Soupeři

Scenéria, obrázky, neobvyklé dôstojnícke vrkoče. To všetko sa mi páčilo. Lenže od filmu čakám o niečo viac a je mi v podstate jedno, že ho nakrútil slávny režisér ako svoj debut. Veď príbeh o dlhotrvajúcom nepriateľstve s jeho takmer zabudnutou pôvodnou príčinou sme tu už mali v Hostinci U kamenného stola. (30.06.2009)

Jako Ridleyho takřka prvotina to bylo velice dobré. Bez ohledu na tento fakt jsem však neměl pocit, že bych sledoval něco kdovíjak úžasného. Muži jsou od přírody ješitná stvoření. Spor, který vznikl z ješitnosti postupně vyrostl v posedlost obou mužů. I přes nedlouho stopáž působil film šíleně rozvlekle. Ano, snímek má působivou vizuální stránku i dobře zachycenou dobovou atmosféru v husarské armádě, ale přeci jen toho i tak nabízí docela málo. Když se zrovna nemečovalo, tak jsem se nudil. Lepší dva kousky. (09.08.2018)

Hmmm, tohle bych od Ridleyho Scotta opravdu nečekal, i když ve skutečnosti to není vzhledem k jeho filmografii žádný velký div. To jsem ale hňup! "The Duellists" jsou naprosto doslovným popsání děje filmu. Nacházíme se ve Francii, v docela dlouhém časovém úseku napoleonských válek, které jsou ale vzhledem k zápletce jen minoritním pozadím, takže film nelze brát jako nějakou válečnou vřavu. Zato dramatická část je plnotučná. Dostáváme seznámení, docela hluboké charakterové seznámení se dvěma důstojníky, kteří mají mezi sebou takovou rivalitu, jež v průběhu příběhu dostává až absurdní točky. Ona ostatně celá ta doba byla úplně trefená, takže si ten obsah mlžete představit jako "čest na kordy, meče, koně, pistole"....a doví jako by to pokračovalo, kdyby to neskončilo. Opět se lze stoprocentně spolehnout na Ridleyho Scotta a výtvarnou stránku, já jsem navíc dostal něco, co jsem nečekal a je pro mě docela neobvyklé, takže jo, palec nahoru. 85% (02.02.2014)

První filmy Ridleyho Scotta jsou úžasnou ukázkou jak to může ideálně dopadnout, když se scénograf stane režisérem. Pro mnohé tím může utrpět charakterizace postav, které jsou v rámci řečeného poněkud objektifikovány, nicméně právě skrze jejich neprostupnost a uzavřenost před divákem pomáhají propadnout té iluzi cizí doby, která se odehrává "bez něj". Ať se již jedná o Duellists nebo o první dva Scottovy science fiction filmy, právě jejich cizost a odstup od diváka jim vytváří svébytnou a důvěryhodnou identitu. Tahle zvláštní práce s postavami pak kulminuje Blade Runnerem, sci-fi z roku 1982, které nadšeně přijímá každá další generace kvůli věrohodně zobrazenému detachmentu postav, kterého ale bylo podle mě dosaženo právě tím, že, podobně jako Jackie Treehorn, i Ridley Scott zachází s objekty jak se ženami. (12.07.2024)

Scottovi se v celovečerním debutu o celoživotní rivalitě dvojice husarů podařil husarský kousek. Natočil totiž velmi dobrou (takřka) televizní inscenaci, která však po sobě stejně zanechá pachuť promarněného terna. Soupeři mají své momenty. Jak ty silné, tak i ty slabé. Ty první nastanou vždy, když se proti sobě postaví velmi dobře obsazené ústřední duo a nastanou souboje samotné. V tu chvíli by se atmosféra dala krájet. Mezi ty horší momenty patří nepřítomnost tempa a vůbec celkově prapodivná dějová upachtěnost. Je to taková beta verze francouzských klasiků, akorát bez té osudovosti. Tady se dalo ještě zapracovat, ale možná je to tím, že jsem tak nějak čekal, že si v průběhu let D'Hubert s Feraudem nevědomky prohodí motivace. Scott je rozpočtem držen hodně u země a co v něm vizuálně je, ukáže vlastně až v předposledním záběru. Tam už by ho člověk i poznal. (13.05.2008)