Režie:
Jim SheridanKamera:
Peter BiziouHudba:
Trevor JonesHrají:
Daniel Day-Lewis, Pete Postlethwaite, Emma Thompson, Mark Sheppard, John Lynch, Saffron Burrows, Jamie Harris, Corin Redgrave, Gerard McSorley, Phil Davis (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Falešně obviněn a neprávem uvězněn bojoval za spravedlnost, aby očistil jméno svého otce... Ve svém třetím celovečerním filmu se Jim Sheridan vrátil k případu tzv. Guildfordské čtyřky, v 70. letech neprávem odsouzené za účast na atentátu IRA. Drama podle tragického osudu Gerryho Conlona, který sám popsal v knize Prokázaná nevina, spojuje drsné vězeňské a vášnivé právní drama o neúnavném boji za spravedlnost s emotivním příběhem o komplikovaném vztahu otce a syna. Conlon byl v roce 1974 jako jednadvacetiletý odsouzen za účast na bombovém útoku v anglickém městě Guildford, při němž zemřelo pět lidí. Jeho nevinu soud uznal až po patnácti letech, o další dva roky později a v podstatě příliš pozdě pro všechny byly anulovány rozsudky nad sedmi členy Conlonovy rodiny (včetně jeho otce), uvězněnými za napomáhání IRA v roce 1976... Silné politické drama o boji za spravedlnost vyhrálo Berlinale a bylo nominováno na sedm Oscarů. Sheridan scénář napsal spolu s tehdy debutujícím scenáristou Terrym Georgem, belfastským rodákem, který v 70. letech sám strávil pár let v nechvalně proslulém britském vězení Maze. Kratší vězeňskou zkušenost kvůli filmu podstoupil i Daniel Day-Lewis, který pro roli ztratil přes dvacet kilogramů tělesné váhy a nechal se i vyslýchat, polévat vodou a urážet. Za svůj výkon získal svou druhou oscarovou nominaci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (402)
Víte, přiznám se bez mučení: nesnáším všechny tyhle "syrově autentické" filmy o té době a traumatu z IRA. Těžko tak mohu za sebe vyjádřit víc než uznání za dokumentaristickou věrnost. Nemám tyhle filmy rád, nevyhledávám je a neoslovují mě, tečka. Zhlédnuto ze studijních důvodů s lhostejným výrazem na tváři. ()
Videné druhý krát, a rovnako za päť hviezdičiek. Vlastne tu o hviezdičky vôbec nejde. Niektoré filmy majú takú silnú výpovednú hodnotu, že akékoľvek hodnotenie nemá význam (JFK, Mechanický pomaranč). Vôbec som nerozmýšlal nad kamerou, strihom, tempom alebo hudbou, čo robím skoro vždy, na dostatočnú pozornosť stačí neuveritelne silný príbeh. Sedia mi filmy, kde hrdinovia trpia a na konci sa im dostane satisfakcia ( v tomto prípade veľmi diskutabilná, viď dovetok, je to tým, že ide o skutočnú udalosť). Dokonalosť nad dokonalosť a jedno z mojich top 10. Každý, kto robil na tomto výnimočnom diele, (vrátane podávačov jedál a upratovačiek) si zaslúži oscara a x festivalových scien. ()
"Terorismus. Známé slovo objevující se dnes v novinách téměř dennodenně. Člověk si pod ním představí nějakou extremistickou skupinu, která odpálí bombu v nákupním centru. Existuje ale ještě jeden druh terorismu, mnohem používanější a hroznější, přesto naprosto přehlížený; terorismus vlády na občanech. Vztah států v Evropě k ostatním byl v tomto ohledu řadu let narušený. Stačí si vzpomenout na kolonie v Africe, Hitlerovo Německo, Francii po občanské válce. A přesně o tomto druhu terorismu je i tento film." Nějak takhle nám film Ve jménu otce uvedl náš profesor z gymnázia. A já po shlédnutí musím říct, že měl chlapík pravdu. I přes hlavní zápletku točící se kolem výbuchu bomby v londýnském baru, je hlavní pointa ukryta někde jinde; v právu státu chovat se vůči i nevinným podezřelým se vší krutostí. A není to jen otázka historie, vzpomeňme si na Guantanamo a Georgem W. Bushem vydaný Patriot Act, podle kterého Američani můžou zatýkat po celém světě osoby podezřelé z terorismu. "Jsem nevinný. Strávil jsem ve vězení 15 let za něco, co jsem nikdy neudělal. Viděl jsem umírat svého otce ve vězení kvůli něčemu, co nespáchal. A tato vláda stále tvrdí, že je vinný. Chci jim jen říct, že dokud můj otec nebude uznán nevinným, dokud lidé obvinění v tomto případě nebudou uznáni nevinnými, dokud vinní nebudou předvedeni před spravedlnost, budu pokračovat v boji. Ve jménu svého otce a pravdy." Poprvé a na dlouhou dobu možná naposledy se mi stalo, že lidé v kině začali po skončení promítání tleskat. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem v poslední době viděla. ()
Ve jménu otce... Jsou příběhy, které hlava nebere. Tohle je jeden z nich. Film to možná není až tak výsostně dobrý, našlo by se, co kritizovat, nicméně dopad na mě byl, v roce 1994, velmi silný. Představa, že mi někdo tehdy napaří 15 let, jen protože jsem drzá, dělám standardní bordel, jako ostatní moji ani ne dvacetiletí souputníci, však o terorizmu víme kulové, nepodílíme se na ničem takovém... je šílená. Film má bezesporu svůj význam a měl by ho vidět každý. ()
Všeobecně mám ráda filmy podle skutečných událostí, protože v nich často chybí přeslazený happyend. Ani v tomto filmu se závěr nedá označit za šťastný konec - vždyť justiční "omyl" zničil život větší skupině lidí, sebral jim roky života, které se nedají vrátit. A proč? Aby si vláda a policie udělala další úspěšný "zářez na pažbě" v boji proti terorismu. To se i bezúhonný člověk začne cítit velmi ohrožený, když vidí křivé obvinění, manipulaci s důkazy a skutečně slepou spravedlnost, co krutě semele i nevinné. V tomto případě mě víc dojaly osudy těch lidí, kteří se k obvinění dostali skutečně jako slepí k houslím - prostě byli jen příbuzní s obviněným člověkem (otec, teta a její synové). Postava Gerryho mi nebyla kdovíjak sympatická, rozežraný feťák, zlodějíček, squatter neuznávající žádná pravidla, dlouhou dobu pohrdající svým otcem pro jeho nadměrně vyvinutý smysl pro fair play, pro jeho poctivost a zásadovost. Snad proto mě film neuchvátil tolik, abych byla nadšená a hodnotila výše: nejsem zkrátka zabouchnutá do D.Day-Lewise (uznávám, hrát umí) a s Gerrym se mi špatně ztotožňovalo. Potěšilo mě, že nejen britská vládní a justiční moc, ale ani IRA nebyla zobrazena nijak idealizovaně. Kromě toho mě na snímku vůbec nic nepřekvapilo, byl předvídatelný od začátku do konce. 75% ()
Galerie (50)
Zajímavosti (9)
- Paul O'Grady hrál jednoho z vězňů, avšak z konečné verze byl vystřižen. (liquido26)
- Jako přípravu na natáčení zvolil Daniel Day-Lewis (Gerry Conlon) pobyt v mrazivě ponuré vězeňské cele a vyžadoval po členech štábu, aby ho slovně napadali a polévali ledovou vodou. (nezavisla)
- Pete Postlethwaite (Giuseppe Conlon) byl ve skutečnosti pouze o 11 let starší než Daniel Day-Lewis (Gerry Conlon), představitel jeho syna. (Listeroman)
Reklama