Moje levá noha

Ťažko zohnateľný kúsok, aspoň zatiaľ. V seconhande som naň náhodou natrafil v kartónovom obale ako prílohu k britskému Sunday mail. Síce v originálnom znení, ale za 50 centov nebolo čo riešiť. Dobrých 15 rokov som čakal kým konečne dostanem možnosť tento film vzhliadnuť. S mojou pokročilou angličtinou som to nejako zvládol a už po úvodných 5 min., kde začína hlavný hrdina spomínať na detstvo som bol v kresle ako priklincovaný. D.Day Lewis podal neuveriteľný herecký výkon, určite jeden z tých na aké sa do smrti nezabúda. Mňa ešte veľmi prekvapila B.Fricker v úlohe matky, ktorá by svojmu synovi dala aj to posledné. Momentálne si na rýchlo nespomínam, kedy som videl tak nielen skvelo napísanú a zahranú úlohu matky, ale aj presvedčivé herectvo, cez ktoré pôsobila ako stelesnenie všetkého dobrého, ako skutočná matka milujúca svojho syna. Scény pri ktorých vám zovrie hrdlo je tu požehnane, navyše ak celá rodina žije v skromnosti a chudobe. Prvé slovo napísané ľavou nohou, krádež uhlia, futbal na ulici, či hromada peňazí v plechovke pre mamu ako prekvapenie. Emóciami nabitý film s ľudským a pravidivým príbehom, akých nikdy nebude dosť. Strhujúci zážitok s plným hodnotením. Nemôžem inak. 100 %. (24.08.2010)

No tak musím se přiznat, pro mě je to jeden z nejlepších životopisných filmů, který jsem měl zatím tu čest vidět. Netlačí se na ,,pilu" a o to víc pak jednotlivé scény zapůsobí. Jasně, největší zásluhu na tom má neskutečný Daniel Day-Lewis (jehož nejde nic jiného než obdivovat), ale přesto je to natočeno výborně a hlavně velmi realisticky. To je také velmi dobře podtrhnuto padnoucí, ovšem ne vnucující se hudbou. Musím se přiznat, že jsem mnoho neočekával, ale o to víc dostal....90%. (24.07.2018)

Ukážkový príklad, že sa to dá i bez vtieravého sentimentu, ktorý v podobných filmoch vie zabiť pocit čistej diváckej radosti. Mimochodom, reakcie spolunominovaných z oscarového ceremoniálu sú jedinečné: http://www.youtube.com/watch?v=-Z1E75hTtCA (16.01.2009)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 23 - Irsko. V první řadě je to "one man show" a herecký nikoliv koncert, nýbrž megakoncert Daniela Day-Lewise. Tento herec nemá konkurenci ani mezi živými ani mezi zesnulými umělci. A nemusíme to dokládat čistě statisticky přes počet Oscarů za hlavní roli. Sledovat jej pro mne znamenalo mimořádný zážitek, jedná se o jeden z nejlepších výkonů v historii vůbec. Mohl bych tu pět ódy na Daniela ještě dlouho, napadá mě snad aktuální srovnání, pokud byl filmový svět u vytržení z Eddieho Redmayna, ano, v pořádku, Oscara si zasloužil, ale Danielův výkon je ještě stokrát lepší. Přehlídka všech emocí - vztek, rozrušení, radost, smutek, touha, něha, synovská láska, to vše Daniel ve svém repertoáru bravurně předvede a naprosto nejlepší a nejsilnější scénu pro mě představuje večerní posezení v restauraci. V mnoha scénách mi bylo až nepříjemně a současně jsem byl u vytržení z toho, jak to Daniel podává. Abych neupozadil další klady snímku, velmi se mi líbil výkon Brendy Fricker, vztah matka-syn je ve filmu tuze hezky vykreslen, režijně a scénaristicky je film taky zdařilý. Bravo, bravo, bravo! (24.04.2015)

Jestli tahle role není důkazem, že Daniel Day Lewis je největším hercem současnosti, tak už nevím... Sheridanovi se podařilo vyhnout laciným trikům, jak z diváků vydojit slzičky, a místo toho se zaměřil na lidskost a sílu ducha, díky které se člověk dokáže poprat i s nemyslitelným. On i celá Brownovic rodina za to mají můj obdiv. (08.03.2010)