Hannibal

Harrisovu předlohu jsem četla. A myslím, že Scottovi se podařilo vystihnout dost zvláštní styl a atmosféru knihy na výbornou. Především části z Florencie považuji za nejvydařenější z celého filmu a k postavě samotného Hannibala to prostředí neuvěřitelně sedí. Stejně tak operní pasáže či historické lokace. Navíc ta lehce bizarní brutalita druhé půlky opět vystihuje vyznění knihy. A to - prosím - Scott vůbec nezašel tak daleko, co Harris. Navíc ač Jodie Foster zaslouženě shrábla ovace za první Clarice, Julianne Moore vystihuje knižní Clarice mnohem lépe, a to i svým zjevem. A co se týče konce, tak jestli chcete vědět, jak končí kniha, zde knižní SPOILER: Masona Vergera zabije jeho lesbická sestra po tom, co mu nejprve ukradne sperma, aby mohla zplodit potomka, který by pak zdědil Vergerovo jmění. Potom zabije svého bratra Masona pomocí elektrického úhoře. Hannibal skutečně zachrání Clarice z prasečího výběhu, potom ji zdroguje a snaží se jí vymýt mozek a "vložit" jí do hlavy osobnost své mrtvé sestry Mischy. Společně s Clarice povečeří na mozku Paula Krendela, tedy jeho mozek jedí oba. Clarice vyčte Hannibalovi, že z ní chtěl udělat svou mrtvou sestru, pak se pomilují a společně utečou. Končí to tak, že je bývalý zaměstnanec věznice v Baltimooru Barney zahlédne kdesi na opeře, kde jsou jako spokojený pár. KONEC SPOILERU. To jenom tak pro ty, kteří považují děj toho filmu za absurdní. Předloha zašla mnohem dál a mně se to vlastně líbilo, rozhodně žádný Hollywoodský konec. V tomhle se ale víc přiblížil spíš pozdější seriál s Mikkelsenem. Každopádně Hannibala film mám raději než Mlčení jehňátek zkrátka proto, že je takhle "jiný." (23.03.2011)

Mlčení jehňátek je můj nejmilejší thriller a na Hannibala jsem se těšil opravdu těch deset let. Srovnával-li bych, je to dost slabší. Ve filmu skoro není napětí, převažuje černý humor - ten mám také rád, ale v jehňátkách bylo obojí. Na druhou stranu je tu Anthony a navíc docela dobrá atmosféra ve Florencii - dokud je film zde, je to docela fajn, moc se mi líbila postava italského policisty. Závěrečná scéna mi přijde docela vtipná (alespoň celé kino se smálo) a doufám, že Scott ani nechtěl, aby to bylo strašidelné (spíše je to pěkně halucinogenní). Vyloženě trapný mi přišel ten motiv s lidožravými prasaty. (13.07.2003)

"Co myslíte, chce ji Lecter zabít, sníst, šoustat nebo co?"-"Asi všechno. Záleží na tom, v jakém pořadí." Pokračování Jehňátek, které na vysokou laťku předchůdce sice nedosáhlo, ale i tak má co nabídnout. Moji pozornost si Hannibal zasloužil Scottovou působivou vypravěčskou režií, nádhernými scénami z Florencie, nezapomenutelnými "hnusárnami"... Inu, proč ne. "Tak jak to bude - střeva ven nebo ne?" (19.06.2010)

Řekněme si to pěkně polopatě: u "Lecterovské trilogie" platí - co režisér, to unikátní podání. Ale pokud míníte kázat o neskutečných nechutnostech, které tu jsou k vidění, rád bych všechny přítomné upozornil, že v knize se dočkáte daleko větších chuťovek. Ale zhodnoťme si dílko Ridleyho Scotta - ke všeobecnému zklamání se neshledáme s Clarice Starlingovou v podání božské Jodie, ale "jen" s Julianne Mooreovou. Ona to možná nakonec není taková škoda, protože závěr knihy a filmu se diametrálně liší, a nerad bych viděl one and only Clarice jednat podle filmového scénáře. Prostě by to nějak nebylo ono. Co ale je přesně ono, je prostřední část filmu, do posledního detailu kopírující předlohu - úchvatná Florencie, Palazzo Vecchio, Sál Lilií, geniální přednášky z historie umění, malý ostrý Harpy:), prostě brilantní. A s Florencíí souvisí poslední věc, ke které se tu míním vyslovit, a to soundtrack. Hodně ambientní hudba a ruchy Hanse Zimmera vám, za laskavého přispění filmových monologů Hannibala Lectera, prožene mráz po zádech, aby se v závěru mistr rozloučil nádhernou operní árií na text Danteho La Vita Nuova, Vide Cor Meum (kterou uvidíte v už opěvované Florencii). Nicméně právě Vide Cor Meum pochází od Patricka Cassidyho;) Dear Clarice, I have followed with enthusiasm the course of your disgrace and public shaming... (07.04.2003)

Dokonale ovládaný hlas, pozorný pohled bez mrknutí i kultivovaný projev zůstaly. Zrovna jako děsivě temné choutky. Jenže vyjma solidního Anthony Hopkinse už toho příliš nezbývá. Na Clarice Starling nemá potřebu uplatnit své stravovací návyky, protože „svět je daleko zajímavější, když je v něm ona.“ S ostatními už apetit klepe na vrata. Všichni odmítali, že by se mohli vrátit. Nakonec někteří neodolali. Thomas Harris napsal pět stovek stran románu, scénáře se ujalo duo uznávaných chlapíků Zaillian-Mamet, ale rafinovanost jedničky, která nechávala vyniknout psychologickému souboji mezi dvěma dokonale promyšlenými charaktery, je tatam. V tomhle kusu máme nejprve hrozbu v podobě suspendování (ostřílená agentka střílela a zřejmě bude muset být za obětního beránka), pak jistého milionáře, který právě se Starlingovou počítá v rámci své pomsty. A řadu dalších postav, které nikterak nezaujmou. Mnohé jsou hodně jednorozměrné, jiné mají alespoň nějaký záblesk divákova zájmu. Výsledek, nemít v čele nelidsky chladnokrevnou postavu, připomíná řadovou žánrovou detektivku, za kterou naštěstí stojí režisér s vytříbeným citem pro krásu obrazu. Ale jinak toho moc nabídnout nedokáže. Není to nějak o zklamání, je to prostě o jiném příběhu. (02.06.2016)