Invaze lupičů těl

Mezi sci-fi horrory z 50. letech výjimečný kousek, i když pořád je to v podstatě jenom slátanina o útoku z vesmíru, která dnešnímu divákovi přijde pěkně přešlá dobou. To by byla pravda, kdyby Invaze neměla výbornou atmosféru a několik opravdu zdrcujících scén, které jak správně podotýká Braddy, mají mnohem větší sílu než kdyby se v nich objevil tucet gumových vraždících monster z bažin. (11.02.2003)

Mistrovská filmařina. Některé záběry jsou vizuálně neuvěřitelně namakané a i ten celkový příběh mi přijde hustej. Jsem totiž ulítlej na různý zombie filmy a tohle k nim nemá moc daleko. Souboj jednotlivce s okolnímy lidmy ze kterých se všichni staly ufoni vylíhlí z lusků, takhle to možná zní směšně, ale ten film je fakt třída. Dost také oceňuji fakt nestárnutí, vůbec to není nudné a opravdu to nepůsobí staře. Podtrženo fakt bravurní režií a hodně dobrými hereckými výkony. Jediné co bych mohl vytknout je dost urychlený konec, chybělo mi tam takový to "dáme těm ufonskejm grázlům na prdel," ale to vůbec nevadí. Ještě jednou říkám majstrštyk. (28.06.2006)

USA jsou považovány za zemi zaslíbenou science fiction a zlatá éra americké sci-fi literatury 30. a 40. let 20. století našla své pokračování ve filmovém průmyslu, kde se počátkem 50. let vyrojila řada béčkových filmů, co parazitovaly na dobové hysterii ohledně létajících talířů a mimozemského vpádu na matičku Zemi. Invaze lupičů těl představuje v rámci téhle produkce jeden z vrcholů žánru, i po letech zůstává tento film působivý a plně použitelný. Je to proto, že se Don Siegel nesoustředil na efekty a kulisy, které už po pár letech obvykle zastarají, ale na paranoiu hrdiny, který dřív než ostatní pochopí, že čelí smrtelnému ohrožení, ale neví, jak ho zastavit. Kamera je celou dobu soustředěná na hlavní postavu - zachycuje její vzrůstající nervozitu, strach, bolest a vyčerpání. Ten film je o zoufalství člověka, který ví, že ztrácí nejbližší. Siegelův snímek má dvě interpretace - ta první, častější, tvrdí, že snímek je obrazem paranoie období studené války a strachu z postupujícího komunismu s jeho uniformitou a masovostí. Menšina zastává názor, že Don Siegel jednoduše kritizoval úpadek tradičního amerického individualismu a vznik konformní společnosti, kde názor a hodnotový žebříček vytvářejí masová média a státní instituce. Osobně mám radši remake Philipa Kaufmana z roku 1977, který nemá tu béčkovou patinu 50. let a disponuje vyrovnanější a výraznější hereckou sestavou. Celkový dojem: 75 %. (11.09.2014)

Nápad výborný, tajomne depresívnu atmosféru film s menšími výkyvmi drži skolo celú stopáž. Ale logika chvíľami poriadne kríva a samotné odhalovanie mystérie so sebou prináša nepekné kaňky. Škoda, rovnako aj napísaných postáv, ktoré občas konali vyslovene otravne. Nebyť týchto rušivých elementov, bolo by to viac ako (stále slušných) 70%. (15.06.2007)

Príjemný (resp. nepríjemný) malý horor so super stiesnenou atmosférou a uveriteľnými hereckými výkonmi. Prvé spracovanie slávneho románu som videl ako v poradí tretie (chýba mi ešte to najslávnejšie zo sedemdesiatehoosmeho). No a táto pôvodná Invázia je samozrejme omnoho intenzívnejšia ako sterilná Hirschbiegelova z 2007-eho, no k dokonalosti mi tam stále niečo málo chýba. Béčkovú depresiu Body Snatchers Abela Ferraru z roku 93 mám predsa len radšej. V svojej dobe to ale museli byť pre divákov vážne šoky (hlavne záver v jaskyni). (05.02.2013)