Dům milosrdných sester

Studentky za každou cenu musí dělat mejden i když jim to majitelka domu zakáže neváhají se jí pomstít, jenže to dopadne jak jinak než poněkud blbě, naštěstí, párty musí ject at se děje co se děje. Co na tom, že je někdo viděl kdo, je jasné téměř hned..., tak že moc originální to není, ale vraždy jsou nápadité a pořád se něco děje. jo ta americká mládež nemá žádné zábrany. (30.08.2012)

Ak patríte podobne ako ja k tým, ktorých pôvodný HALLOWEEN nechával dosť dlho chladných a až neskôr docenil jeho kvality, nechápete ako k hroznému FRIDAY THE 13th mohol niekto natočiť pokračovanie a dobre spravil pretože sa z neho stala vaša najobľúbenejšia séria a SLEEPAWAY CAMP vás tiež rovnako neohúril a len postupne narážate na vydarené vyvražďovačky bez nejakého pokračovania ako BLACK CHRISTMAS alebo THE BURNING, tak Vám dávam na vedomie, že THE HOUSE ON SORORITY ROW je tým najlepším trestuhodne zabudnutým slasherom na aký som do teraz natrafil, ktorý neuchváti mordami ale kvalitnou réžiou akou sa v tomto žánri len tak nevidí, výbornými hereckými výkonmi neznámych tvárí a solídnym príbehom s napínavým koncom určite. A ak som si nepustil záverečný song od The London Philharmonic Orchestra minimálne 10x za sebou, nech mi ruka odpadne (a sakra =) ale aj tak to bolo dosť). (28.11.2009)

Líbila se mi tam atmosféra a hlavně zápletka kolem "žertíku." Samotné vraždy jsou totiž dost chabé a vraha ani 99% filmu nevidíme. Herečky ale nejsou úplně špatné a jak jsem už psal, ze začátku to mělo fakt docela grády. Na konci mě zase bavila ta halucinogenní scéna a konečné odhalení vraha ( i když se asi uměl teleportovat a hodně rychle převlíkat). Škoda té monotónnosti vražd. (27.10.2010)

Krásnej pohodovej osmdesátkovej slasher, který občas překvapí nějakou pěknou vizuální finesou. Spousta koček bez podprdy. Úžasnej power pop band 4 Out of 5 Doctors, jehož vály hrály na párty. Mořské prasátko! A hlavně hudba Richarda Banda, kterého mám hodně rád, ale tímhle filmem u mě stoupl do závratných výšin. Ta melodie pod závěrečnýma titulkama, to je soundtrackový nebe. (09.01.2017)

Ide o pohodový campus slasher a la 80. roky, ktorý evokuje nostalgickú spomienku na študentské časy a ovplýva trochu smutnou atmosférou absolventského večierku. Pop-rocková kapela, strieborná disco guľa, parket vedľa bazéna a v ňom plávajúca mŕtvola pani správcovej. V príbehu dominujú ženské postavy, tempo graduje iba pozvoľna, ale dej je premyslený a prakticky bez logických prešľapov. V tejto spanilej dámskej jazde sú obete (krásne študentky, rôzne typy) aj bodycount vopred dané, no agresor je neznámy (a tak to zostane aj keď film skončí). Práve mysteriózny opar, ktorý zahaľuje sériového vraha, príbehu najviac pomáha. Navyše, zabiják má svoj špecifický prejav, modus operandi, grif aj nástroj, skrátka niečo, čím sa dokáže odlíšiť. Aj vďaka tomu je Dom milosrdných sestier zapamätateľný slasher. V zobrazení násilia je spočiatku úzkostlivý a opatrný, ale s pribúdajúcimi minútami odkrýva čoraz viac. A na záver, ako čerešničku na tortu, pridá odvážnu gore scénu. A hoci som sa s podobným úkazom stretol v slasheri Curtains (vznikol tiež v roku 1983), film vo mne zanechal veľmi dobrý dojem. (17.12.2010)