Ve jménu otce

"Terorismus. Známé slovo objevující se dnes v novinách téměř dennodenně. Člověk si pod ním představí nějakou extremistickou skupinu, která odpálí bombu v nákupním centru. Existuje ale ještě jeden druh terorismu, mnohem používanější a hroznější, přesto naprosto přehlížený; terorismus vlády na občanech. Vztah států v Evropě k ostatním byl v tomto ohledu řadu let narušený. Stačí si vzpomenout na kolonie v Africe, Hitlerovo Německo, Francii po občanské válce. A přesně o tomto druhu terorismu je i tento film." Nějak takhle nám film Ve jménu otce uvedl náš profesor z gymnázia. A já po shlédnutí musím říct, že měl chlapík pravdu. I přes hlavní zápletku točící se kolem výbuchu bomby v londýnském baru, je hlavní pointa ukryta někde jinde; v právu státu chovat se vůči i nevinným podezřelým se vší krutostí. A není to jen otázka historie, vzpomeňme si na Guantanamo a Georgem W. Bushem vydaný Patriot Act, podle kterého Američani můžou zatýkat po celém světě osoby podezřelé z terorismu. "Jsem nevinný. Strávil jsem ve vězení 15 let za něco, co jsem nikdy neudělal. Viděl jsem umírat svého otce ve vězení kvůli něčemu, co nespáchal. A tato vláda stále tvrdí, že je vinný. Chci jim jen říct, že dokud můj otec nebude uznán nevinným, dokud lidé obvinění v tomto případě nebudou uznáni nevinnými, dokud vinní nebudou předvedeni před spravedlnost, budu pokračovat v boji. Ve jménu svého otce a pravdy." Poprvé a na dlouhou dobu možná naposledy se mi stalo, že lidé v kině začali po skončení promítání tleskat. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem v poslední době viděla. (29.01.2008)

Dokonalý Daniel Day-Lewis hraje jak Bůh. Snímek vypráví o lidech, kteří jsou vybrání, aby si zahráli roli mučených a za to, že se nelíbili jednomu dvěma strážníkům stráví 20 let ve vězení. Lidé si žádají oběti a policije jim toto musí splnit. Za každou cenu. Mučením zničení lidé se přiznají k čemukoliv a to, že v tu dobu atentátu byli na druhé straně země vůbec nic neznamená. Perfektně vykreslené a zahrané od všech herců. Jim Sheridan je mistr filmů okolo IRA a jeho dvorní herec Daniel Day-Lewis ho nezklamal ani v tomto případě. Pro mě nejlepší film o IRA, který kdy byl natočen. Skutečný pohled na dobu, která je zde perfektně vykreslena. Kdo neviděl, musí to rychle napravit. (12.06.2006)

O tom, jak to skutečně bylo, jsem neměl ani ponětí, tak si představte, jaký pro mě byl film drasťák. Prvotřídní drama o vině, nevině, lži a pravdě, o hledání a ztrácení naděje, o tom, co je správné a co by správně být nemělo, s vynikajícím Danielem Day Lewisem a neméně skvělým Petem Postlethwaitem, na kterého se trochu zapomíná. A ten skvělý (písňový) soundtrack! (10.04.2021)

Není to sladce ubíhající pohádka o nespravedlivě uvězněném človíčkovi, který se snaží dostat ven. Je to příběh člověka, který je drsnými prostředky v politické konstalaci tak zoufalé, jaká jen mohla v Irsku v té době být, přinucen přijmout trest za něco, co nespáchal. Opravdu hodně depresivní ale skvěle natočený film, který skýtá zas trochu jiný pohled na IRA a na obyčejné lidi, kteří byli do toho všeho vtaženi, ať chtěli nebo ne. Kdo uznává pana Day-Lewise jako mimořádného herce a neviděl tenhle film, má co dohánět - úžasný výkon. (12.03.2005)

Ve jménu otce... Jsou příběhy, které hlava nebere. Tohle je jeden z nich. Film to možná není až tak výsostně dobrý, našlo by se, co kritizovat, nicméně dopad na mě byl, v roce 1994, velmi silný. Představa, že mi někdo tehdy napaří 15 let, jen protože jsem drzá, dělám standardní bordel, jako ostatní moji ani ne dvacetiletí souputníci, však o terorizmu víme kulové, nepodílíme se na ničem takovém... je šílená. Film má bezesporu svůj význam a měl by ho vidět každý. (02.02.2019)