Memories

Poslední příběh město kanónů se mně líbil jednoznačně nejvíc, pro své cirkusácké pojetí, hravost a originální animaci. Prostřední povídka je i přes docela zajímavý nápad průměr a skoro ničím mě nezaujala. A zbývá už jenom Magnetická růže. Tu si pro sebe ukradla nádherná hudba, která ji vystřeluje z "obyčejného" příběhu o zhrzeném hologramu do magických výšin a působí celkově velice vznešeně. Asi mi něco podstatného uniklo, jinak si nedokáži vysvětlit proč tyto tři příběhy sklepli autoři dohromady když jsou si podobné asi jako alan delon a jožin z bažin. Škoda no..jinak hodnocení jednotlivých povídek : 3,5 / 2,5 / 4 / (04.05.2006)

Naprostá šleha. Tři, na sobě nezávislé povídky, každá úchvatná svým vlastním vizuálním pojetím, nám předkládaji typickou ukázku toho, jací jsou Japonci geniální šílenci. Magnetická Růže je příběh o čtvěřici vesmírných popelářů, kteří se dostanou na jakousi záhadnouplanetu. Po animační stránc zcela brilantní povídka pracující až s hororovými prvky a obsahující scény, jež svou monumentalitou překonávají Vesmírnou Odysseu, je následována Smrdící Bombou, příběhu o člověku, jemuž nikdo nemůže pomoct, ale který je sám nebezpečný svému okolí, nejen pro smrad,který vydává, ale i pro hloupost, kvůli níž si neuvědomuje hrozbu, jakou sám představuje. Skvělý mix tragédie a proklatě černé komedie, místy připomínající AKIRU. Největší ujetost je pak závěrečná povídka, Město Kanónů. Vize utopické, totalitní společnosti, která funguje na strachu z nepřítele, ost možná neexistujícího. Všichni lidé proto pracují aby mohli vystřelit z kanónu. Po vizuální stránce velmi stylizovaná, po formální stránce obecně téměř extrémní podívaná. Dlouhé záběry (bezmála 5ti minutový celek, zachycující celou přípravu kanónu k výstřelu), velmi zvláštní "hubda"... Těžko říct, který z jednotlivých příběhů je lepší, srovnávat je je téměř nemožné. Rozhodně ale nesmí tento film chybět ve sbírce žádného Otaku. (09.11.2006)

Najprv hodnotenie aby bolo jasno : Magnetic Rose (magnetická ruža) **** je najkvalitnejším filmom; Stink Bomb (smradľavá bomba) je tým najhorším (aspoň pre mňa) ***; Cannon Fodder (mesto kanónov) ***/5. Priemer je čiže 3 hviezdy, napriek tomu, že jeden film je tam naozaj lepší a viac ma bavil. Škoda, že toto sa nedá hodnotiť samostatne pretože kvalita jednotlivých "filmov" je naozaj dosť rôzna a príbehy sú rôzne dobré atď. Prvý film magnetická ruža ma najviac zaujal, lebo tento film spomedzi ostatných (dvoch) je tajomnejší, pripomína koniec niektorých veľkolepých filmov a hlavne druhé dva filmy mi pripadajú ako bez konca, ako by nemali vôbec koniec. Smradľavá bomba je skôr komédia podľa môjho názoru a nedokázala ma veľmi rozosmiať. (28.08.2016)

Tři povídky jako tři dokonale vybroušené drahokamy zasazené do krásné a záhadné brože animovaného triptychu. Animace obsahují velké scény, zajímavé nápady a ukázky toho nejlepšího, čeho lze v animaci dosáhnout. Jsou tam sice náznaky 3D animace, ale naštěstí se to drží celkově v tom klasickém stylu, který tak miluji. První povídka má trochu námět alá Solaris, ale jinak zpracovaný. Druhá povídka je sice také sci-fi, ale velmi humorná a bizarní. Poslední je smutná a zdegenoravaná válkou a demagogií. Celkově je to výjimečná trikolóra, která je krásně nakreslená a zajímavě vymyšlená. Ani na chvíli jsem se nenudil. Jedny z nejlepšich povídkových animovaných filmů. (14.09.2013)

Film Memories je souborem tří vynikajících povídek. Pod producentským žezlem Katsuhira Otoma vznikl skvost mezi anime-filmy. Režisérem prvních dvou povídek je Kouji Morimoto. K názvu filmu „Vzpomínky“ se přímo vztahuje jen první příběh „Magnetická růže“, který vypráví příběh posádky lodi „popelářů“, jejíž členové Aošima a Heintz uvíznou v počítačem zrealizovaných vzpomínkách mrtvé operní divy. Povídka „Smradlavá bomba“ pojednává o apokalypse, kterou světu přivodí smolařstvím poznamenaný mladík Nabuo Tanaka. Poslední povídku, jež je zaslouženě vrcholem celé série, zrežíroval sám Otomo. „Město kanónů“ nabízí vizi v tradicích Fritze Langa. Město je uzavřeným světem, který zná jediný cíl – příští odpal. Svět permanentní války bez přímého nepřítele nabízí hlavnímu hrdinovi, malého chlapci, jen málo možností k snům a idolům. Stejně jako v Akiře i zde Otomo podává člověka v zmutovaných děsivých formách. Město i všechny postavy zůstávají anonymní. Přesto jakoby vyjadřoval cosi již dlouho známého - naše staré strachy. V tom snad skví praví význam názvu filmu. Všechny povídky odhalují nezvladatelnost a podmaňující moc, jež nad námi moderní technologie má. Dávají tvar našim obavám a v nové podobě nám ukazují to, co již v jiných podobách uskutečnilo. (24.05.2004)