Invaze lupičů těl

Film má vyše 60 rokov, ale aj tak ho možno považovať za jeden z najlepších sci - fi filmov v kinematografii. V podstate jeho veľkosť tkvie v tom, že umne kombinuje dramaticko - zábavnú zložku so spoločensko - filozofickým presahom (toľko alegórii sa vo filme len tak nevidí) a je len na divákovi, čo mu je viac blízke. Užíval som si dej plný zvratov, s perfektnou gradáciou, originálnymi dialógmi a výbornými hercami (božská Dana Wynter). (17.10.2013)

Super! Ale trochu mě zklamala nedotažená myšlenka toho, proč ty těla rostou a stávají se kopií lidí, když nakonec stačí, aby člověk usnul a vymění se vlastně pouze jejich mysl. Co se pak stane s tím druhým tělem? Kdyby ty kopie zabíjely své předlohy ve spánku, zlikvidovaly je a zaujaly jejich místo, tak by to přidalo na surovosti a mohlo to být ještě zajímavější. (11.10.2018)

║Rozpočet $417,000║ V jednoduchosti je niekedy fakt krása, takmer celá atmosféra filmu postavená len na výkone hercov, ďalej na minime "účelových" trikov pozostavených len z tej trošku kreatívnejšej ručnej práce, sem tam naháňačky, akcia,... proste staré dobré časy. /80%/ (17.08.2009)

USA jsou považovány za zemi zaslíbenou science fiction a zlatá éra americké sci-fi literatury 30. a 40. let 20. století našla své pokračování ve filmovém průmyslu, kde se počátkem 50. let vyrojila řada béčkových filmů, co parazitovaly na dobové hysterii ohledně létajících talířů a mimozemského vpádu na matičku Zemi. Invaze lupičů těl představuje v rámci téhle produkce jeden z vrcholů žánru, i po letech zůstává tento film působivý a plně použitelný. Je to proto, že se Don Siegel nesoustředil na efekty a kulisy, které už po pár letech obvykle zastarají, ale na paranoiu hrdiny, který dřív než ostatní pochopí, že čelí smrtelnému ohrožení, ale neví, jak ho zastavit. Kamera je celou dobu soustředěná na hlavní postavu - zachycuje její vzrůstající nervozitu, strach, bolest a vyčerpání. Ten film je o zoufalství člověka, který ví, že ztrácí nejbližší. Siegelův snímek má dvě interpretace - ta první, častější, tvrdí, že snímek je obrazem paranoie období studené války a strachu z postupujícího komunismu s jeho uniformitou a masovostí. Menšina zastává názor, že Don Siegel jednoduše kritizoval úpadek tradičního amerického individualismu a vznik konformní společnosti, kde názor a hodnotový žebříček vytvářejí masová média a státní instituce. Osobně mám radši remake Philipa Kaufmana z roku 1977, který nemá tu béčkovou patinu 50. let a disponuje vyrovnanější a výraznější hereckou sestavou. Celkový dojem: 75 %. (11.09.2014)

Když jednou začnete pochybovat… Jako kdyby se deziluze filmů-noir přesunula z velkoměst na předměstí. Stejně jako poválečná americká společnost, preventivně strašená špiony z východu a atomovou bombou. Společnost konzumní a unifikovaná. První větší kritický úspěch Peckinpahova mentora Dona Siegela je až sadisticky zneklidňující tím, že nic nevysvětluje. Zachycení nálady ve společnosti nevyužívá k průhledné proti-komunistické agitaci. Nevinné, tehdejším Američanům jistě povědomé situace typu společného zahradního opékání, zasazuje do úmyslně nečitelného kontextu a nutí diváky, aby si sami zodpověděli, co je v nepořádku. Co je s nimi v nepořádku. Racionální vysvětlení, o které zprvu usilují postavy, je vyloučené. Zkuste vysvětlit strach. Kde jedince nevyléčí psycholog, tam společnosti nepomůže žádná instituce. Jedou v tom všichni, a kdo zkusí vybočit, bude za blázna. Na stísňující atmosféře se podílí kamera, pronikající do osobního prostoru postav, a využití lokací, jež minimalizují šanci na únik (koridory, zužující se ulice). Občasná naivita a polopatičnost dnes pobaví, ale není tak častá a výrazná, aby negativně ovlivnila úžasný spád filmu, tvořeného zhruba ze třetiny nepolevujícím útěkem před tím, v čem tehdy lidé žili. A vlastně – nejen tehdy. 85% Zajímavý komentář: Marigold (19.06.2016)