Ve jménu otce

Existuje mnoho filmů, které jednoduše nejsou hezké a koukání na ně rozhodně není tou typicky příjemnou, zábavnou a oddychovou záležitostí. Takovéto filmy ovšem mají většinou několik scén, které nám zamotají hlavu způsobem nevídaným, či nám doslova vyrazí dech. Ve jménu otce v podstatě spadá do této kategorie s tím rozdílem, že těch strhujících scén je zde několik desítek. Začne to úvodní naháněčkou, pokračuje to strhujícím výslechem, nekompromisním soudem, sekvencemi ve vězení a závěrečná očista je monumentální vrchol. Několikrát se divák přistihne se slzami v očích aniž by si to zprvu vůbec uvědomoval. Neuvěřitelný a syrovými emocemi doslova nabitý Daniel Day-Lewis a ještě lepší Jim Sheridan. U Boxera jsem si myslel, že to byl ojedinělý výkon. Teď už o kvalitách tohoto méně známého režiséra nepochybuji ani v nejmenším a budu se pídit po všech jeho filmech. Jeden z nejlepších kousků roku. (06.06.2007)

Způsob života hyppies v tehdejší době mi nepřišlo dvakrát tak sympatické, tak ani samotní herci a hlavně samotný příběh vůbec. Atmosféru to má geniální, to přiznávám, ale nedokázal jsem až do konce filmu pochopit, proč zrovna tenhle film je ve zdejším žebříčku nejlepších filmů v době co to píšu na 167. místě. Dle mého názoru ten film v sobě nemá nic nápaditého, krom toho, že se v něm řeší věc, která je aktuální posledních třicet let stále více a více, což je určitě sympatické, ale v porovnáním s tím, že v dnešní době už i Izraelec dokáže o své zemi natočit negativní film mě dokáže zničit víc, než právě tenhle film. Nic proti němu nemám, jen si myslím, že zas tak silný není aby si zasloužil plný počet. Určitě jsem viděl lepší filmy na téma terrorismus, a ještě k tomu o irské iře, například Krvavá neděle. (12.04.2009)

Úžasné. To je první slovo, které mě napadlo, když tento film skončil. Daniel Day-Lewis představuje typ člověka, který není "typický románový padouch". On je jen normální zlodějíček, na kterého navlečou bombový atentát. Co má v takové chvíli udělat nevinný člověk? Kde má hledat útěchu, když zavřou i jeho rodinu? A to i přesto, že jsou nevinní? Vím, že to bude znít jako klišé, ale tohle je skvělý argument proti trestu smrti. Protože každý se může ocitnout na jeho místě, ale to si ti zastánci neuvědomují… Opravdu skvělý film, který má dvě opravdu silné scény (konec a házení zapáleného papíru). To druhé pochopíte, až film uvidíte, nechci tu spoilerovat. Každopádně můžu jen doporučit. (11.08.2009)

Všeobecně mám ráda filmy podle skutečných událostí, protože v nich často chybí přeslazený happyend. Ani v tomto filmu se závěr nedá označit za šťastný konec - vždyť justiční "omyl" zničil život větší skupině lidí, sebral jim roky života, které se nedají vrátit. A proč? Aby si vláda a policie udělala další úspěšný "zářez na pažbě" v boji proti terorismu. To se i bezúhonný člověk začne cítit velmi ohrožený, když vidí křivé obvinění, manipulaci s důkazy a skutečně slepou spravedlnost, co krutě semele i nevinné. V tomto případě mě víc dojaly osudy těch lidí, kteří se k obvinění dostali skutečně jako slepí k houslím - prostě byli jen příbuzní s obviněným člověkem (otec, teta a její synové). Postava Gerryho mi nebyla kdovíjak sympatická, rozežraný feťák, zlodějíček, squatter neuznávající žádná pravidla, dlouhou dobu pohrdající svým otcem pro jeho nadměrně vyvinutý smysl pro fair play, pro jeho poctivost a zásadovost. Snad proto mě film neuchvátil tolik, abych byla nadšená a hodnotila výše: nejsem zkrátka zabouchnutá do D.Day-Lewise (uznávám, hrát umí) a s Gerrym se mi špatně ztotožňovalo. Potěšilo mě, že nejen britská vládní a justiční moc, ale ani IRA nebyla zobrazena nijak idealizovaně. Kromě toho mě na snímku vůbec nic nepřekvapilo, byl předvídatelný od začátku do konce. 75% (10.08.2009)

Jim Sheridan napísal scenár na základe autobiografickej knihy Jerryho Conlona, ktorý bol odsúdený za niečo čo neurobil. D. Day-Lewis, ktorý spolupracoval so Sheridanom aj na snímkach Moja ľavá noha a Boxer, bol ideálnou voľbou a stvárnil svoju životnú úlohu. Stvárnenie jeho postavy od ľahkomyselného mladíka až po cieľavedomého muža, ktorý po smrti svojho otca nekomromisne bojuje za pravdu, prinieslo zaslúženú nomináciu na oscara. Samozrejme nejde nespomenúť výnikajúceho P. Postlethwaiteho v úlohe Jerryho otca, takisto jeho životná rola. Záverečná scéna v súdnej sieni za doprovodu piesne od Shinead O Connor "You make me the thief of your heart" je nezabudnuteľná. Dokonalé skĺbenie filmu, hudby a emocií. Jeden z mojich najobľúbenejších filmov.100%. (10.09.2009)