Pýcha a předsudek

Tohle jsem viděla snad milionkrát, a dneska si to jdu pustit po miliontý první, tím ovšem netvrdím, že se jedná o dokonalé dílo, místy je to dosti nudné, neboť aplikovat Austenovou na tolik dílů není zrovna nejlepším nápadem, mnoho scén tu akorát leze pro svoji délku a neatraktivitu na nervy a doslova se těšíte na ty scény, kde se objeví ono dechberoucí jiskření mezi hlavními postavami, jako na vánoce. Kdybych se na to měla dívat bez možnosti přetočení v televizi, s debilním českým dabingem k tomu, tak bych si z toho dost možná vyrvala vlasy zoufalstvím, ale díky bohu za ....no, co si tady budem nalhávat.... za možnost si to stáhnout :-) Přesto tomu dávám pět hvězd, a to zejména za ony chvíle, které mi nedovolí dýchat, za chvíle, kde jsou přítomny ony postavy, které mám v literatuře a ve filmu nejraději ze všech. (24.01.2011)

Nenapadá mě, co bych téhle adaptaci vytkl. Snad jen role Jane Bennetové byla obsazena poněkud neuváženě - její představitelka působí příliš nezdravě a zakřiknutě, spíš jako vyplašená srna než jako plnokrevná hrdinka z Austenové románu. To je však jen malý vroubek na kráse. Zbytek je skvělý - včetně obsazení: těžko si přestavit archetypálnějšího Darcyho než je ten v podání Colina Firtha a oduševnělejší Elizabeth než Jennifer Ehle. --- Čtu komentáře kolem a neodpustím si poznámku na okraj k denunciátorům Jane Austenové, k těm "chlapům", kteří ji mají za pramatku červené knihovny a vzdálenou příbuznou Danielly Steelové. Rozum do hrsti, pánové! To, že se zápletky jejích knih často točí okolo vdavek, nemusí hned znamenat sentimentalitu. Naopak: pozorný čtenář (a divák snad též) u ní najde mnohem více ironie a kritické racionality než neředěného citu. Kdepak rozněžnělá mimóza - Austenová je hlavně bystrou a neskonale vtipnou pozorovatelkou lidských charakterů, odhalovatelkou neřestí a učitelkou ctnosti. A to prosím není můj soukromý názor. Jeden z nejpřednějších morálních filosofů 20. století Alisdair MacIntyre ji jmenuje jedním dechem s Aristotelem jako výsostnou představitelku etiky ctností (viz "After Virtue") a chválu na ni pěje i C.S. Lewis (viz "Note on Jane Austen", in: Selected Literary Essays). V obou případech se přitom jedná o myslitele mužné, ba přímo robustní, ne o zjemnělé duše básnické. Jaká škoda, že je J.A. v hlavách mnohých takhle nespravedlivě onálepkována jako "ženská literatura". Moc téhle diskriminaci nerozumím. Je to snad méně absurdní, než kdybychom Dostojevského románům říkali "literatura mužská"? Takže shrnuto a podtrženo: přiznávám, že ji čtu rád, ba co víc, přál bych si ji potkat a slyšet; kochám se její angličtinou, jejím důvtipem i moudrostí; romantiku u ní nehledám a nenacházím (tu lze v mnohem koncentrovanější podobě získat třeba od Shelleyho, Novalise či Julia Zeyera) - naopak, užívám tuhle dámu jako lék na nerozum a na vlastní občasnou přepjatě romantickou roztouženost. Takže, nactiutrhači lady Jane nechť očekávají brzkou návštěvu mého sekundanta. (Sraz před úsvitem ve Stromovce. Volbu zbraní nechám na vás. Co takový hod knihou? Přineste si proti mé tenoučké J.A. třeba tlustého Clancyho nebo ještě tlustšího Stephena Kinga - klidně i Dana Browna se všemi jeho "anděly a démony".... uvidíme, co má větší váhu). (05.08.2009)

Nelze se ubránit srovnání s knihou a hollywoodským filmem. V tomto srovnání film jednoznačně propadá a vyznívá jako romantický patoz a kýč ve snu se potácejících figurín. Seriál je mnohem věrnější literární předloze, která je podotýkám naprosto nedostižná, v ději i v dialozích a co víc, navozuje obdobnou atmosféru. Onu střízlivost a uměřenost doby, emoce, které se v celé své síle sotva znatelně skrývají za, dnes bysme řekli škrobeným, jednáním postav. A přece se v těch viktoriánskách kudrlinkách nachází nádherná a překvapivě přímá mluva, jež se city nebojí projevit velmi čistým způsobem a v mezích okouzlující zdvořilosti. Ano, tehdejší doba byla upnutá, svázaná společenskými konvencemi, které byly nepřekročitelné (předmanželské styky) a dnes nepřijatelné (ženy nemohly dědit), ovšem naše doba zas působí velmi vulgárně a uvolněná je tak, že se v ní jakékoliv hodnoty zdají ztrácet. Ano, seriál a dílo jsou také o společenských poměrech, ale především o velké lásce a v tom jest jejich nadčasovost. (01.11.2015)

Dokonalé zpracování pojednání paní Austenové o pýše a předsudcích. Nechce se mi k tomu říkat víc, ale to by bylo vůči tomuto děťátku stanice BBC velice netaktní. Tak předně - díky stopáži je tu skutečně VŠECHNO, bez jakýchkoliv vynechávek či zkratek. Každá scéna, každý dialog, každá úvaha i každý pohled jsou přesně na svém místě a přesně takové, jaké by měly být. To je samozřejmě především zásluha VYNIKAJÍCÍCH herců a hereček. Colin Firth je skutečně jediným pravým Fitzwilliamem Darcym... a více mi ho jakožto muži nepřísluší komentovat:) Neustále vidlácky hysterčící paní Bennetová Alison Steadmanové, zvesela si zoufající a své starší dcery nade vše milující pan Bennet Benjamina Whitrowa, bezkonkurenčně nejtupější servilní paňáca v Anglii, jeho farářská prostota pan Collins hraný Davidem Bamberem, nechutně a nezadržitelně sympatický klučina Bingley ztvárněný Crispinem Bonham-Carterem, vševědoucí dobrá víla tetička Gardinerová, ti všichni a ještě mnozí další dělají z románových postav a jejich příhod živoucí svět, ve kterém by stálo za to žít - což je blbost, ale o to větší kredit to vteřinové přesvědčení Langtonově minisérii získává. A kdyby pak v takovém světě byla zaručena blízkost takové Elizabeth Bennetové, za kterou dýchala tehdy šestadvacetiletá víla jménem Jennifer Ehle, opravdu si myslím, že bych se té době mohl přizpůsobit. Znáte to - když se chce, všechno jde;) Nemůžu si pomoct, ale vzhledem k tomu, jakým výrazivem disponuje Keira Knightley, jsem přesvědčen, že Joe Wright hledal někoho pokud možno podobného Jennifer (ale mladšího) - a uspěl. Keira pro mě ovšem Tou Pravou Elizabeth byla v několika scénách...Jennifer jí byla od prvního záběru, a zřejmě jí už zůstane navěky. Okouzlení se tomu myslím říká;) Tato Pýcha A Předsudek má zkrátka a dobře vše, co si jen lze přát. Titulní melodii si asi budu pouštět ještě nějaký čas, takže prozatím všem přeji pevné zdraví a dávám uctivě pozdravovat paní matku a pana otce. A abych nezapomněl, dávám celých sto procent. (26.01.2010)

Asi nejlepší a nejvěrnější adaptace jakékoliv románové předlohy, a přesto v minisérii najdeme spoustu nových nápadů ještě víc vyšperkovávajíchích knihu. Jako snad jediná adaptace Austenové si uchovává to hlavní - ironický až lehce satirický pohled na hrdiny a jejich povahy. Ale konec pseudointeligentních řečí, pojďme na srdeční výlevy. Slyším šustot šatů dam, představuji si jak asi chutná čaj, který popíjejí, a jak asi voní vzduch na anglickém venkově. Koukám na krásný úsměv Lízinky a Darcyho podivné a tak neskutečně dráždivé pohledy. Bavím se úžasnými dialogy, které si vyměňuje Elizabeth s Darcym - (člověk si říká, jak hezké je čerstvě se zamilovávat), nebo pan Bennet s paní Bennetovou (člověk si říká, jak děsné může být dlouholeté manželství). Ehle (Lizzie) a Firth (Darcy) vnesli do všech těchto šustících krajek a čajíčků neskutečně silnou chemii (ta se jim ostatně nevyhnula ani v osobním životě). Těším se znovu na DVD na ten jedinečný zážitek - už po osmé... (20.07.2011)