Nikdykde

Původní komentář z 10. 2. 2003: Hodnotit můžu jenom knížku, která byla dokonalá, ale nevěřím tomu, že by to někdo zbodal. Dotáhněte to někdo do televize, prosííííííííím !!!!!!!!! Aktuální z 30. 12. 2020: No luck there, nikdo moje adolescentně nadšené, bezobsažné tužby nevyslyšel. A řeknu Vám, je to zvláštní pocit, dohnat si rest po nějakých 17, 18 letech;) V mezidobí jsem si alespoň ujasnil časovou souslednost a reálie, takže mi došlo, že moje obavy o kvalitu seriálu byly celkem liché, protože ve skutečnosti Gaiman nejdříve dal dohromady seriál (jakože se krom scénáře skutečně dost podílel i na jeho výrobě), a až potom to zdrcnul do svého prvního sólového románu. Pro hodnocení si vypůjčím slova, která zazní v samotném seriálu: Docela dobré, za daných okolností. Je potřeba vzít do úvahy, že jde o televizní seriál z poloviny devadesátých let, čemuž odpovídá zejména technická stránka věci. Zejména zvuk a světla jsou takové "meh", jak se hezky česky říká. Ale na možnosti daného média (byť šlo o produkci pro BBC2) je to skutečně dost slušné, pokud jde o kostýmy, tajuplná zákoutí, podzemní chodby, scény se zvířaty atd. Ale samozřejmě se třeba Pohyblivý trh nemohl natáčet v Harrod's;) Příběh skvělý a skvěle ztvárněný, Richard i Dvířka jsou výborní (Laura Fraser je taková ta milá hezká Britka, které všichni milujeme, a kterých je tak málo:)), pan Vandemar vypadá jak brácha Vinnieho Jonese, a pokud jde o pana Croupa a de Carabase, mají zvláštně rozporuplné výkony - někdy jsou perfektní, jindy mi přišli jako castingový omyl roku, přehrávající a neladící s postavami, které mají představovat. Ale to může být problém mých představ, že ano. Nicméně už zmíněný Trh bych si představoval víc středověký a míň jako z Demilition Mana;) A je potřeba se ještě vrátit k tomu, že je to seriál z půlky devadesátek - tomu naprosto odpovídá titulková sekvence, Carabasovy vlasy, a taky značně experimentální hudba - ale když u ní vidíte jméno Brian Eno, nemělo by Vás to až tak udivit:) V titulcích nejde mluvit o hudbě, jsou to takové zvláštní zvuky z jiného světa (trochu mi to připomnělo první XCom z roku 1993), což svým způsobem dává smysl z hlediska atmosféry, ale ne přitažení diváka. Vzpomeňte si na o pár let mladší Buffy nebo na Charmed/Čarodějky. A taky se musí bonznout, že na úvod každé epizody mluví (obvykle Richard) nějaká postava před kamerou na pozadí vlnící se černo-jantarové mapy londýnského metra, obraz se občas zasekne a zvuk pokračuje, čili máte dojem, že sledujete něco fakt divného, co evokuje nějaké mysteriózní sci-fi ze sedmdesátých let:) Možná že to byl důvod, proč se skončilo na šesti dílech, i když jsou tu linky, které jasně naznačovaly pokračování. Anyway v některých konkrétních interiérech jsem měl zase pocit, že se někdo pokoušel v té předlouhé mezeře mezi roky 1989 a 2005 připomenout divákům Doctora Who - když si k tomu připomeneme pro změnu my z dnešní doby, že Islingtona hraje Peter Capaldi neboli Dvanáctý Doktor, tak je jasné, že se vesmír zacyklil anebo to celé je jeden z těch zednářských plánů na ovládnutí myslí lidí:D Každopádně je to věc, kterou jde doporučit všem fanouškům Gaimana, i když ti mladší budou asi u toho chudého zrnitého vizuálu trpět:) Navíc to dáte (když pominu shánění a přípravné práce s titulky, protože přízvuky i slovní zásoba jsou dost svébytné) za jeden večer sakumprásk celé... a pak Vám oči začnou švenkovat ke knihovně;) Závěr - osmdesátka je to taková velmi těsná. Do červené zóny ale Nikdykde určitě patří. A myslím, že když šli Američtí Bohové, že i tohle by se dalo citlivě provést se současnými možnostmi. Byl bych na výsledek velice zvědavý;) 70% (30.12.2020) (méně) (více)