Ve jménu otce

Nádherně skloubené politické a vězeňské drama s životním výkonem Dana Daye-Lewise. Drsný a pravdivý příběh o tehdejší době, o opovrhování Irů jako národa a o naději, že se někdy dočkáte spravedlnosti. Začátek přitom začíná poměrně nevinně, pár vtípků je opravdu vypečených, ale pak to přijde. Emotivní vlna vězení-soud se náhle rozjede v plné síle a až do konce nepustí. Škoda žádných proměněných Oscarových nominací, přeci jen Schidler's List byl nejspíš tvrdým oříškem. Každopádně Daniel Day-Lewis, výrazný hudební motiv Trevora Jonese a hlavně perfektně vystavený scénář měli k ocenění nejblíže a právě tyto složky pozdvihly film tam, kde si ho každý divák přeje mít - v srdci. Chvilková projekce Godfathera pak byla sladkou třešničkou. [Přesná stopáž: 133 min] (22.07.2007)

Ve jménu otce... Jsou příběhy, které hlava nebere. Tohle je jeden z nich. Film to možná není až tak výsostně dobrý, našlo by se, co kritizovat, nicméně dopad na mě byl, v roce 1994, velmi silný. Představa, že mi někdo tehdy napaří 15 let, jen protože jsem drzá, dělám standardní bordel, jako ostatní moji ani ne dvacetiletí souputníci, však o terorizmu víme kulové, nepodílíme se na ničem takovém... je šílená. Film má bezesporu svůj význam a měl by ho vidět každý. (02.02.2019)

Neskutečně strhující lavina emocí, která se na diváka vyvalí během srdcervoucích přelíčení v soudní síni se čtveřicí obžalovaných je tak excelentně zahraná (ano, hlavně Daniel Day - Lewis), až mi to vzalo dech. To byl první šok, pak už jsem chtěl osobně vtrhnout - vletět a prásknout dveřmi - do oné filmové místnosti se zkaženými soudci, kriminalisty a psychicky vydíranými oběťmi a zakřičet na celé kolo: VY NAMYŠLENÍ TUPÍ IMBECILOVÉ!!! Jimu Sheridanovi se povedlo mne jako diváka tak emocionálně vyčerpat, že jsem na samotném konci tohoto dramatického snímku (který kupodivu začíná pohodově, až komediálně) uronil nejednu hořkosladkou slzu. Lewis je právoplatně jedním z nejopěvovanějších seriózních hereců v Hollywoodu a je vážně škoda, že se neangažuje trochu více. Na druhou stranu pak ale do svých pečlivě vybíraných rolí dává mnohem více, než jen své srdce... Je to vidět v každém jeho snímku - ten člověk své postavě pokaždé propůjčí svou duši a stane se živoucím, existujícím hrdinou, kterého ztvárňuje. Je to něco podobného, jako když Viggo Mortensen spal při natáčení Pána Prstenů se svým mečem a nemyl se, aby splynul s otrhaným hraničářem Aragornem. Emma Thompson také ve Ve jménu otce dokazuje, že jí stačí jen deset minut na plátně a získá si svým neobyčejným charismatem naprostou většinu diváků - je skvělá! Ale dost už bylo superlativů (mohl bych ještě vyzdvihnout pěkný začátek filmu, po celou dobu strhující tempo, scénu s výslechy...), tento film jsem měl vidět o hodně dříve, a rozhodně si jej ještě někdy užiji. (12.08.2009)

Keď existuje spoločenská objednávka verejnosti pobúrenej teroristickými akciami IRA, ohne chrbát aj oparochňovaná britská justícia. Pretože film nebol iba o zlyhaní nejakého inšpektora, ale aj justície ktorá nesúdila na základe dôkazov, ktoré by mimo akejkoľvek pochybnosti svedčili o vine odsúdených. V našich zemepisných šírkach máme s politickými objednávkami a s priznaniami obvinených veľké skúsenosti. Je preto určitým zadosťučinením sledovať, že tieto praktiky majú vo vymedzených podmienkach internacionálny charakter. Na filme oceňujem neprikrášľovanie skutočnosti a dobré herecké výkony. Nepáčilo sa mi pozvoľné naberanie tempa v prvej polovici filmu a tiež predpoklad, že divák o vtedajšom konflikte vie všetko potrebné (o ďalších dvadsať rokov to bude ešte horšie). (25.08.2009)

Filmy o IRA mám rád a tento příběh podle skutečné události o irském zlodějíčkovi Gery Conlonovy, který byl roku 1974 křivě obviněný a následně odsouzený k doživotnímu trestu za bombový útok na londýnský bar, patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl doposud možnost shlédnout. Můj oblíbenec ( stejně jako Sheridanův ) Daniel Day - Lewis zde exceluje. Tato role mu byla ušitá přímo na míru. Je nesmírně silným zážitkem a zároveň potěšením sledovat ( po celou dobu snímku ) jeho proměnu z lehkovážného frajerského zlodějíčka, přes částečnou rezignaci nad osudem ve vězení až po konečnou nesmírně silnou touhu a vůli po očištění sebe sama a především památky svého otce, který ve vězení umírá. In the name of the father je nesmírně silný příběh s mistrně zachycenou atmosférou tehdejší doby, brilantní Bizioneho kamerou, vše umocněno výrazným hudebním doprovodem Trevora Jonese. p.s. scéna, kdy vězni zapalují noviny a házejí je z oken dolů, mně vehnala slzi do očí.... (18.11.2008)