Atlas ptáků

Jedním z trendů letošního festivalu jsou filmy s nesympatickými postavami. V případě Atlasu ptáků jsou ty nesympatie dané nelogičností jejich chování. Postavy, které by na základě předchozích životních zkušeností či postavení měly být chytré a schopné, se chovají přesně opačně. Respektive tak, jak se to scénáristovi hodí, i když to nedává žádný smysl. Facepalm během filmu zažijete několikrát. Ptačí monology patří do kategorie WTF a jak jich přibývalo, v sálu začínal propukat smích. Že konec filmu nemá žádné pořádné dovršení ani rozuzlení dříve nakousnutých zápletek, je jen dalším z hřebíků do rakve. (23.08.2021)

Seznam milenek je celou dobu na druhé koleji a řeší se hlavně žabomyší války ve firmě. Omerzu alespoň donutil Donutila hrát vážnou notu, ale to je skoro jediný plusový bod. Fake profily na seznamkách jsou jistě fenomén. Příčina však vězí v obrovském množství zoufalců, kteří chtějí lásku za každou cenu. (04.06.2023)

Sorry not sorry, ale je totální provar. Veškeré řemeslo ok, herci ok, ale to co z toho vzešlo je hrůza. Násilně nastavována povídka z bakalářů, která má potenciál, ale jakoby se tvůrce vší silou bránil ho naplnit a v tom si připíše nebetyčný úspěch. Omerzova tvorba se mi líbí, trailer mě lákal a o to jsem asi nasranejsi. Možná jsem to ale nepochopil, nebo jsem nezachytil důležité vysvětlení z ptačích titulků... (02.05.2022)

"Bez rodiny se člověk chvěje zimou v nekonečném vesmíru..." Pro podnikatele Ivo Róna (skvěle minimalistický Mirolav Donutil) byla rodina a firma tak trochu jedno a totéž. V okamžiku, kdy se mu kvůli zpronevěře velkých peněž začíná hroutit firma, se mu docela logicky hroutí i rodina a vlastně všechny jeho dosavadní jistoty. Tahle hlavní dějová linka filmu  je určitě docela nosná, ale přišlo mi, že z ní mohl Olmo Omerza vytěžit víc. A víc toho taky divákovi ukázat. Ten si tak i na konci filmu může říkat,  že "někdo za tím musí bejt," aniž by ale věděl přesně kdo či co. Přeci onou hlavní pointou filmu asi nebylo ukázat, že  "potěšení mocných je vykoupeno slzami chudých", že "žádné bohatství se zdraví nevyroná" či dokonce, že "cesta bez překážek nikam nevede." Všechna tahle moudra si "cvrdlikají" všelijací ptáci na stromě. Ovšem co chtěl touhle "ornitologickou stanicí" "básník" (režisér) vlastně říct, ví asi jen on sám. Ač neříkám, že to nebylo vizuálně docela originální. Celkově hodnotím film jako lepší průměr hlavně kvůli výborným hereckým výkonům nejen již zmiňovaného Donutila, ale i Aleny Mihulové. (03.09.2021)

Český film v podání Olma Omerzu není ani český, ani globální. Je to takový pokus o fragment z určité části Evropy, bohužel pro českého diváka ve výsledku ne příliš atraktivní. Konkrétně téma Atlasu ptáků je zdánlivě chytrou metaforou na téma hořkého pádu jedné rodinné firmy, jejíž hlava je až do posledního dechu arogantní alfa samec. Ovšem důvody tohoto pádu jsou banální, jak jen klasická nevěra může být. Scénář se navíc příliš zabývá naivním podvodem, do kterého se zamotala zhrzená exmilenka a zapomíná na kontext toho podvodu. Olmo Omerzu ani Petr Pýcha zřejmě nejsou natolik zralými tvůrci, aby dokázali analyzovat rozklad osobnosti, ale mnohem raději se schovávají za dialogy v korunách stromů. (21.07.2024)