Legenda

Vždycky jsem se bála toho hnusného skřeta a červeného démona. Ten mě děsil ve snech. Takže maskéři odvedli kus výborné práce a to samozřejmě nejen na této masce. Mladý Tom Cruise byl vážně roztomilý. Vůbec mi nevadily ani ty jeho křivé zuby, které si pak nechal upravit. Když jsem byla malá, tak jsem scény s jednorožci oplakala. Dnes jsem jako dospělá byla na tom úplně stejně. Krásný pohádkový příběh. (04.01.2013)

Příběh v duchu pohádek bratří Grimmů. Hrůzné zlo se pokouší převzít moc nad krásnou mladou dívkou, která reprezentuje absolutní nevinnost. Skladatel: Jerry Goldsmith. Dirigent: Jerry Goldsmith. Další autor: John Bettis. Orchestrace: Alexander Courage. Účinkují: The National Philharmonic Orchestra. Producent alba: Jerry Goldsmith. Datum vydání: 7. květen 2002. Vydavatel: Silva America (24.04.2011)

Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala naladit na tento pohádkový příběh pro velké děti (možná spíš pro dospělého diváka) a Tom Cruise bez kalhot mi v tom rozhodně nepomohl.. Půvabná Mia Sara byla ovšem výborná volba a moc se mi v roli princezny líbila.. Nakonec jsem se nechala strhnout podmanivým vizuálem, úchvatnou atmosférou a hudbou.. Každopádně zajímavá věcička, která stojí za pozornost.. (08.04.2022)

Dva bílí jednorožci s bujnou hřívou prohánějící se bystřinou uprostřed skalisk zahalených pestrobarevnou flórou a poletujícím chmýřím? Může se malíř na stříbrné plátno jménem Ridley Scott ještě více přiblížit kýči? Co se mě týká, nemám s tím u něj problém.. Pohádkový příběh souboje dobra a zla ve své nejklasičtější podobě a pokud jsem snad chvílemi váhal mezi třemi hvězdami osmdesátkové naivity a čtyřmi uchvacující formy, vstoupilo na scénu rohaté To s dokonalou maskou a bylo rozhodnuto. A ani mi nevadilo, že tu americkou holčičku křestním jménem Tom zastínili trpaslíci z Hobita, kuchař ze Silent Hillu a jeden zakrslý bubeníček.. (02.10.2014)

Mě prostě v Legendě vyloženě sere, že se jedná o takovou jednohubku se kterou si Ridley zase tolik práce nedal. Vážně to chtělo si chvilku pohrát s fantasy světem, promyslet ho trochu do detailů a hlavně, představit ho divákovi. Takhle, když se na mě hned od prvních minut sype děj, bez jakéhokoliv pozadí, v nějakém zvláštním světě... No to prostě nefunguje. První třicet minut mě tak Legenda vždy nudí a místama je u mě vážně snad i na odpad. To vše se ale mění s příchodem do prostředí Temnoty, kdy už se trochu orientuju v ději a kdy Ridleho cit pro záběr a atmosféru začíná fungovat. Navíc se objeví miláček Tim Curry s perfektní maskou, temná Mia a děj dostane potřebný spát. V průměru tak nakonec za tři, i díky skvělé scéně tance Mii Sara. Pro mě ale rozhodně jeden z těch nejslabších filmů Ridleyho. The dreams of youth are the regrets of maturity. (28.06.2011)