Akira

Další z řady výtečných anime snímků. Film se pozvolna rozjíždí, pomalu vyprávěný děj postupně nabírá neuvěřitelné obrátky abychom byli svědky bombastického vyvrcholení. 25.2.2017 jsem měl možnost vidět tento skvost na velkém plátně v originále v rámci Future Gate Sci-fi Film Festival 2017 v pražském kině Bio Oko. Byl to opravdu velký zážitek. (31.08.2008)

Na to jak žeru anime pro mě tohle byla slátanina největšího kalibru. Nepochopila jsem nic z toho, co vysvětlovali, takže jsem si na chvíli připadala jako Natsu. Konec přehnaný, nechutný a hlavně ho vůbec nechápu. Nechápu ani pointu celého filmu. U NGE aspoň člověk trochu pochopí náznaky a propojení ke křesťanství, popř. to tam aspon trochu vysvětlí. Kdo byli ty děti? Kdese vzali? Proč oni? Jak skončili? Proč byli tak hnusné? Proč Tetsuo? Co se s ním stalo? Co měla znamenat ta nechutná hmota: A to světlo? A ty data co sledoval ten věděc? Ne ani náhodou. Kromě hnusné animace jsem dokázala ocenit jen vcelku dobrý popis nespokojeného města realisticky ukazujícího demonstrace. Na kvalitě nepřidá ani otřesný anglický dabing. Pro mě extrémní zklamání a jak napsal M.a.t.t údajná genialita pro mě zůstává záhadou (28.10.2012)

Ani opičí ksichty některých postav (samotný Tetsuo má na stupnici ošklivosti jasnou desítku) a notný zmatek v postavách a ději (chvílemi jsem musel film stopnout a srovnat si v hlavě, co jsem právě viděl) mi nedokázaly pokazit silný filmový zážitek z naprosto úžasně animovaného a zrežírovaného filmu, ve kterém sice veškerá filozofie působí jako záminka pro rozehrání velkolepých akčních scén, ale i tak jsem ani na vteřinu nezapochyboval o jeho smysluplnosti a nepodezíral jej z laciné líbivosti. (25.07.2008)

Mám rád animované filmy kvůli tomu, že díky nim vznikají filmy, které by se jen tak nedali reálně natočit. Ale Japonci jsou v tom nejlepší. Moje fanzazie je pouhým zlomkem jejich představivosti, kterou s nadšením realizujou. Akira je první velkofilm v anime, který jsem viděl. Dříve to byly pouhé seriály, které dávali na německé televizi, ale přesto jsem je miloval. Proto jsem se rozhodl shlédnout i nějáký ten film. Protože málokdy ještě uvidím tak výborný animovaný film se skvělou atmosférou a podobně. (12.06.2004)

Řekl bych, že v Akiře nabylo japonské obsesivní téma energie jednu z nejdokonalejších podob. Tvořící, ale hlavně ničící podstata nekonečné síly obsažená v každé věci ve vesmíru je zde personifikována v několik postav. Ti moudřejší s ní dokáží nakládat s menší mocí, ale zato bezpečně a uměřeně, pokud ji však někdo zneužívá svévolně a za účelem destrukce, stává se i pro něj nekontrolovatelnou a nebezpečnou... Když jsem si Akiru pustil, ze začátku jsem se ošíval, protože se mi ani za nehet nelíbila dnes už poněkud zastaralá animace. Později, když jsem už dostatečně nasákl strhujícím tempem a napětí a zvědavost vzbuzující narací, došlo mi, že k tomuhle příběhu se hodí dokonale. Kaneda, Tetsuo a Kei a tři zvláštně nadané bytosti v tělech malých dětí. S nimi nějak souvisí katastrofa (atomový výbuch?), který roku 1988 zničil Tokyo a dítě (?) jménem Akira. Jestli chcete vědět jak, podívejte se na tohle strhující dílo, odehrávající se po III. světové válce ve městě New Tokyo, kde se po ulicích prohánějí dětské gangy na motorkách, skupiny teroristů čím dál častěji napadají veřejné cíle, ve světě, který je stejně hrozivý, jako je podmanivý. Zážitek. 90% (02.07.2006)