Smrt na Cukrovém ostrově

V 60 letech, tedy v období nové vlny, vzniklo několik málo dobrodružných snímků odehrávající se někde v orientu, ale tu správnou náladu vždy kazila nutná stranická ideologie, bez které to prostě nikdy nešlo. Režisér Jiří Sequens se režijním umění, hlavně v použití širokoúhlého formátu, a hlavně politicky nesmírně hodil, takže není překvapením, že s takovýmto dobrodružným žánrem v podstatě začal on. Nepřekvapující tak není ani téma celé této dobrodružné etudy a tím jsou českoslovenští emigranti a špionáž. Celé se to odehrává na jednom místě, což je nějaký ponurý hotel s lecjakou sebrankou. Dnes nad tím kroutíme očima, ale ve své době se to bralo hodně vážně. Hlavním cílem takového příběhu je prozření a touha se vrátit do Československa. O nic jiného tu v podstatě nejde. Zahrála si v tom plejáda známých tehdejších herců, z nichž asi nejvíce překvapí František Smolík. Za pozornost, obzvlášť v době současné s platným rasovým kodexem ve filmu, stojí Rudolf Hrušínský, který ve své skromné roli, který v ději spíše vypadá jako postava do počtu, hraje přímo černocha. Scénář je zpracován plně dle stranických stanov, takže co se týče charakterů československých migrantů a některých zahraničních postav v rámci svého poblouznění a něco o kontrarozvědce, žádné překvapení se nekoná. Výjimkou je pouze žena, která je myšlenkově centrem moralizačního dění, což vlivem jejího dějového vývoje je cílené. Svým způsobem se jedná o snímek v pojetí východního stranického bloku, takže plně ideologicky propagandistický ve zneužití ve své době populárních rodokapsových dobrodružných příběhů. Pro zajímavost stojí, že stejnou dějovou šablonu Sequens použil pro dějství pod názvem ´Rukojmí z Bella Vista´ (1979), což je sestřih do podoby filmu dvou dílů ze seriálu ´30 případů majora Zemana´ (1974-79). Proto třeba ten závěrečný útěk se střelbou pronásledovatele je po obsahové stránce totožný. Jen dějově jiný. (30.04.2022)

Tohle se ale vůbec nepovedlo! Sequens natočil rádoby špionážní snímek z exotického prostředí a pokud neumíte francouzsky nebo německy, spoustu věcí si budete muset domýšlet. Nechápu, proč tyto cizojazyčné pasáže nebyly otitulkovány. Mimoto se ve filmu nic moc neděje a nuda nebere konce. Ani spousta zvučných hereckých jmen se moc nevytáhlo, spíše jen odříkávají text bez nějakých větších emocí (někteří herci jsou předabovaní a to hodně bije do uší). A Rudla Hrušínský jako černoch je spíše k smíchu. Co z toho, že je snímek natočen na širokoúhlý materiál a má pěkné barvy, když příběh je příšerně nudný a politická komoušská ideologie zbytečná. Nedivím se, že tento film zapadl a moc se o něm neví. Nejzajímavější je tak jen hudba Wiliama Bukovýho, která na začátku a na konci solidně odsýpá. (27.03.2017)

Samozřejmě, že záleží na úhlu pohledu. Já jsem ten úhel měla patrně velmi zúžený, protože mě ten film přišel strašně ubijející a tím pádem nudný. Byli dost těžké udržet bdělost a pozornost. Ano, Rudolf Hrušínský mě co by černoch docela překvapil. Musel si s maskéry pěkně užívat, když ho natírali na černo. Doufám, že to nebyl krém na boty nebo něco podobného. Domorodá hudba si mělo navodit jakousi atmosféru. Nicméně, byla pořádně šílená. Tohle poslouchat od rána do večera, tak asi zblázním. (31.05.2012)

Menší bizár.  1)  Ostrov Port Phillippe, kde se mluví francouzsky, platí rupiemi a 41letý Rudolf Hrušínský (policejní komisař Appawou) je tam za černocha. Hm... tak takový neznám... 2)  Zlotřilí či zatrpklí poúnoroví emigranti tvoří protiklad reprezentantu socialistického Československa, usměvavému, zdvořilému, vzdělanému, elegantnímu a hrdému 35letému Jiřímu Valovi (lodní lékař Trojan)._____ 3)  Zaznamenal jsem i jazzující černochy, přímé letecké spojení se Singapurem a 41letého Václava Lohniského (fotograf Hagen) v roli německého uprchlíka (tvůrci podsouvají výklad, že jde o bývalého fašistu). 4)  Natáčelo se v Bulharsku a maličko taky v hlavním městě Guiney, Konakry. (16.10.2023)

"Odešel jsem za hranice ze zásadních důvodů a proto se nikdy nevrátím!" Sympatický lekár Vala čaká pár dní na fiktívnom tropickom ostrove na loď československej námornej plavby, čas v hoteli s permanentnou samba párty v bare si kráti hraním gulečníku a pomocou blížnym. Blížni sú krajania emigrovavší po štyridsiatom ôsmom, starý chorý zarputilý memoáre spisujúci antikomunista Smolík, jeho dcéra Tomášová, ktorá stihla od emigrácie dospieť a nepochytiť otcove názory, plus jej manžel Holý, žiarlivec, ožran a karbaník. Tí sú v moci miestneho biznismena Štěpánka, ktorý si robí zálusk na mladú, a má pod palcom blackfaceovaného skorumpovaného šéfpolicajta Hrušínskeho a na špinavú prácu je tu fotografovania a všetkého iného schopný Lohniský. Obsadenie veľmi dobré, akurát poslední dvaja sú predabovaní do francúzštiny a nemčiny a bez ich charakteristických hlasov to nie je úplne ono. Príbeh je dobrodružne podaná dobová agitka proti emigrácii, zdôrazňujúca pozitíva bezplatnej zdravotnej starostlivosti v socializme a výhody mierneho podnebného pásma pre rodilých stredoeurópanov. Dobrou atmosférou oplývajúci širokouhlý farebný film, exotické exteriéry aj interiéry poskytli Guinea a Bulharsko, s veľmi dobrou hudbou počas úvodných titulkov a v závere filmu. Pobavilo za štyri masky smrti. "Znáte ty chvíle, kdy muž stratí všechnu moc nad ženou?" "V mém věku se to stává často." "A jak to řešíte?" "Obléknu si uniformu."  (08.04.2024)