Děti planety Duna

Sága Duny pokračuje a můžeme se hádat, zda jsou jisté věci chybou filmařů nebo Herberta samotného, když nezůstal jen u jedné knihy. V případě Herberta mi rozhodně nevadí, že na první Dunu navázal, třebaže žádný z následujících svazků o Duně už u mě nevyvolal ani stín toho rozechvění, s nímž jsem kdysi pročítala první knihu. Děti Duny jsou celkem věrným zachycením dalších dvou dílů - obsahově tenčího Spasitele Duny a Dětí Duny přímo. Ale právě v tom "celkem věrným" je háček. V knize byli Leto a Ghanima dětmi, jsou zde téměř dospělými mladými lidmi, což příběh posunuje o dost jinam. Susan Sarandonová je výborná, ale fakt, že hraje sestru podstatně mladší Julie Coxové (a to má být ještě její mladší sestrou), budí poněkud rozpaky. Příběh, který už v Duně klade na pokusy o filmové zpracování obrovské nároky díky své propracovanosti a složitosti, je v případě dalších dílů série už natolik rozkošatělý, že zachytit to všechno a ještě srozumitelně začíná být nadlidský úkol. Divákovi tak nejsou pohnutky a jednání postav (zvlášť se to týká přímo otce, syna a ducha, pardon, jen otce a syna, tedy Paula a Leta) bez znalosti předlohy příliš jasné a nechápe, oč jim oběma vlastně jde a jaký je mezi tím rozdíl, o pasáži s "náboženstvím a modlářstvím" Duny ani nemluvě, ačkoli Daniela Amavia a Edward Atterton se rolí Alie a Duncana zhostili se ctí. A spíš úsměv než co jiného vyvolá "typický fremen" v podání Pavla Kříže. Nicméně v rámci současné televizní a sci-fi tvorby jde pořád o dílko, které si nezaslouží zatracení. Přinejmenším kvůli několika opravdu povedeným pasážím, podbarvovaným strhující hudbou Briana Tylera. (13.07.2007)

Snad kvůli tomu, že výborně znám a mám rád Lynchovu starší filmovou verzi stejné knihy, jsem si první minisérii z r.2000 tak dobře užil a její levnou TV formu shledal natolik roztomilou, že jsem ji zaokrouhlil nahoru. Sérii druhou naopak zaokrouhluju dolů, protože u ní ještě víc vynikají ony nedostatky knižní předlohy, kvůli kterým mě Herbertovy knihy už od útlé puberty nebavily a nikdy mě neoslovily, tj. téměř žádná "scifistika", jen nudné románové zápletky o vztahovém a politickém pletichaření, pouze přenesené na jinou planetu, tedy pseudo sci-fi stejného druhu, jako je z tohohle úhlu pohledu třeba většina děje v Game of Thrones pseudo fantasy). Dokoukáno jen ze stereotypu, z jakési "divácké povinnosti", do děje nevtáhlo a většinou spíš nudilo a nebavilo, než bavilo. (04.11.2020)

Tahle minisérie spojuje druhý a třetí díl knižní předlohy Spasitel Duny (který se odehrává v prvním části miniérie) a Děti Duny. Jinak pro tohle tv pokračování platí to samé jako pro televizní Dunu. Propracovaný svět plný politiky, úskoků, zrady, náboženství je tak složitý a komplexní, že z toho v seriálu zůstala jenom ubohá snaha o převyprávění kostry příběhu, bohužel však výsledný produkt je poněkud sterilní (20.5.2005) (20.05.2005)

Minisérii Dune hodnotím jako povedené předvedení knižního sci-fi fenoménu, který byl do té doby na okraji mého zájmu, a Children Of Dune ji ještě o třídu převyšuje. Triky, největší slabina Duny, se v pokračování dostaly na patřičnou úroveň. Města působí impozantním dojmem, poušť zase vzdušně a příjemně na pohled. Tentokrát se do světa planety Arrakis dokážu vžít, aniž bych se bála, že za kupou písku narazím do zdi pomalované dunami. Vyššího levelu dosáhl i hudební doprovod. Revellova hudba občas decentně zaševelila, Tylerovy kompozice se nebojí naplno se rozvinout a zaplavit divákovu mysl (čímž se snažím říct, že hudba je boží). Příběh se opět točí okolo různých spiknutí, zrad a intrik, drží se minulého schématu, ale pořád má dostatek es v rukávu. Příchod mesiáše je sice zápletka, která neomrzí, ale co se dělo dál, to je potenciálně mnohem zajímavější a neotřelejší téma. A u Herberta se na "a šťastně žili až do smrti" nehraje. Nestává se často, aby vylíčení navazujících událostí přineslo vítaný vývoj a kvalitní rozšíření zápletky (ano, Wachowští, na vás ukazuji). Každý díl je oživen vzrušujícími adrenalinovými momenty a děj uhání kupředu svižnějším tempem. Náboženství, politika a mocenské hrátky, ekologie – každý si přijde na své. Mě nejvíc zaujalo poslední zmíněné téma. Duna je pozoruhodný ekosystém. Škoda že chybí dotazová část programu, filmy všechny otázky nezodpoví. Výskyt českých herců s výrazným přízvukem se omezil na minimum a nahradili je ti schopnější. Karel Dobrý je sázka na jistotu, Fremen Pavel Kříž má kukadla jak zrcadla a Marek Vašut do své role natolik sedí, že jsem chvílemi zapomínala, kdo to je a že pochází z našich luhů a hájů. Postavy nestárnou (asi se vydatně cpou kořením říznutým koenzymem Q10) a některé dostaly nové tváře (já chci zpátky drsňáka Stilgara!). Po dobrodružstvích z písečné planety se mi bude stýskat. Takhle by to mělo vypadat, ve středu všeho stojí silný příběh a postavy – a hezká fasáda je pouze příjemným doplňkem. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se tímto pravidlem řídili tvůrci hollywoodských blockbusterů. Bylo by fajn vidět kvalitní sci-fi i v kině. (18.11.2012)

První dva díly se ještě docela snažily držet úroveň druhořadé adaptace prakticky nezfilmovatelné literární předlohy. Třetí část už ale musela hrábnout do motivů na které tento projekt neměl ani rozpočet ani imaginaci. Navíc, drobné dramaturgické škrty, zkratky a změny prováděné v prvních dvou částech se v posledním díle nakumulovaly a přetavily v dost zásadní a nešikovné odklony od děje a vyznění herbertova díla. Podtrženo, sečteno, ta snaha se asi cení, ale v zásadě je to na hovno a vlastně nevím komu bych to doporučil ( čtenáři knih to budou vnímat jako zoufale nedostatečné a ti co knihy nečetli v tom uvidí zase dost zmatenou slátaninu..). (07.04.2022)