Gladiátor

Film je to pěkně natočený, krásná výprava, triky i ta monumentální hudba.Je to i celkem velmi realistické (hlavně začátek) a napínavé.Ovšem je to poplatné popkultuře.Vím, že je ode mně naivní, čekat v dnešní době Bena Hura či Spartaka ale to co zde předvedl režisér ale hlavně scénárista je skutečně naivnější(a hloupější) než představa, že Zdeněk Troška natočí dobrou komedii.A to, že akademie ocenila scénář byť jen nominací mě přesvědčilo o tom že Oskar silně neznamená kritérium kvality.Když popřu naprosto ale naprosto hloupý konec zbývá mi jen jeden herec nade všechny.Kdo čeká, že zde napíšu RUSSELL CROWE... ten se příšerně plete.I ochotník z vesnice, kterou byste nenašli ani na mapě s nejmenším měřítkem, by zahrál jeho roli lépe a procítěněj.Na tomhle chlapovi je vidět, že to dělá jen a jen pro prachy a slávu.Ne, tím hercem o kterém je řeč je geniální JOAQUIN PHOENIX!! Ten si svou roli zbabělého otcovraha a císaře se záluskem na vlastní sestru tak neskutečně užívá, že je mi na zblití, že Crowe shrábl všechnu slávu a Joaquin je jen ten" grázl" z Gladiátora.Hanba všem. (03.10.2004)

Perfektní Joaquin jako císař a Russel jako ten, po kom se chtělo, aby sklonil hlavu a zvolal Ave Ty! Tak to kdysi chodilo, že váš život nebyl váš a jen palec a rozmar rozhodoval o tom, jak dlouho budete moci nořit svá chodidla do písku římského Kolosea. Dokážu si představit tu beznaděj a nesmírnou nenávist, kterou Maximus musel cítit k někomu, kdo kvůli pýše a žárlivosti vzal život jeho nejbližším. Silný příběh v rukou vynikajícího režiséra, se stal spolu s hvězdným hereckým obsazením a s jedním z nejkrásnějších filmových soundtracků neskutečným zážitkem. (19.06.2014)

Forma versus obsah - to je odvěký spor ve filmech obecně a je celkem známo, že v amerických filmech má většinou navrch forma nad obsahem. Nejinak je tomu i ve filmu Gladiátor. Na rozdíl od mnoha lidí, kteří tento souboj a jeho výsledek vidí kriticky, mně toto vůbec nevadí. To jest námitky, že jde sice o excelentní film po formální stránce, ale, že je jaksi prázdný po stránce obsahové (mj. se takto vyjádřil i náš nominovaný Jan Hřebejk), - tyto námitky mi přijdou poněkud liché. Kritici si především musí uvědomit, oč ve filmu jde. Má tento film sdělovat nějaká poselství, nebo jde spíše o nádhernou podívanou? Samozřejmě, že jde o to druhé a to tento film splňuje na výbornou. Úvodní scéna bitvy mezi Germány a Římany patří k tomu nejlepšímu co bylo na poli historických bitev natočeno. Vyrovná se i Statečnému srdci, i když si myslím, že tento film zůstává po stránce efektních bitev pořád jedničkou. Film tedy dokazuje, že Ridley netočí filmy ani tak kvůli komplikovaným příběhům, jako kvůli krásným obrázkům. A to já rád. Pohled na antický Řím je dechberoucí. A když přijde na akci, Russell máchne mečem ("na můj povel začne peklo") a Hans Zimmer zavaří orchestr i synťáky, pak jde o skutečně lahůdkový požitek. Nejlepší je v tomto směru rekonstrukce bitvy u Zamy (u Kartága). Moc se mi líbil Joaquin Phoenix. I Russell byl dobrý (ale jeho role nebyla až tak herecky náročná aby za ní získal Oscara - toho měl získal Tom Hanks za Trosečníka). (03.10.2003)

Ridley Scott, toť převeliký stratég. Zatouží-li po Oscaru či množství peněz, hned přesně ví, kde třeba slevit ze standardů uměleckých, kam vstrčit patos ve formě nezdolného hrdinství a kam patos ve formě plačtivého dojetí. Prostinký příběh o pomstě a zradě koncipuje spíše jako rozvrh výletu po různých lokacích, v nichž se odehrávají souboje a které naplňují představu co největšího počtu lidí o nich. Afrika tak vypadá jako půl Řím a půl Arábie a ostatní místa jsou na tom nejinak. Postavy jsou od prvních okamžiků zařaditelné do škatulek dobro a zlo, protagonista neustále vykládá o své touze navrátit se k rodince, abychom pochopili, že když mu ji vybijou, tak se fakticky musí pomstít. Ba i jediný záběr, který zaváněl něčím netradičním - Maximovu snovou vizi - ke konci Ridley Scott poníží na tu nejkýčovitější touhu po domově. Tolik oslavovaná Zimmerova hudba mi přišla nakradená od vážnohudebních klasiků. (19.12.2010)

Jelikož nejsem chodící učebnice dějepisu a plete se mi i první a druhá světová válka, (ano stydím se za to, neřvěte na mě =o) tak mi moji radost z jakéhokoliv historického filmu nesrovnalosti nezkazí.. Já se koukám na film jako na tabulku čokolády, netěším se na obal, ale obsah. Na to co mi přinese, a jak se pak budu cítit. :o) A jak se cítím po Gladiátorovi?? Plná :o) Je tam všechno, po čem moje srdce touží. Skvělý hrdina a úžasný záporák. Akční scény, u kterých se pohybujete jako on, aby jste uhnuli ráně. Smutek, který Vás zahltí, jako byste vy přišli o rodinu.. A touha po pomstě je tak veliká, že si nepřejete nic jiného, než aby to už konečně udělal.. K tomu si přidejte úžasnou hudbu Hanse Zimmera a máte z toho dokonalý požitek :o) (31.03.2009)