Poslední představení

Pravdivost některých zobrazených událostí v dokumentu lze zpochybnit, ale jeho celkovou kvalitu nikoliv. Jordan měl toto nepřeberné množství materiálu dlouhá léta schované ve skříni a povolil jeho zpracování až před čtyřmi roky. Prý se obával, že jeho hvězdné postavení nejlepšího hráče přebírá LeBron James. I proto je nutné k této sérii přistupovat s vědomím, že vše prošlo dramaturgickým schválením samotného Jordana. Mnoho lidí už některé vykreslení události zpochybnilo, sám Scottie Pippen prý nebyl s jeho zobrazením v dokumentu vůbec spokojení. Když ale opomenu kontroverzi, tak je The Last Dance v mých očích dokonale vystavěná dokumentární série plná exkluzivních záběrů - zachycuje esenci 80. a 90. let, citlivě převypráví lidské osudy a nechá člověka v úžasu pozorovat zákulisí NBA a vítěznou mentalitu jednoho z největších sportovců všech dob. Přesto že se v sérii zobrazují dvě časové linie současně, tak neztrácí na přehlednost. Ba naopak posiluje napětí s blížícím se koncem jedné éry basketbalu. Zkrátka Jordan chtěl vyhrát i tímto dokumentem a to se mu povedlo. (08.07.2020)

"AND THAT LAST SEQUENCE IN THE FINAL HALF-MINUTE-PLUS IS ONE OF THE GREATEST SEQUENCES YOU'LL EVER SEE IN ANY SPORT." ----------- Absolútne majstrovské dielo a vrchol produkcie ESPN. Zimomriavky, slzy, radosť, úsmev. Žiť tými momentmi v reálnom čase muselo byť neuveriteľné... (x) (x) (18.05.2020)

Pamatuji si na rok 1992 a OH v Barceloně, kdy jsem se jako kluk těšil na první vystoupení profesionálů z NBA na olympijských hrách. Dodnes se mi vybavují hráči jako Magic Johnson, který měl ten strašidelný virus (Nikdy bych v té době nevěřil, že za takřka 30 let bude stále ještě na živu.), bílá přerostlá vrána mezi černými Larry Bird, z otočky smečující Charles Berkley a pochopitelně létající Michael Jordan. Někteří Jordanovi říkali černá kočka a já myslím, že je to trefné přirovnání. V jeho pohybu byla neuvěřitelná dynamika a zároveň elegance. Jordan byl v devadesátých letech opravdová světová ikona a Chicago Bulls úžasný tým. Celá sezóna 98 tohoto mančaftu se vyvíjela, jako by jednou chtěla být zfilmována....a dočkala se. Stejně jako byli Bulls úžasný tým a Jordan nejlepší basketbalista planety, natočil Jason Hehir naprosto famózní desetihodinový dokument. Dramaturgie seriálu je dokonalá. Takřka každý díl udrží bezpečně diváka v pozornosti. Je skvělé, že seriál dal prostor k vyjádření mnoha zajímavým lidem - hráčům, trenérům, sportovním novinářům (snad jen ti američtí demokratičtí prezidenti byli trochu laciní). Zamrzí, že se natáčení nemohl zúčastnit Jerry Krause, který zde vystupuje tak trochu jako záporný hrdina a jehož pohled na různé kontroverzní situace by mě opravdu zajímal. Také je fajn, že seriál ukázal i odvrácenou stránku osobnosti Michaela Jordana. Byl to úžasný hráč a charismatický člověk ale také neuvěřitelný egomaniak, sobec šikanující spoluhráče, jehož soutěživost hraničila s šílenstvím. Bez ní by ale asi nikdy nedosáhl takových úspěchů a světového ohlasu, což by bylo pro fanoušky sportu škoda. (21.02.2021)

Jako kluk jsem viděl Space Jam...asi stokrát. A od té doby je pro mě Michael Jordan sportovní modla, ačkoliv jsem basket nikdy nijak zvlášť nesledoval. Po Bryantově tragické smrti jsem měl chuť si zavzpomínat a tenhle dokument přišel v ten správný okamžik. Přijde mi nespravedlivé, že se další legenda, Kobe Bryant po Last Dance (jeho účast zde jsem skutečně nečekal) již v žádném cyklu osobně neobjeví, jelikož ta retrospektiva, kontext a osobní rovina, o které M.J. v každém díle vypráví, je k nezaplacení a škoda, že nepřišel první na přetřes on (doufám, že budou další dokumenty!). Jenomže on zkrátka Michael musel být ve všem první. Poslední představení je vrchol dokumentaristiky jako takové. Dokonalá rešerše a zpracování těch nejzkušenějších lidí z ESPN s celosvětovou distribucí Netflixu, díky čemuž je onen dosah daleko za hranicí Spojených států, ostatně jako již dnes NBA obecně. Pro hráče samotné musí být strašně ubíjející hledět do kamery v každé minutě kolem zápasu a dlouho po něm, dokonce i v kabině. Ale díky tomu a privátním záběrům ručních kamer máme my, fanoušci, nezapomenutelný a nevyčíslitelný pohled za oponu daného sportu, respektive onoho týmu, jemuž se dokument věnuje především, zlaté éře Chicago Bulls. Je skutečně obdivuhodné, kolik celebrit i mimo basket se povedlo rozmluvit před kamerou a jak se to, i díky naprosto dechberoucí hudbě, v posledních dvou dílech korunovanou přesně padnoucími známými skladbami, povedlo skloubit dohromady. Nyní je ta doba skutečně nezapomenutelná, ačkoliv bych, kvůli neustálým skokům během celých 10 dílů a 5ti týdnů, časovou osu ani náhodou nesložil dohromady...10/10! (18.05.2020)

Kdykoli jsme byli v těláku nuceni basketbalovat, přišlo mi to jako ztráta času. Podivná pravidla toho co je faul a co ne jsem nikdy nepochopil, u nás se vlastně nepískalo nic takže nebylo co chápat. Kromě Jordana znám jen pár NBA jmen (Bryant, O'Neil, Jabbar, Lebron) potenciál ideálního diváka tedy postrádám. Po Drive to survive má u mě jakákoli sportovně laděná série Netflixu předplacené místo v obýváku, po osmi dílech Posledního představení bych rád napsal, že Bulls ho mají v mém srdci ale nemůžu. Chápu výjimečnost sledované dekády, v charakterech ale vzory nevidím, velkolepé úspěchy nepamatuju, Jordan se s postojem 'tos neměl hochu' strašně opakuje. Kvalita zpracování odpovídá červenému eNku, postavy mají co říct, konfrontace, vykopávání válečných seker, vyříkáváni si zaprášených křivd, ale taky spousta dobrého, respektu, malých a velkých gest, zákulisních třenic, až fanatického přístupu a rutiny... Netflix vyprodukoval osm hodin materiálu, který klape, absolutní hodnocení je na místě. (02.06.2020)