Ježíš Nazaretský

Ve srovnání s Gibsonovým Umučením Krista jistě Ježíš Nazaretský jistě bohatší a barvitější. Taky že měl na podání tohoto citlivého tématu čtyřikrát více času. Ale srovnávat tyto dva filmy není úplně fér, protože Gibson se zaměřil pouze na umučení Krista a taky ten film podle toho pojmenoval.. Pokud by se Umučení Krista jmenovalo Život Ježíše Krista, tak bych se bouřil víc, ale Gibson chtěl natočit umučení, tak natočil umučení. Komu tedy jde o víc než jen o zbičování a ukřižování a zajímá ho ta širší verze příběhu, přesně pro něj je tenhle čtyřdílný cyklus. Ve víře jsem vychován nebyl a sledoval jsem to z pohledu člověka, kterého toto téma jednoduše zajímá. A dostalo se mi podrobného vylíčení "jak to tenkrát bylo" a podáno ve vší nádheře. Takže ať věříte... nebo je vám toto téma proti srsti... v obou případech doporučuji vidět (04.04.2009)

Zeffirelli tieto veľké príbehy vie natočiť a podarilo sa mu to, ako inak, nezabudnuteľne. Odkedy som ju niekedy veľmi dávno videl, tak pri akejkoľvek inej filmovej verzii biblickej rodiny a osudov Ježiša spomínam na to, ako boli postavy a scény zobrazené v tejto Zeffirelliho veľkolepej verzii. Herci boli vybraní skvele, to je bez akýchokoľvek výhrad, a rovnako aj hudba prináša filmu ďalšiu dimenziu. Možno len občasná zdĺhavosť a to, že príbeh nemôže priniesť akékoľvek prekvapenie, uberá na filmovom zážitku jednu hviezdu. (03.04.2015)

Vážení přátelé... Franco Zeffirelli má bez diskuze k dispozici dva trumfy, které každé další zpracování jen horko těžko překoná. Za prvé je to famozní hudební podkres, který účinek každého záběru a každé scény zvyšuje nejmíň o polovinu... A za druhé toho nejdokonalejšího hereckého představitele Ježíše, jakého si může režisér přát, protože Robert Powell se pro tuto roli narodil... Měl by mít v sobě obří dávku lásky, pokory a laskavosti ale zároveň stejnou dávku charismatu, živelné síly a přesvědčivosti. Troufám si tvrdit, že tohle všechno v sobě R.P. má vrchovatou měrou a charisma z něj stříká na všechny strany, nejen z jeho vpravdě uhrančivých očí. Dokáže nám předvést laskavou tvář (tak jako Ježíš v Největším příběhu všech dob) ale dokáže se i rozhněvat a hřímat jako přesvědčivý kazatel (tak jako Ježíš v Evangeliu podle Matouše). R.P. dokáže jako Ježíš střídat obě tyto polohy s neuvěřitelnou přesvědčivostí (narozdíl od svých kolegů, kteří se příliž drží buď jedné polohy, nebo naopak té druhé).  Ze čtyř dílů pro mě osobně nejsilnější díl třetí, emocionálně nejvypjatější, kdy je Ježíš na vrcholu sil, během svých kázání i uzdravování nemocných... PeS: Jen se z toho Palina všichni neposerte... (;o) (25.12.2010)

V tomto filme je krásne postrehnutý skutočný zmysel náboženstva , jeho myšlienka a podstata. Človek / ak ho smiem takto nazvať / ktorý bol základateľom cirkvi a kresťanskej viery mal na jeho začiatkoch jasný a vedomý cieľ od ktorého sa počas dejín upustilo. Vznikli ďalšie rôzne náboženstvá , nezmyselné a prostým človekom vymyslené modlitby,kázne,pôsty a do istej miery celkom odlišné názory / grécko-katolické a rímsko-katolické rozdelenie kreťanstva /. Dnešná cirkev je len nástroj ako manipulovať s názormi , spravaním a konaním ľudi. Myšlienka Ježiša Krista šla bokom , cirkev sa v historií ľudstva dopustila najväčších hriechov do neba volajúcich / kacírstvo /a brutálnych vrážd nevinných žien v mene Božom, za ktoré sa nikdy neospravedlnila ! Hamba (04.03.2012)

Očekával jsem příliš a byl jsem zklamán. Tento snímek je standardním a v dobrém slova smyslu nerevolučním zpracováním Ježíšova života, ale přesto se mi tolik nelíbil. Převody evangelií na plátno jsou vždy ošemetnou záležitostí; neznám žádný, s nímž bych byl zcela spokojený - a i tento je jen velmi důstojným selháním. Alespoň pro mne. Sám Ježíš je již jako dítě ukázán jako modrooký andílek a též v dospělosti se mi zdá být příliš barvotiskový, odtažitý, spíše jako postava ze zbožného obrázku na záložce v breviáři než jako ten, který je zároveň pravý Bůh a pravý člověk. Jeho lidství je v průběhu filmu neustále ve stínu - namísto paradoxního boholidství tu máme jakési kompromisní nadlidství s pronikavým pohledem. To je má největší výhrada. Powellova interpretace hlavní postavy mě na několika místech až provokovala. Za další nedostatek považuji pojetí Jidáše jako idealistického intelektuála, který to vlastně myslel dobře. Též citáty z evangelií jsou někdy neúplné a nevhodně vytržené z kontextu (viz například scéna s bohatým mladíkem a následující výrok o velbloudu a uchu jehly). Z uměleckého hlediska nešťastné jsou některé vysvětlující dialogy. Zélót říkající zélótovi: "My jsme zélóti, chcem římskou vládu svrhnout násilím," je směšný. Podobné zmínky patří do encyklopedie spíše než do filmu. Mnohá místa snímku jsou však zdařilá a nápaditá a totéž platí i o některých postavách (Pilát, Jan Křtitel). Pro nejširší křesťanské publikum je Zeffirelliho zpracování jistě dobrou, korektní volbou ke zhlédnutí. (27.03.2007)