Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Rudolf MiličHrají:
Radoslav Brzobohatý, Rudolf Jelínek, Ladislav Mrkvička, Luděk Munzar, Jiří Kodet, Josef Vinklář, Siegfried Loyda, Harry Studt, Wolf Goette, Gerhard Rachold (více)Obsahy(1)
Film Jiřího Sequense Atentát nás vrací doprostřed jednoho z nejtěžších období českého národa, do doby nacistické okupace. Napínavým způsobem vypráví o činu, který má významné místo v dějinách druhé světové války: o atentátu na nejvyššího představitele nacistické moci v českých zemích, zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Podává široký obraz této události a pokouší se o postižení nejrůznějších souvislostí. Zvlášť sugestivně pak zachycuje závěrečný hrdinský boj parašutistů v kostele v Resslově ulici v Praze. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (394)
Jako rekonstrukce jedné kratičké etapy českých dějin funguje Atentát skvěle. Atmosféra okupované Prahy se zdařila na výbornou, němečtí herci jsou skutečně od pohledu záporní a dramatický spád filmu odpovídá závažnému, krví poskvrněnému námětu. Do úvodních titulek byla navíc bezchybně zakomponována pátá Beethovenova symfonie, ze které mrazí již samo o sobě. Avšak z detailnějšího filmařského pohledu to v celé konstrukci nápadně vrže. Vše je jednak hlavně v první polovině odbyto strašně rychle a samotný atentát udeří jako blesk z čistého nebe, a hlavně kladné postavy jsou charakterově zoufale jednotvárné, žádná nedostává výraznější prostor a je velmi těžké si některou oblíbit tolik, abychom jí smrt opravdu urputně nepřáli. Avšak strhující tempo není vždy úplně na škodu, především tedy v akčním zakončení, kde forma konečně lehce vítězí nad obsahem a kde se ta bezvýchodnost a vidina blížící se smrti prostupující celým příběhem konečně mění v hlavní devízu snímku. Ty 4* jsou tentokráte s hodně odřenýma ušima, a to výhradně za výborný závěr.. ()
Atentát tak trochu doplatil na časovou souslednost s Anthropoidem, jež šel do kin cirka před rokem a kterého jsem tedy relativně nedávno viděl. Zpracování dané historické události je totiž v podstatě analogické, snad až na zde díky bohu vynechanou patetickou romantickou linku, tudíž jsem měl po celou dobu stopáže neodbytný pocit "Tohle už jsem někde viděl"... 80% ()
Po Anthropoidu v kině jsem usoudila, že si nutně musím zopakovat Atentát, který jsem naposledy viděla ve věku, kdy pro mě Heydrich byl "ten zlý Němec, kterého měli zastřelit", boj v kostele jsem si pamatovala jen jako fragmenty, kdy tu stál chlapík se zbraní na balkóně a tu se jiní chlapíci brodili v jakémsi sklepě vodou a celé to "pro ty hodné" skončilo špatně. Anthropoid ukazuje postavy, zejména postavy dvou hlavních atentátníků, víc zblízka přes jejich obyčejně lidskou stránku - milostná vzplanutí, stres při plánování jednotlivých kroků, Atentát nám zas dává nahlédnout do jejich přípravy v Anglii, ukáže vazby mezi všemi, kdo se nakonec sešli v kryptě, a věrohodně nám ve strohém neukecaném vyprávění naservíruje syrovou atmosféru Protektorátu. Obojí přístup má něco do sebe. Dokumentární strohost Atentátu je působivá, velmi silně vyznívá závěr - čtyři výstřely s postavami mimo záběr a pak už jenom Osudová, Anthropoid zas dává větší prostor hrdinům všedního dne, členům domácího odboje, rodině Moravcových, učiteli Zelenkovi-Hajskému, kaplanu Petřekovi a dalším, kteří vědomě svou pomocí parašutistům riskovali životy nejen svoje ale i svých rodin. O tom, kolik lidí zaplatilo za atentát na toho zlého Němce cenu nejvyšší, vypovídá pamětní deska u kostela Sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Každý rodič, nebo aspoň rodič hrdý na to, že je Čech, by měl někdy při návštěvě Prahy (v případě Pražanů při víkendové vycházce městem) vzít dítko do krypty a ukázat mu dodnes zachované známky posledního boje parašutistů. Jednou vidět je působivější, než pětkrát slyšet. ()
Bezkonkurenční věc. Pro mě osobně naprosto realisticky natočená, a to od začátku, od Beethovena, až do konce v kostele a kryptě pod ním... Čurdovo volání: "Kluci, vylezte, nic se vám nestane. Mně se taky nic nestalo!" mi v hlavě znělo dlouho. Zkrátka válečný film, který je nejlepší z českých, a směle se může měřit se zahraniční konkurencí. Kam se na Sequense hrabe Vávra - takovou atmosféru už nikdo neudělá. ()
Dokumentárně strohý záznam zlomové události našich dějin, kterou si nedávno vzali do hledáčku naši milí zrádcové. Tohle je naše a je to lepší. O dost lepší. Ve srovnání s britským spektáklem jsem vůbec neměl pocit rozvleklosti. Ta strohost totiž, společně s černobílým obrazem, vytvořila velmi tísnivou a ponurou atmosféru. Díky zkratkovitému způsobu vyprávění s hojně využívaným střihem Atentát jen získal spád, vše potřebné bylo vždy dostatečně osvětleno a nit jsem rozhodně neztrácel. Grandiozní přestřelka v kostele je pak minimálně svou působivostí rovněž srovnatelná s Anthropoidem, a to je prosím o 50 let starší. Naopak samotný závěr se čtyřmi výstřely mimo záběr s ním srovnání nesnese, stojí proti tomu totiž Geislerka ve sprše, a to musíte uznat, nemá cenu srovnávat. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (42)
- Jan Kubiš se nezastřelil, ale upadl do bezvědomí po zásahu granátem. Zemřel v lazaretu SS v Podolí na následky vykrvácení. (SeanBean)
- Jako poradci, zejména pro scény výcviku v Anglii, působili Rudolf Pernický a Rudolf Krzák, bývalí skuteční parašutisté a instruktoři. (alonsanfan)
- Natáčení scény s vodou v kostele probíhalo při teplotě 7 stupňů Celsia. (M.B)
Reklama