Ulice strachu – 2. část: 1978

Zručně natočený horor v brutálním rozměru spíchnutý ženskou rukou, který nenápadně inovuje zaběhaná schémata slasher sérií. Rok 1978 nebyl zrovna pozitivní rok pro táborníky v táboře Nightwing. Jistý Tommy Slater si totiž přehnaně oblíbil sekeru. A toho proklatého léta už nenaštípal dřevo a rozštípal nejméně desítku mladých těl. A za jeho brutálním řaděním stojí čarodějnice ze Shadyside. Divák si sice na porci porcovaných těl, kdy se až z 80% kamera vyžívá v krvavých detailech, musí nějakou tu minutu počkat, ovšem i legenda kolem místní čarodějnice nebyla rozhodně nezajímavá. A kdyby se divák přece jen vlivem průtahů mírně nudil, může se zabavit odhadováním, zda má Sadie Sink, která stojí v popředí, ryšavé zbarvení i na intimních partiích. Tato prostřední část si dává záležet, aby byla co nejzajímavější až do závěrečných titulek. Závěr patří odhalení identity ženy, které patří úvodní pasáž, co je zasazena do roku 1994, kde se odehrávalo první dějství. Režijně exceluje Leigh Janiak. Ta se podílela na námětu i scénáři, skvělou práci odvedla především s hereckým ansámblem, ze kterého dostala i herecké výkony. Její zásluhou se tedy nejedná jen o pouhou plochou partu táborníků odsouzenou k likvidaci, nýbrž je cítit úsilí o jejich charakterizaci, která jednotlivé táborníky odlišuje, což je vítaný a ne vždy až tak častý aspekt, který v pohodě funguje i v oblasti subžánru, jakým je slasher, který je prvotně zaměřen na brutální scény. A následné gore není v ničem ošizeno. K dobrému diváckému komfortu nahrává kvalitně ošetřené technické zázemí, co umí dát v podstatě televizní produkci Netflixu požadovaný filmový rozměr. Iluze letního nicnedělání, kdy je tábor zalitý sluncem jen v nemnoha denních scénách, je koordinovaně rozmetána vpádem posedlého mladíka, přičemž se stále na pozadí jeho běsnění pátrá po původu urputné kletby, kterou uvrhla výkonná čarodějnice ze středověku, jejímuž zrodu je věnováno závěrečné třetí dějství. Druhé dějství má mimořádně chytlavý průběh, nenechá ani na chvíli na pokoji nervovou soustavu diváka i jeho zvědavost, s čím (brutálním) se přijde v nadcházející scéně. Kvalitativních hororových aspektů je tentokrát přítomno více než dost. 10/10 (11.12.2021)

Od trilogie Fear Street jsem očekával trojici různorodých filmů, které slasher subžánr zpracují rozličnými způsoby určenými dobou svého zasazení. Rok 1994 se měl nést ve stylu Vřískotu a zábavného devadesátkového pomrkávání na fanoušky, 1978 mohla být renesance kempového slasheru po vzoru The Burning nebo Pátku třináctého, a rok 1666 jsem si představoval jako drsný dobový horor, jehož atmosféra by mohla připomínat třeba The VVitch. No, vím, byla to naivní představa. V celkovém pohledu je Fear Street nakonec taková typická nenáročná netflixárna, žánrovka přizpůsobená moderní době a mladému publiku, kdy styl jednotlivých dílů se mezi sebou v podstatě nijak moc neliší. Omílá to furt dokola to samé, postavy se chovají stejně, má to stejný styl odlehčení. Ve výsledku promarněná příležitost přinést něco fakt speciálního, ale za to obětování tří večerů to asi i tak stojí. 1978 > 1666 > 1994. Podle mne nejsilnější díl, ale své mouchy má (opravdu zbytečně dlouhý rozjezd, odkládané "maskování" zabijáka). (24.07.2021)

o něco lepší než jednička,minimálně v tom,že je to trochu dospělejší a nepůsobí tak "dětsky" a žánrově rozhozeně.Inspirace Pátkem třináctého je tu celkem zřejmá,atmosféru to má hlavně v druhé půlce celkem slušnou a je velká škoda,že rozjezd trvá tak moc dlouho.To je koneckonců důvod proč nemůžu jít výš,protože než se něco pořádně stane je polovina filmu pryč a to je na podobnou žánrovku prostě moc...70% (09.07.2021)

Mnohem povedenější než jednička. Zatímco v prvním Fear Street je Maya ze Stranger Things, tak ve dvojce to vede Sadie Sink. Přesuneme se pár let do minulosti a to rovnou do dětského tábora Nightwing. Pokud první film měl připomenout Vřískota, tak druhý jasně Pátek Třináctého. Netrvá dlouho a tábor se změní v jatka. Ani podruhé se nešetří krví a gore. Nic ale tak brutálního jako kráječ chleba z jedničky. Atmosféra je vážně vynikající a já se pořád musel ohlížet doma přes rameno. Fear Street vytváří naprosto děsivé a nepříjemné pocity. A to po celý film. Provázanost s celou trilogií samozřejmě nechybí a v trojce se vrátíme až o několik století dozadu. Jak to vlastně s tou čarodějnicí bylo? Parádní tvůrčí nápad jak přivést jeden z opomíjených a zapomenutých žánrů zpět na výslunní. Výborný prostředek téhle velmi očekávané slasher trilogie. PS: Jakmile zazní Carry on my wayward son, tak se moje srdíčko tetelí. (88 %) (22.08.2021)

Druhý díl Ulice strachu je lepší. Má důmyslnější prostředí tábora Nightwing a konečně se dozvíte o něco málo více informací o samotné čarodějnici. K tomu všemu tu tvůrci opět nešetřili pekelně vydařeným soundtrackem. David Bowie, Nirvana, The Velvet Underground, The Runaways a samozřejmě ani slasher prvky, které jsou ideálně ve tmě. Atmosféra druhého dílu je ale celkově lepší a už teď mě dost zajímá, jaký soundtrack vytasí na třetí díl, který se odehrává v roce 1666. (28.08.2021)