Thelma a Louise

Režisér Ridley Scott v nejlepší formě, tehdy nadějná scenáristická debutantka Callie Khouri, výborná dvojice Susan Sarandon a Geena Davis, výteční představitelé vedlejších rolí (Harvey Keitel, Michael Madsen, Christopher McDonald, Brad Pitt ve své první větší filmové roli....), brutální moneyshoty Adriana Bidlea, velmi zdařilý soundtrack Hanse Zimmera a silný příběh se silnými ženskými hrdinkami. I takhle by se v kostce dal popsat film Thelma a Louise z roku 1991. Dnes možná až trochu neprávem zapadlá filmová klasika, která je v aktuálním světě možná až překvapivě aktuální a zaujme jenom nejen jako jeden z nejvýraznějších kusů z filmografie Ridleyho Scotta ale též také opravdu parádním scénářem, který má jasně plynulou cestu z bodu A do bodu B a nabídne ten nejlepší možný způsob charakterního vývoje jaká může taková průměrná filmová postava ideálně dostat. Nadále řadím Ridleyho Scotta mezi své nejoblíbenější režiséry a jako jednoho z těch nejdůležitějších režisérů, kteří (zatím) trestuhodně nebyli ocenění Oscarem. Neříkám, že jsem s některými Scottovými filmy neměl problém a že je to tvůrce, který by měl přímo až kapsu bezchybných bijáků, přesto je to režisér talentovaný s hodně pevnou rukou a především díkybohu režisér, který se nebrání tomu s herci diskutovat ať už o jejich postavách nebo rovnou průběhu děje. I díky tomu jde výsledné kvality filmu též přisuzovat právě dvojici Sarandon a Davis, protože nápadů měli mnoho a Scott rozhodně nebyl proti. I díky tomu vznikl film, který je snad tím nejlepším možným zástupcem Girl Power vlny, který skutečně předvádí silné ženské hrdinky a díky dodnes řešenému tématu ohledně dominance mužů a emancipaci žen je ten film vlastně aktuální až dodnes a vypadá to, že ještě hodně dlouho aktuální bude. Film se chystal téměř dekádu, motalo se kolem něj 40 režisérů a málem mohl být i režírovaný samotnou scénáristkou a být pojatý jako dokument. Nakonec se ale díkybohu sešel ten nejlepší tým na pravém místě a Thelma a Louise díky tomu může patřit mezi nejlepší zástupce žánru Road movie. Mezi hlavní strůjce samosebou pořád patří Ridley Scott, který dokázal, že režisér může být mužského pohlaví a přesto může důstojně prezentovat hlavní ženské hrdinky. Scott za Thelmu a Louise obdržel první nominaci na Oscara ve své kariéře a i když ten samý rok byli v kategorii Oliver Stone, Barry Levinson, John Singleton nebo vítězný Jonathan Damme za legendární Mlčení jehňátek tak se Ridley definitivně zapsal do hledačku jako režisér, který krom větších filmů jako Vetřelec nebo Blade Runner dokáže natočit i opravdu působivé drama, kde se důraz klade přece jen více na postavy. Ridley Scott i dnes tak pendluje mezi komornější a blockbusterovou filmovou tvorbou a i díky tomu patří mezi režiséry od kterých člověk může čekat snad téměř cokoliv. Ať už co se týče jeho budoucí kariéry mluvíme třeba o Gladiátorovi, Královstvím nebeském, Americkém gangsterovi nebo Marťanovi. I casting hlavních hereček mohl vypadat úplně jinak a mohli jsme tak vidět Michelle Pfeiffer s Jodie Foster nebo Goldie Hawn s Meryl Streep, finální dvojice Susan Sarandon a Geena Davis si ale spolu ve finále tak moc dobře sedla, že tu vzájemnou kamarádskou chemii nakonec nemuseli ani dvakrát moc hrát a tenhle casting je jasná trefa do černého. Obě herečky se poté za svůj výkon dostali nominace na Oscara (obě v kategorii hlavní herečka) a i když prohráli právě kvůli výkonu Jodie Foster v Mlčení jehňátek tak obě předvedli fenomenální výkony, kde se navzájem bravurně doplňují a divák jim hodně snadno fandí. Oba charaktery mají nějaký start a projdou si nějakým vývojem, charakter Davis se vyrovnává s tím, že o ní manžel tak nejeví zájem, Sarandon se zase vyrovnat se vztahem se svým milencem. Celý incident s vraždou je poté jen start dobrodružné cesty, který obě ženy někam posune, donutí je přehodnotit si pravidla života a především si uvědomí, že jedna bez druhé by na téhle nebezpečné cestě nemohli fungovat. Jejich vztah a celé jeho uchopení je nejsilnější stránka filmu a i závěr funguje výtečně. Vedlejší charaktery jsou též bravurně obsazené, především Harvey Keitel je v roli policajta co po ženách jde ale vlastně je na jejich straně bravurní. Michael Madsen se tu též předvede a bylo to ještě rok před Gaunery kdy se Madsen dokázal herecky výrazně předvést. McDonald se tu v roli despoty též dokáže slušně předvést, hlavně je tu ale skutečně parádní Brad Pitt, který už tehdy dokázal, že by mohl jako herec něco dokázat a i když se pochopitelně v záplavu těch legendárních rolí jako David Mills, Tyler Durden, Mickey O´ Neill, Benjamin Button, Aldo Raine či Cliff Booth na JB trochu zapomíná, právě tahle role Pitta dostala do hledačku a nakopla ho k jeho cestě stát se jednou z největších hvězd Hollywoodu. Už zde byl Pitt neskutečný sympaťák, to co ale předvede později snad skutečně nemohl čekat nikdo. Callie Khouri napsala Thelmu a Louise jako svůj první scénář a hned obdržela Oscara za nejlepší původní scénář a zcela právem. Thelmě a Louise bych možná přece jen vyčetl trochu delší délku než by se u tohoto filmu hodilo, tento scénář má ale parádní téma, parádní vývoje charakterů a parádní gradaci. Funguje ohledně dialogů, nemá vyloženě hluchá místa a i když nejde o komedii se přece jen objeví několik vyloženě vtipných parádních momentů. Člověk by už málem zapomněl na dvě důležité osoby- Kameramana Adrianna Biddlea a hudebního skladatele Hanse Zimmera. Kamera Biddlea je plná bravurních záběrů a Biddle se díky právem dočkal své první a zároveň poslední nominace na Oscara, kterou bohužel neproměnil. Dodnes ale díky němu vypadají nádherně nejen Thelma a Louise ale také třeba Vetřelci, Mumie z roku 1999 nebo bondovka Jeden svět nestačí. Biddle umřel ve věku 53 let a nedostal tak tolik v kariéře zase tolik šancí, přesto je ale díky práci, kterou za svůj život stihl rozhodně právem označován jako velmi kvalitní kameraman. Záběry na cesty, detaily nebo především finální záběr vypadají tak božsky kvůli němu. A soundtrack Hanse Zimmera též hodně dopomáhá kvalitní atmosféře. Zimmer byl tehdy už sice znám za soundtracky k filmům jako třeba Rain Man, vrchol své hudební slávy ho ale ještě čekal. U dnešního Zimmera se tak dá diskutovat nad tím jestli se skutečně častěji neopakuje víc a víc, minimálně u Thelmy a Louise to ale jistě neplatí a i když asi nebude soundtrack ta první věc na kterou si u filmu vzpomene, tak rozhodně nejde o špatnou práci a je skutečně poslouchatelný i sám o sobě. Thelmu a Louise jde skutečně označit za film, který funguje jako ideální film pro feministky, který ale zároveň nutně automaticky nemusí urážet muže. Právě naopak, protože Thelma a Louise je ten film, který dokáže zaujmout z několika důvodů a každý si v něm může najít své. A krom možná přece jen ždibec přetažené délky a s těmi pár spojených momentů navíc bych vlastně nenašel moc důvodu k tomu si na film stěžovat. Jde totiž skutečně o neprávem trochu zapadlý klenot, který je ale dodnes zároveň právoplatným kultovním snímkem s tou nejlépe zvolenou hereckou dvojicí. Navíc bravurní střih Thorna Nobleho, který též za film obdržel nominaci na Oscara, který nejvíc vynikne přece jen až v té legendární závěrečné scéně. Přirovnání hlavní dvojice k Bonnie a Clydeovi mi pořád přijde poněkud zvláštní, ve finále ale vlastně není zase tak nesmyslné a přece jen se sluší říct, že tohle je ten film kde ještě boj žen se sexismem fungoval a měl koule i na něco víc než na pouhé komentování o nevhodnosti. A zrovna Davis a Sarandon měli ty koule o poznání větší a jejich moment s policistou nebo cisternou jsou už jen lehké třešničky na dortu skvělého filmu o síle žen, síle přátelství a síle sebeúcty. Zcela právem kultovní klasika! (30.06.2020) (méně) (více)