Neortodoxní

Čekal jsem tendenční odsudek chasidské komunity, ale v tomto ohledu jsem byl příjemně překvapen. Samozřejmě je to příběh dívky, která se snaží vyvázat z života plného striktních pravidel, která jsou pro většinovou společnost nepřijatelná, ale pokud to srovnám s podobně laděnými "muslimskými" filmy, vycházejí z toho chasidé jako tolerantní společnost. Série se dává stejný prostor dvěma časovým liniím. Ta první popisuje život v ortodoxním brooklynském Wiliamsburgu a sleduje hlavní hrdinku od námluv až po rozhodnutí utéct. Věnuje se jak rodinným poměrům, tak každodennímu životu či rituálům. Druhá linie se odehrává v Berlíně, kde se hlavní hrdinaḱa de facto poprvé v životě střetává s civilizací, snaží se odhodit léta pěstované zábrany a najít sama sebe. To vše je parádně natočené a ještě lépe zahrané. Je znát, že obsazení dominují izraelští herci, takže jidiš, které je tu vlastně hlavním jazykem, působí v jejich podání přirozeně a všichni vědí, co říkají. Co do výkonu pak všem dominuje Shira Haas, která by za tohle měla sbírat jednu cenu za druhou. Stejně jako celý seriál. 100% (15.04.2020)

Nesmírně zajímavá minisérie, která člověka nutí koukat v kuse, ani jeden díl si nemůžete nechat na později, protože je to jednoduše tak návykové. Skvělý vhled do této kultury, myslím si, že mnoho věcí se člověk dozví poprvé a bude nad nimi až žasnout. Výkon hlavní herečky neskutečný. Velké doporučení! (01.08.2020)

Jedním z (mnoha) paradoxů židovského náboženství je to, že chasidské židovství, které považujeme za "echt" ultraortodoxní pojetí víry, je vlastně v židovské historii relativně moderní fenomén, protože vzniklo až v 1. třetině 18. století, tedy má cirka 300letou historii. Příběh se nemusí vztahovat jenom k radikálně konzervativnímu židovskému hnutí, podobný seriál by se dal snadno natočit v muslimském nebo konzervativně fundamentalistickém křesťanském prostředí, nemluvě o stovkách nejrůznějších náboženských sekt. Tématicky silné, ale vidím tam několik výrazných háčků, které mě nutí zůstat při zemi. Zajímavá je americká linie, která popisuje bizarní vztah členů chasidské komunity k okolnímu světu i sobě navzájem. Dala se ale rozvinout ještě výrazněji, protože jakkoliv je čtyřdílná série vlastně krátká k tomu, aby obsáhla pro diváka tak atraktivní prostředí, tempo je víc než vlažné a především v obou prostředních dílech máte pocit, že by měly přijít na řadu nůžky. Naproti tomu evropská linie už je vyloženě naivní a zkratkovitá, procesy, kterými musela hrdinka příběhu ve skutečnosti projít, trvaly reálně roky a tady vidíte úžasnou proměnu během několika dní pobytu v Berlíně. V takovém případě totiž nebojujete s právníky nebo nenávistnými členy komunity, ale s tím, co se vám od dětství ukládalo v hlavě a co vás formovalo. Tabu jsou ve skutečnosti ve vás a je nesmírně těžké je překročit. To se podle mě Neortodoxní přiblížit nepodařilo. Osobně myslím, že kdyby se seriál natočil skutečně podle povídky a nedošlo ke zbytečným úpravám, byl by zajímavější a hlavně pravdivější. Trochu rušivě na mě působila i představitelka hlavní role, která jako kdyby si odskočila z natáčení tragického příběhu umírající na leukémii nebo tuberkulózu, případně z prostředí koncentračního tábora. Poslední výhrada směřuje k uchopení vedlejších rolí coby karikatur. To se týká především manžela a jeho nezdárného bratrance. Celkový dojem: 55 %. (13.06.2020)

Emociálně silný intimní příběh, kterému bohužel chybí přesvědčivé reálie. A tak jsem pořád přemýšlela, kde vlastně Ester spí a proč to nějak neřeší (vysvětleny byly 2 noci), zda se myje a mění si prádlo, kde bere peníze a z čeho platila v Německu doktora. Navíc Ester, která nebyla sama sebou v NY, není sama sebou ani v Berlíně, kde se s konzervatoristy seznámí úplnou náhodou a hned ví, co chce, a ví si rady, co a jak. Všude trefí a všechno je happy. Ne, ten příběh není dobře napsaný, měl skončit tím, čím začal, a to odchodem na letiště. Anebo měla být berlínská část napsaná úplně jinak, uvěřitelněji.Každopádně je ho škoda. 70% (12.04.2021)

Jejich asketismus a maximy mne chytají za srdce již řadu let. Více takové tvorby, je třeba osvětu judaismu, zaslouží si to po všem tom utrpení. Nikdo se nemůže divit jejich pevným rodinným hodnotám, ne po hyenismu, kterým si jako štvaná zvěř prošli. Odráží a bude se to nadále odrážet v jejich genech, po generace. Být vývrhelem ve společnosti defacto dodnes posiluje o to víc jejich komunitu. Mohli bychom se konečně snažit, chtít je pochopit a naslouchat jim. Samozřejmě jsou archaickou komunitou uprostřed moderního světa, mají mezi sebou výjimky, které se chtějí z jejich zvyků vymanit, protože vidí, že lze žít i jinak, nežijí někde v džungli jako nějací domorodci a láká je tak zakázané a pokrokové, exkomunikace je tak nevyhnutelná, to je ale na uvážení dotčených a my jako neznabozi nemůžeme jejich možná utiskování či bláznovství, chcete-li, hodnotit. (02.10.2021)