Poslední představení

Takovej zajimavej film o obycejnejch vecech. Prvni, co me pri jeho sledovani napadlo, bylo, ze na dobu vzniku je dost odvaznej, ze zacatku sice holky vyrvavaj, ze otehotni, uz kdyz jim kluci strkaj ruce pod sukne, ale jak pribeh postupuje, tak si to stale vic lidi zacne ve filmu rozdavat a dokonce neni ani nouze o nejaky ty odhaleny kozy a jednu party bez obleceni u bazenu. Jinak pribeh je sice pomalej, ale nenudi, i kdyz druha polovina uz je precejen zbytecne dlouha a dost roztahana a je to proste film o osudech par mladejch lidi v jedny desny prdeli nekde v Texasu, kde je jedno kino, jedna herna a jedna restaurace a cely vypada jak kdyz vypadlo z westernu. Z hercu stoji za zminku mladickej Jeff Bridges, kterej uz se bohuzel v druhy polovine filmu vyskytuje jen zridka, pekne mrchu hrajici Cybill Shepherd a samozrejme Timothy Bottoms. Taky se tu mihne mladej Randy Quaid. Ale celkove hrajou dobre vsichni. No a jeste musim zminit paradni dobovou hudbu, ktera hraje prakticky neustale, i kdyz misty dost potichu, ze neni skoro slyset. Na 5* to sice neni, ale i tak me to prijemne prekvapilo. (02.11.2008)

Film, ktory preslavil rezisera Bogdanovicha. Oslovi to najma artovych divakov, ti, co maju radi brutalne strhujuce tempo, dychberucu akciu si moc neuzuju. Film ma kludne, pomale tempo, ospale texaske mestecko ma hned oslovilo. Postavy jednaju okamzite, impulzivne, videl som mladeho Dzefa Mosty /Big Lebowski/. Shadwella moc nemusim, tentokrat ale vynimocne dobre napisal, ze film ani nepotrebuje dejovu liniu. 89 % (09.02.2021)

Zvláštní, smutný závan nostalgie. Jako okamžik života zaznamenaný na černobílý polaroidový snímek, který už dávno odvál vítr a dneska leží pod prachem zašlých vzpomínek. Radosti i bolesti jednotlivců, o nichž by zdánlivě byla škoda mluvit, přitom jejich příběh budete sledovat napjatě a jedním dechem, jako by se vám odehrával přímo před očima. Neskutečně živoucí podívaná, která rozhodně sílí s každým dalším zhlédnutím. Bogdanovich uměl zaznamenat esenci prostředí a doby. (20.11.2020)

Mé první setkání s Bogdanovichem, a hned bych o něm mohl psát celé slohy. Silně přehlížený klenot, který báječně a účelně oživuje tranzitní období americké kultury a svou formu zasazuje do kontextu neohollywoodské i evropské filmové moderny. Film nemá na první pohled motivačně sevřený příběh a nesměřuje za jediným velkým cílem, nýbrž se blazeovaně vznáší mezi postavami a soustředí se na zachycení okamžiků - nikoli ledabylých a čistě všedních, ale při nejmenším symbolických, skrze něž reflektuje společenské změny a ono období přechodu. Stabilním bodem je kinosál a herna v jinak nudném zapadlém městečku, které vede stárnoucí Lev Sam, jenž ve svém kovbojském obleku a se svou životní moudrostí představuje pro mladé i pro samotné vyprávění odezvu starých časů nejen filmové morálky. A skutečně, zpočátku se jeví i celkem nevinné svléknutí u bazénu s partou vrstevníků jako zahanbující akt, zatímco posléze a po přesunu mladistvé fascinace z promítání filmů na fascinaci opačným pohlavím se uvolňují nahodilé milostné pudy a morální lhostejnost, mladí prchají před rodiči ve stylu Rebela bez příčiny, otupělí svědci nejsou schopni emocionálně reagovat na zabití nevinného chlapce a jedna z hlavních postav nakonec odjíždí na plnění armádních povinností, čímž se stvrzuje konec idylických hrdinů ve stylu Johna Waynea a nástup deprese a krize společenské osobnosti v éře války ve Vietnamu. Mladí neví, co si s životem počít, a jejich Poslední filmové představení o tom vypovídá zároveň nadčasově, neboť se ve zdejších sexuálních pohnutkách zaručeně musí 'najít' i budoucí generace, a také hodnotně z pohledu historického cinefilního odkazu a dokonalého vzkříšení amerických padesátých let. A hodnotná je jistě také účast Cybill Shepherd, která je snem všech nadržených puberťáků v ospalých texaských městech (a vlastně i všude jinde). 90% (20.04.2020)

Melancholický pohled na chátrající městečko a dozrávající mladou generaci. Spěchají dospět, ale zároveň se bojí. Propletené vztahy, zvraty a sexuální zkušenosti bez (skoro) cenzury. Na dobu vzniku je film vizuálně i dialogově velmi upřímný. Ta upřímnost, smutek i rozervanost je nakažlivá. Cloris Leachman je úžasná. (05.10.2021)