinoverze: 3/5, Režisérský sestřih 1992: 5/5, Final Cut 2007: 5/5 (17.01.2008)

You know, that Voight-Kampff test of yours ... did you ever take that test yourself? -- to je hlavní otázka filmu. V původní, mírně polopatické verzi firmu se vysvětlení neobjevilo -- odpověď "vysvětlil" jedinou přidanou scénou relativně nedávný director's cut, který jinak vyházel spoustu balastu, prosazeného do filmu původně producenty, kteří se obávali, že diváci filmu nebudou rozumět. Dodatku je možná na škodu, každý se měl zamyslet sám podle náznaků, nebo ještě lépe -- jen popřemýšlet, jaká je hranice, co tvoří člověka, co je člověk.... Tak, dosti nesmrtelnosti chrousta: Atmosféra je dodnes nepřekonaná -- špinavá, opotřebovaná směs futurologistické technologie, která není k smíchu ani po tolika letech, a úpadku amerického snu v přesvědčivé vizi budoucnosti -- díky silnému příběhu tam ani tolik nejde o rekvizity, a přesto vše je dokonale podmanivé.... (08.09.2006)

Milujem pomalú hypnotickú atmosféru, milujem nebesky majestátnu Vangelisovu hudbu a milujem aj experimentálne skĺbenie pochmúrneho daždivého noir s retro-futuristickými prvkami, ktoré Blade Runner dodali kult nezabudnuteľnej filmovej klasiky... ale čo, preboha, ten scenár?! Tak božský námet s robotickým potenciálom (vzbury robotov a z toho vyplývajúca možná apokalypsa ľudstva, túžba po večnom živote, ...) si zaslúžil omnoho väčšie rozvrstvenie, omnoho väčšie zanietenie a omnoho viac scenáristických slučiek. Už len keď vezmeme do úvahy dve dejové, nezávisle od seba plynúce línie (love story Forda a replikantky vs detektívka), obidve ponúkali dostatok možností na vytvorenie vlastného príbehu bez toho, aby boli tak nezmyselne prepájané. Blade Runner je úchvatným obrazovým a hudobným dielom so silným, ale nedotiahnutým filozofickým podkladom (to už akčný Terminátor prináša väčšie myšlienkové posolstvá) a obsahovo je tak nedomyslený a nerozvinutý, že sa v mojich očiach nikdy nezaradí na popredné miesta najlepších sci-fi filmov, čo ma pri žiadnom filme nemrzí tak, ako práve pri tomto. (25.05.2012)

Je až na škodu, že si tolik uživatelů všímá pouze jednoho dialogu, který je natolik mimo mísu, že prostě musí nést něco filozofického a transcendentálního, a odmítají film vnímat jako celek. Vlastně je zvláštní, že zatímco na filozofii a přesahu Matrixu se shodnou masy diváků, tak Blade Runner osciluje mezi jednoduchou báchorkou a komplexní filozofickou statí. Tam, kde bratři Wachowští servírují filozofii v krabicích popcornu a filozofická moudra vtloukají do diváků těmi nejlacinějšími prostředky, tak Ridley Scott si postačí s pouhými náznaky a nekonečnou dvojsečností. Blade Runner má totiž dost daleko k typickým Fordovským hrdinům (na Hana Sola i Indyho rovnou zapomeňte), ale naopak se blíží k poetice Cronenberga či Lynche. Tady už vůbec nejde o noirovku či prosťoučký příběh, tenhle film vypráví o našem vztahu k Bohu a docela přesně vystihuje naši současnou společnost. V tom je Blade Runner neskutečně působivý a nepotřebuje k tomu ani neustálou hru světla a stínu či poctu niorovému filmu. Tohle je tak trochu jiné sci-fi. (13.09.2012)

Depresívne L.A. 2019 skvelá práca s kamerou a Vangelis vytváraju atmosferu, ktorú môže Blade Runnerovi drtivá väčšina filmov len ticho závidieť. IMHO nepovažujem toto za vrchol Ridleyho tvorby, ale skvelý odazový mostik medzi réžisérsku elitu. A vidno, že Balde Runnera malo rado veľa veľa budúcich režisérov, ktorý sa ním neraz (väčšinou neuspešne) inšpirovali. (26.04.2004)